Les Liaisons dangereuses
Dangerous Liaisons
Režie:
Josée DayanKamera:
Caroline ChampetierHudba:
Angelo BadalamentiHrají:
Catherine Deneuve, Rupert Everett, Nastassja Kinski, Leelee Sobieski, Danielle Darrieux, Françoise Brion, Andrzej Żuławski, Josiane Stoléru (více)Obsahy(1)
Mravy tak špatné, že je nutné o nich vydat svědectví! Málokdo nezná nejslavnější román v dopisech, který v roce 1782 vydal Choderlos de Laclos pod názvem "Nebezpečné známosti", aby tak odhalil mravy ne-li celé aristokracie, tedy alespoň její nejelegantnější části. Dílo tak silné a pravdivé, že se ještě v témže roce dočkalo hned několika vydání a o několik staletí později i řady filmových adaptací a nyní i prequelů. Na rozpočtu 23 miliónů eur se podílely francouzské, kanadské a britské produkční společnosti. Režisérka Josée Dayanová obsadila do hlavní role paní de Merteuil Catherine Deneuveovou. Tvůrci přenesli děj do šedesátých let minulého století a rozdělili do třech částí. Natáčelo se v Saint-Tropez, Cap d´Antibes, v Paříži, v Kanadě a bouřlivé romantické sekvence Valmonta a Marie ve Skotsku. Opět se tedy staneme svědky sázky Valmonta a paní de Merteuil, která zničí nejeden lidský osud, protože jak praví tato navenek úctyhodná dáma Valmontovi: "Jsou lidé, kteří při sobě stojí v dobrém, kdežto my při sobě stojíme ve zlém." (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Myslím si, že nejlepší adaptací de Laclosova románu je film Stephena Frearse. Na tuto třídílnou adaptaci (alespoň co jsem měl já možnost vidět na ČT, kde to bylo rozděleno do tří dílů) jsem se podíval jednak ze zvědavosti, protože mě zajímá, jak který tvůrce s touto látkou naloží, a pak také kvůli Catherine Deneuve, která patří k mým nejoblíbenějším herečkám. Catherine mě nezklamala. Byla krásná a hrála tolik, kolik jí bylo dovoleno, tj. víc z toho, co měla k dispozici vyždímat nemohla. Není to film bůhví jak kvalitní, ale koukat se na něj dá, aniž by měl člověk pocit, že se mu zvedne žaludek, jako se mi to stalo u Velmi nebezpečných známostí. Ovšem ta délka je zcela zbytečná. ()
Díky dokonalému námětu téma, ke kterému se budou filmaři vždy vracet, jež se budou snažit zpracovávat po svém a co nejvíce originálně. Proč to však někdo nezkusí třeba v původních kulisách? Byl by to takový problém? Nejsem přílišným příznivcem převádění klasických děl do moderního prostředí; tento film mě v tomto opět utvrdil. Zajímavé je srovnání tohoto filmu s francouzským erotickým filmem Total Romance (na ČSFD jako Débauche dans la jet set) z roku 2002 a především podivná podobnost několika hereckých představitelů - hlavně Alexander Lindqvist x Rupert Everett, ale i dalších. Myslel bych si, že se opičí spíše ten druhý, ale proč je pak datum jeho výroby o rok nižší? ()
Jsou literární záležitosti, které mají platnost, ať jsou zasazeny do jakéhokoli místa i času. Mohou být stále aktuální, když samy postavy nevypadají a nemluví jakoby byly přeneseny v čase. Nedokážu si představit, jak by se někdo v dnešní době mohl nechat manipulovat takovým způsobem, jakým to dělá postava Catherine Deneuve - ač stále neskutečně půvabná. Velmi slabé Nebezpečné známosti. ()
Tak jsem na rozpacích. Příběh důvěrně znám z knihy i z předchozího zpracování a obsazení se mi více než zamlouvá, ale nemyslím, že mu přesazení do dob moderních, kdy už přece jen neplatí pravidla, která platila před 200 lety (a právě to je pro děj poměrně dost důležité), prospělo. Děj si jde, jak má, Everett je náležitě rozporuplný a Nastassja s Leelee patřičně křehké, ale Catherine Deneuve je věkově už mimo svou roli (promiň, Catherine, samozřejmě ti řada mladších nesahá po paty) a celé to vyznívá víc jako rozpačitý odchod ze scény než jako šach mat, který ničí nejen krále, ale i všechny ostatní figurky ve hře, která se zvrtla. ()
Markýza de Meurteuil a Valmont si bezcitně pohrávali s osudy jiných, sami však byli zranitelní, jak se nakonec ukázalo. Cožpak je lidský rod tak slabý, že nedokáže vygenerovat dokonale chladnokrevné, bezchybné predátory? Ze všech adaptací nejvíc cením tohoto Valmonta a potvoru Glenn Close z frearsových Nebezpečných známostí z roku 1988; Jeanne Moreau a Gérard Philipe z roku 1959 byli také dostatečně hustí. ()
Reklama