Ruská panenka

1. série Russian Doll je další z řady seriálů, které na nás v poslední době chrlí neúnavný kolos jménem Netflix. Některé mají větší reklamu a některé menší a tenhle podle mě mohl dostat i silnější podporu, protože patří k těm zajímavějším. Trailer k Russian Doll mě zaujal několika věcmi. V prvé řadě má seriál nabízet zápletku podobnou situaci ve filmu „Groundhog Day“ nebo o dost novější (a přesnější) „Happy Death Day“. V druhé řadě má známou tvář v podobě Natashy Lyonne, která po Prcičkách udělala díru do světa jako Nicky z OITNB. A ve řadě třetí má mezi tvůrci jméno také Amy Poehler. Shrnuto a podtrženo to vychází jako seriál, který by mě měl bavit. Samotný úvod mi dal trošku zabrat. Hlavní problém jsem měl, že v Nadii jsem prostě viděl Nicky. Ale postupem času jsem nějak otupěl a přijal to. Zápletka s opakováním narozeninového dne mě zaujala a těšil jsem se na to, kolik různých variací nabídne. Vážně zajímavý je vývoj seriálu během pouhých 8 epizod. To, co začíná jako opilecká epizoda ze života nezajímavých postav se postupně rozvíjí v drama, kde atmosféra houstne a k závěru to má vážně grády. Druhá řada není třeba, závěr se podařil. 2. série Po dokoukání druhé řady se budu opakovat - tohle vážně pokračování nepotřebovalo. Jako jednohubka s časovou smyčkou to fungovalo, ale druhá řada už tomu nedokázala přinést nic zajímavého. Cestování časem mám rád, ale tenhle nápad s vlakem 6622 mi moc neseděl a nedával smysl. Je vidět, že Natasha Lyonne si roli Nadii užívá, ale to bohužel nestačí. Alan už byl jako postava v podstatě zbytečný a Annie Murphy sice potěšila, ale nezachránila to. Bohužel je to o dost slabší než první řada a to je škoda, protože to tím zkazilo dojem. (08.03.2019)

Perfektní zpracování oblíbeného námětu o časových smyčkách a prožívání jednoho a toho samého dne stále dokola. Kupodivu to nepůsobí vůbec repetetivně, tvůrci zkoumají dlouhou řadu zákoutí, která podobný námět nabízí, takže seriál nezačne ani na chvilku nudit. A kolik se tu vystřídá nálad! Začne to jako přisprostlá komedie ze života newyorských ochlastů, postupem času ale atmosféra zhoustne, takže třeba sedmá epizoda už je skoro regulérní psycho horor. Hlavní postava na prvý pohled nesympatická cynická fuchtle, seriál ale postupně odkrývá její lidské stránky a v závěru už jí nelze než fandit. (15.02.2019)

Nadia je sice většinu času napřesdržku, ale já z ní nemůžu spustit oči. Fascinuje mě vzhledem, mimikou i tím prokouřeným hlasem. A pak dostane parťáka, který nemůže být odlišnější než ona... a mě to baví, čím dál víc. Časová smyčka je celkem obehraný formát, ale tohle je takovým trošku podvratným způsobem zábavné a svěží. (08.06.2022)

Příběh vypráví o cynické mladé ženě jménem Nadia, která z nějakého důvodu prožívá svoje narozeniny stále dokola. Pokaždé se jí podaří nějakým nešťastným způsobem zemřít a postupně se tak snaží přijít na to, co se jí stalo a jak se z tohoto kolotoče vůbec dostat. Během 8 epizod seriál pracuje hlavně s morbidním a černým humorem. Místama dokáže zaujmout i stylem jakým jsou provedena úmrtí a co se týče vyprávění příběhu, tak v tom vyloženě exceluje. Ani nachviličku jsem se nenudila. Klíčem jsou rozhodně postavy a jejich charaktery, dialogy, humor a pevná vize autorů. Ta se nakonec promění v dost dobrý žánrový zvrat, který překvapivě funguje na jedničku. Z černé komedie, která začíná vážné a depresivní téma vyprávět humorným stylem, se vyklube cesta do minulosti a trýznivého života hlavní protagonistky. Nechybějí ani mírně hororové nebo svým způsobem 'psycho' scény, na které se opravdu moc dobře kouká. Pochvalu si rozhodně zaslouží i herci, lepší herečku si v této roli ani nedovedu představit. Natasha Lyonne je jedna z mála hereček, které cynicky-sarkastické postavy dokáží zahrát velice realisticky a to má pak jeden pocit, že ani nehrají ale jsou pouze sami sebou. Jednoduše řečeno, jde o seriálový standard, který ne každého nadchne, ale zase nadruhou stranu vůbec nevyrušuje. Musím opravdu zatleskat tvůrcům, kteří i když zvolili téma 'cestování v čase' si zachovali velkou dávku originality a našlápnutého humoru. Russian Doll je ideálnim binge-watch materiálem plný zabavných scén a dialogů. Na chuti tomu přidává ještě ústrední skladba od Harryho Nilssona, která začne hrát pokaždé, když Nadia zemře a probudí se v koupelně. - "Fun is for suckers. Staring down the barrel of my own morality always beats fun." (16.03.2019)

Když jsem se dozvěděla, že námět seriálu je o časových smyčkách, řekla jsem si: "super, to musím vidět".. ale nakonec jsem to ani tak vidět nemusela. První tři díly jsou naprosto otravně zdlouhavé, pak se to trochu rozjede tím, že se tam začnou dít nějaké nesrovnalosti, a objeví se postava Alana, která tomu celému také přidala na zajímavosti. Ale celý seriál je jen o jednom a tom samém dokola. Myslím si, že to šlo určitě ještě nějak okořenit. (14.03.2019)