Wormwood

Studená válka a praktiky CIA je téma, které doposud skrývá hromadu tajemství a Wormwood se nesnaží jedno z nich přímo rozuzlit, ale spíš odvyprávět příběh nejen zesnulého Franka Elsona, ale především jeho syna Erica. Errol Morris tenhle dokument pojal velice netradičně a skloubil tady klasické dokumentární vyprávění skrze rozhovory se zainteresovanými postavami a hranou dějovou linkou. Obě dvě části byli prý natočeny nezávisle na sobě a dohromady tak tvoří zajímavý pohled na události 28. Listopadu roku 1953 z více úhlů. Rozhovory, které Errol Morris vede především se synem zesnulého Franka Olsonona - Ericem, jsou natočeny na celkem 10 kamer, díky čemuž je jim dodána dynamika a oproti hrané části dokumentu tak nepůsobí příliš jednotvárně, což by se při jedné kameře mohlo lehce stát. Je až neuvěřitelné, čím si Eric Olson za svůj život prošel a celý svůj život vlastně věnoval zjištění pravdy o smrti jeho otce. Rozhovory, v kterých působí trochu odměřeně, postupně nabírají na obrátkách a na konci není možné nic jiného, než s Ericem Olsonem soucítit a obdivovat jeho urputnost ve snaze vyřešit tuto záhadu. Hraná část dokumentu jede v kolejích mrazivého thrilleru a docela by mě zajímala zkrácená verze celého dokumentu, která se bohužel do našich kin nedostala. V kratší stopáži by totiž dokument dostal větší intenzivnost, která mu místy v této šesti hodinové verzi chybí. I tak je hraná část kvalitně odvyprávěna a přesto, že je rušena rozhovory, Errol Morris odvedl dobrou práci ve spojení těchto dvou na první pohled nesourodých forem vyprávění. Wormwood upoutá nejen tématem, které rozebírá, ale i filmařskou technikou, jakou Errol Morris zvolil pro tuhle netradiční formu dokumentárního filmu. 81% (04.02.2018)

Formálně velmi atraktivní a originální spojení dokumentárního a tradičního filmařského přístupu, který vás hned na začátku zahákne, jenže pak bohužel ke konci ztrácí půdu pod nohama když začíná být zřejmé, že se nedočkáme úplného a uspokojivého zakončení. Jelikož je dílo založeno na reálném případu, je jasné, že tvůrci byli reálnými událostmi limitování, ovšem i tak nelze na zakončení nahlížet jinak, než jako na solidní zklamání. Naštěstí je přístup tvůrců před závěrem natolik zajímavý a netradiční, že i tak budete mít pocit, že jste viděli něco neobvyklého a že to stálo za to. (06.03.2018)

Když se díváte na člověka sedícího v místnosti, vyprávějícího tehdejší události v souvislosti se záhadnou smrtí jeho otce, nezáleží ani tak moc na zajímavosti a naléhavosti obsahu či sdělení, protože to jediný co divák vidí a vnímá je člověk sedící v místnosti… a to - pakliže vyprávění není implementováno do dramatickýho dialogu - je prostě docela nuda. Nicméně v momentech kdy se dokument prolne do filmový rekonstrukce, je to záhy skvěle zrežírovaná pecka - narvaná temnou paranoidní atmosférou (jenomže toho je tam sakra málo)! (16.12.2017)