Ústřicová princezna

„Z důvodu spěchu zahrnuje svatební oslava jenom nejbližší příbuzenstvo…“ Ústřicová princezna je velmi vtipná komedie, která nabízí celou řadu věcí k zasmání. Základním humorným kamenem filmu je armáda Quakerových poddaných s jasnými úkoly a rituálními úkony (sekretářky, lokajové, služky, kuchyňský personál, číšníci, jezdci). Prakticky při všem, co se ve filmu odehrává, je přítomný nadpočet personálu (nejvíc mě bavila koupel a všechny její fáze), a přestože je to vlastně ten stále stejný opakovaný vtip s jemnými variacemi, pobaví vždy, což je docela dost kumšt. Ale není to jen o nich, protože hlavní postavy, ať už jde o šílenou a dominantní dceru („Já jsem předtím seděl vepředu! – „Ano, to jsme ještě nebyli svoji.“), prince pravého i falešného (čekajícího, cpoucího se) a klidného otce (záložní noviny + bez nadsázky kultovní hláška: „I’m not impressed.“, která nejlépe vyzní právě v angličtině), všichni mají velký komediální potenciál. A těch zábavných scén a chytrých nápadů…jezdící žebřík, instruktáž ohledně dítěte, schovávání si cenností do kamen a příprava na přijímání návštěv, rychlosvatba s knězem oddávajícím z okna, reakce služebnictva na představení manžela, dirigent a jeho speciální hráči (na pilu a tvář), půjčování si peněz či sdružení proti notorickému pití (korunované boxem!), to jsou všechno scény k popukání. Jediným slabším článkem filmu jsou opilci (ať už Nucki nebo Josef, v podroušeném stavu moc vtipní nejsou), ale jinak je to velká zábava, a přestože třeba konec je už lehce natahovaný, má zas naprosto skvělou tečku v podobě šmírujícího tatíka. Dávám slabých, ale přesto ještě 5*. „Princi Nucki, bereš si slečnu Quakerovou za svou zákonitou manželku?“ – „Nemusíte se ho ptát, tak jako tak nemá co říkat!“ (01.06.2015)

Poslední dobou se kolem mě Lubitsch nějak točil a tak to byla jen otázka času, kdy se střetneme. Éru němého filmů mám rád avšak spíš z vnitřního pocitu sympatie s atmosférou, která ji obklopuje, než že bych měl "nakoukáno". Jelikož si však myslím, že počátky kinematografie, nelze hodnotit dnešními měřítky a k nějakým objektivním soudům je potřeba mít nakoukáno, tak můžu jen laicky říct, že na to jaká to byla veskrz klasická romatická historka, která je k vidění v televizi třeba 4x do týdne a to ani nemluvím o počtu filmových zpracovaní, já jsem se bavil a zpracování mi přišlo více než povedené...přesněji řečeno I was impressed. Budu v očekávání na další setkání s Ernstem!=) (07.07.2011)

Naprosto parádní němá komedie, která slepě nekopíruje hollywoodské vzory, ale má svůj vlastní styl ("Lubitschův dotek"). Nepřekvapuje mě, že se tento režisér prosadil i v USA (podobně jako třeba Lang). Mezi jeho obdivovatele patří například Renoir (viz výrok "Lubitsch vynalezl moderní Hollywood") či Wilder. Už jsem od Lubitsche něco viděl, ale vypadá to, že si jeho filmografii budu muset hodně doplnit. (11.05.2021)

"Neseděl jsem minule vpředu?" - "To jsme ještě nebyli svoji!" Prostě výtečná ztřeštěná komedie plná humoru všeho druhu od klasické grotesky přes třeskuté absurdity po nečekaně verbální vtipy. Nevšiml jsem si snad jediného hluchého místa, nadchly mě dekorace a do Ossi Oswalda jsem se zamiloval stejně jako třeba do scény s epidemií foxtrotu. Ústřicovou princeznu jsem navíc viděl s živým hudebním doprovodem, který jí dodal ještě větší grády. (18.10.2018)

V absurdní grotesce o dceři ústřicového magnáta, tedy ústřicové princezně, Lubitsch baví diváka na účet amerických zbohatlíků i zchudlé pruské šlechty. Občasný úbytek vtipu přitom vyvažuje zmnožením postav, ve vybroušených výstupech někdy doslova kopírujících architekturu, a energií hlavní představitelky. (Oswalda Staeglich, zde milionářská dcerka Ossi, prý zemřela jako osmačtyřicetiletá v naprosté bídě. Stalo se v Praze roku 1947, s douškou na Olšanských hřbitovech.) V roli dirigenta orchestru, který hraje foxtrot a zároveň předznamenává industriál, Kurt Bois, pozdější Homér z "Nebe nad Berlínem". (08.06.2015)