Hwayugi

Asi zatím nejslabší z toho, co jsem od sester Hong viděla. Do devátého dílu se řešilo hamletovské "sníst nebo nesníst" a já začala přemýšlet, jestli koukat dál. Ale trojici, kterou už zmiňovala Pethushka se mi opouštět nechtělo. Lee Se-young názorně předvedla, že není malých rolí. Z těch ženských byla ta její nejvýraznější a ona si ji zahrádla s maximální chutí. O chemii mezi opičákem a Mawangem není třeba mluvit. Tu předvedli už při svém předchozím projektu, než Lee Seung-gi narukoval. Myslím, že ty čtyři hvězdy jsou akorát. Půlka mě bavila hodně a půlka o něco míň. 😌 (25.11.2020)

Ze začátku to docela šlo. Do seriálu jsem se pustila, protože to je enemies to lovers trope a já na to měla prostě nějakou náladu a chtěla jsem změnu. No a chemie mezi hlavními herci fungovala. Hlavně jsem poprvé narazila na Lee Seung Giho, který je skvělý. Ani na začátku nebyl děj nijak zvlášť dobrý, ale pak se většinu času zabýváme otázkou: Má mě rád, nemá mě rád? A to byla celkem otrava. Ke konci už ale šel děj do úplně nesmyslných obrátek jenom proto, aby se natáhl čas. Je to prostě zbytečně dlouhý! Za mě to stálo především na dvou hlavních postavách, protože se aspoň snažili o nějaké emoce a ztvárňovali i vážnější momenty, zatímco zbytek no… já nemusím ty korejské “srandovní” postavičky, které se snaží být až jako divně vtipný a má to být roztomilý. A tady jich zkrátka bylo až moc. (09.08.2021)

Takže jsem tady, abych vytáhla zdejší hodnocení aspoň o trochu výš. A to převážně kvůli hercům. Jsou tu hned tři esa. Prvním z nich je samozřejmě opičák Seung Gi, kterému kromě té ofinky nemám vůbec co vytknout. Naopak, dostal mě, zase mě dostal. A to stejné se povedlo největšímu šílenci a neskutečnému komikovi, který ze sebe dokáže udělat neuvěřitelnýho magora. Ano, správně, Cha Seung Won. To, co předváděl nemělo obdoby. A do třetice, Lee Se Yeong jako ta nejúžasnější (pro mě zatím vlastně jediná úžasná) zombice. Po její klidné a citlivé roli v The Crowned Clown jsem byla jejím rozsahem překvapená. Jako komik je prostě skvělá a musím říct, že mě zpočátku bavila o dost víc než Samjang. Ta měla hezké chvilky, ale taky s ní byla občas nuda. Trochu bych z toho vinila i stylistu. Moc nechápu, proč chodila polovinu času v obleku podobnému tomu, co nosil opičák. Zejména v těch zamilovaných scénách to mému oku úplně nelahodilo. Její postava prostě mohla být zajímavější. Naštěstí tu byla řada další milých a vtipných postav. Mezi nimi třeba sekretářka Ma, prasátko nebo opičákův tajemník. Hodně brzy jsem si tuhle bandu oblíbila a válela jsem se smíchy vždycky, když zasedli ke společnému stolu. Byly tam hodně povedené vtípky, narážky i camea. To se nedá říct o efektech. Ty byly jednoznačně slabší, o některých by se dalo dokonce říct, že byly mizerné. Sice to příběh a moje nadšení neovlivnilo, ale na druhou stranu je to zbytečná slabina seriálu. Říkám si, co za tím nízkým hodnocením stojí. Možná vysoké očekávání od proslulých spisovatelek? A nebo je možný, že se příběh vlekl a nedával smysl, a já si toho nevšimla, protože mě už jen samotný pohled na herce tak moc bavili. Tak či onak, já půjdu v tomhle případě proti... 4,5* Jo a soundtrack byl famózní! (10.06.2019)

Kdybych měla popsat průběh sledování seriálu: uvidíme, co se z toho vyklube -> hmmm, tak proč ne -> ach jo, trochu nuda -> už zase tohle? -> bylo to takhle nelogické celou dobu? -> předposlední díl je docela dobrý -> proč to ten poslední totálně zabil? Tak by to dopadlo asi takhle. V podstatě tenhle seriál kromě oblíbených herců a interakcí mezi Opičákem a Králem pekelským nemá moc co nabídnout. Jestli vám stačí pozlátko, berte. Jestli chcete zajímavý příběh, radím zkuste to o dům dál. Upřímně jsem se na to docela těšila, ale nakonec... bohužel hlavní hrdinka byla úplně o ničem a celkově její postava byla vykreslená tak sporně, že jsem vlastně už nevěděla, co si mám o ní myslet. Kromě špetky světlých momentů byla na zabití a člověk si vlastně říkal, co by na ní mělo být k pomilování... A pak celý ten příběh s kněžkou/šamankou z dávných dob... když se nad tím člověk zamyslí, nedává to zase takový smysl, jen to působí, že sestry Hongovy jen potřebovaly něco, co občas trochu hejbne s dějem, ale zabíjet to nechtěly, což je jedna z těch věcí, co nedávala moc smysl. Všechno bylo takové polovičaté, nedotažené, ale budiž. Nějakou dobu jsem si říkala, že by to bylo o hodnocení výš, ale pak se to totálně ke konci shodilo. Ten poslední díl je totálně na facku, v podstatě zahazuje to něco málo, co se budovalo celých 19 dílů! Opravdu od toho odcházím s pachutí a doufám, že na Netflixu objevím něco lepšího. P.S.: Hudba ušla. P.S. 2: Velký přínos: mám chuť si přečíst původní legendu. Přeloženo. (04.03.2018)

Hwayugi byl sice docela zdlouhavý a mohl mít o pár dílů méně, ale na druhou stranu musím říct, že mě si seriál získal. Hodně mě tam bavily slovní přestřelky mezi Son Oh-gong a Ma-wang. Navíc Cha Seung-won byl ve své roli neskutečný, jeho vyjádření ať už ústní nebo vizuální mě neuvěřitelně bavilo ve všech dílech. Také zde musím vyzdvihnout výkon I Se-jong, to, jak zvládla zahrát, dalo by se říct, tři různé postavy: zombie, Bu-Ja/Jung Se-ra, Asanyeo bylo úžasné. Jin Sun-mi zde nebyla nějak výrazná a úžasná, že by se člověk do ní zamiloval, ale řekla bych, že Oh Yeon-seo ji zahrála dobře, protože dítě, které vyrůstalo bez rodičů, přátel, vidí duchy a všichni ho považují za prokletí, tak z něj v dospělosti nemůže být oslnivý člověk, který má spoustu přátel, je oblíbený atd. Spoiler: Konec sice neměl klasický happyend, ale vlastně by se dalo říct, že to skončilo dobře. A byl tam i pěkný paradox, že věc, která ohrožovala celou dobu život Son Oh-gong, tak ho nakonec zachránila před smrtí. (06.09.2024)