Režie:
Zdeněk TroškaScénář:
Pavel ŠkapíkKamera:
Jaroslav BrabecHudba:
Miki JelínekHrají:
Yvetta Blanarovičová, Jana Krausová, Lucie Bílá, Jan Novotný, Michal Dlouhý, Venuše Humheyová, Eva Lecchiová, Petr Burian, Jana Šedová, Rudolf Kubík (více)Obsahy(1)
Podzim 1989: Student Petr Soukup se ničím podstatným neliší od svých spolubydlících z vysokoškolské koleje. Bouří se proti režimnímu konformismu rodičů, prožívá aktivně své lásky i svoji účast na studentské stávce. Autoři dodatečně zapojili do roztočeného filmu reakci na aktuální politický vývoj. Původní námět se vytratil, zobrazení listopadových událostí je povrchní a nepřesvědčivé. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (44)
Toto je jediný film Zdeňka Trošky, kde se sám nechvalně proslulý režisér pokusil svým dílem vyjádřit nějakou myšlenku. Jak asi správně tušíte, vymklo se mu to z rukou. Nepřekvapuje mě, že se chlubí prvenstvím, které využil taktéž bídně. Korunu tomu nasazuje výrazný autorský vstup (zamontování politiky), který tu působí dost nepřesvědčivě, asi jako kdyby do Osvícení někdo zabudoval muzikálové prvky. Ale jednu hvězdičku dám, přece jen, pořád lepší, než když Troška skládá filmy z vtipů. ()
Námět Pavla Škapíka kombinuje na pozadí sametové revoluce množství problémů tak nešťstně, že divák je dezorientovaný. Závěrečná scéna vyvolává určitě reflexi, ovšem pokud by se příběh věnoval hlavně studentům a nepřekombinovával vztahy (nevěra, manželství s homosexuálem, matka samoživitelka...), mohl zapůsobit víc. takhle vyznívá jako sled klišé. Zaujme Lucie Bílá v roli samoživitelky Jiřiny. Hlavní hrdina - Petr Strejček. ()
Film, ve kterém si hlavní role Troška zřejmě obsadil svého tehdejšího eféba, jinak si volbu toho nehereckého prkna nedovedu vysvětlit. Chlapec bloudí po světě s jedním neustále zpruzeným výrazem, hluboce pohrdající všemi ostatními, byť sám je leda lempl a trotl. Nějak nechápu, jaký smysl má natočit výpověď, ve které nikdo nic nevypovídá, jen se plácá po světě a ještě je nesympatický blbec. Nejhůř vypadají scény mezi tím chlapcem a Janou Krausovou, která na rozdíl od něj, umí hrát. To si jeden říká, jak to ona mohla vydržet. Film o nikom, ničem a k ničemu. ()
V roce 1989 se režisér Zdeněk Troška tematicky vrátil ke školnímu prostředí, jen ne do prostředí základní školy, jako ve svém prvním filmu „Bota jménem Melichar“ (1983), ale výš, tedy do prostředí vysokých škol. Strasti a slasti postav však v podstatě zůstali obdobné, jen samozřejmě s ohledem na věk, dobu a prostředí. Charakteristika jednotlivých postav je tak po dějové stránce bohatá a trefně vyobrazuje smělé i nesmělé osudy vedoucí především k zamyšlení. Takže se vlastně jedná o další sociologický průzkum daných jednotlivců. Vzhledem k politickým událostem v době příprav filmu se tvůrci rozhodli i toto ve filmu zohlednit, jenomže bohužel dosti unáhleně. Politický střet generací působí spíše trapně a zrovna tyhle scény vyznívají především hlavně jako publicistika a hraný dokument doby, než jako scény pro plnohodnotný osudový film. Je v tom zkrátka vidět, že se nad pozměněným scénářem zase až tak moc nepřemýšlelo. Chybí spousta vysvětlení daných věcí, takže z dnešního pohledu těžko divák pochopí, co například vlastně studenti ve vybudovaných stávkových kancelářích ve školách dělali a proč, a hlavně, kdy vlastně probíhala výuka. Takže těžko posoudit, jak by vypadal film původně. Každopádně jiná osudová problematika v sociální oblasti určitých postav jinak nemálo zasáhne a opravdu dovede k zamyšlení. Jako třeba mladá svobodná matka živící s prostitucí, což nakonec skončí, jak to skončí. Lucie Bílá v této roli bohužel moc prostoru nedostala, ale i z toho mála lze její herecký výkon ohodnotit kladně. Jedná se tedy o film, který se bohužel řadí do skupinky filmů vzniklých v porevoluční době, které pro svou nekvalitu okamžitě po uvedení zapadly do naprostého zapomnění. ()
Roztěkaný film, ve kterém se sametový listopad, homosexualita, nevěra a hledání sebe sama míchá v nepříliš výraznou směs. 1) Změna scénáře během natáčení filmu hodně uškodila. Téma sametové revoluce je násilně implantováno do intimně laděné výpovědi o zdevastovaném životě nastupující generace. 2) Jak je u Troškových filmů obvyklé, forma převyšuje obsah. Režisérův talent na výběr lokací a pěkných kluků (sic!) se projevuje velmi výrazně. 3) Bohužel však naturščikové své role nezvládli, což je silně vidět například na jinak ovšem velmi přitažlivém představiteli hlavní role - Petru (ne Alfredu, prosím, toho si tam ale opravdu neumím představit) Strejčkovi. 4) Inu, kdyby byli strůjci sametových dní váhavější, dočkali bychom se od Trošky zřejmě docela slušného filmu, který by v "předsametovém" období zcela určitě rozčísl hladinu českého filmařského rybníka. No jo, kdyby... ()
Galerie (1)
Photo © Filmové studio Barrandov
Reklama