Pobav mě

Vždy, když narazím na mého velmi oblíbeného herce a zpěváka Jemainena Clementa, zbystří se mi všechny smysly, co mi v mém starém a churavém těle ještě zbyly. Nejsou to většinou žádné velké pecky, ale filmy, které se i přes nižší hodnocení skoro vždy trefí do mého vkusu. A to je přesně i ukázka téhle komedie Povab mě, která tohle všechno do puntíku splňuje. Milá, nenápadné věc, která vrcholí v závěrečném divadelním vystoupení, které prostě nemá chybu. Těch 51 procent, co tady ten film má vůbec neřeším a vřele doporučuji těm, kteří nedají na první dojem a nebojí se sem tam filmově experimentovat. Určitě se to, minimálně v tomhle případě vyplatí. (02.02.2019)

Taková jednoduchá, neurážlivá, poměrně i průměrná důchodcovská komedie. Není to urážka, pouze fakt. (19.10.2018)

Jedno velký klišé. Jemaine tady v jiný roli, než je na něj člověk zvyklej, ale jako na zdeptanýho umělce se na něj nekouká moc dobře. (22.10.2018)

Vlastně příjemné překvápko. Spisovatele opustí žena a on se musí nastěhovat ke svému otci, se kterým nemá moc dobrý vztah a který žije v luxusním rezortu pro seniory. Z toho vzniká docela dost humorných situací, navíc se musí vypořádat s těžkou rodinnou minulostí. Těch 51 co tady svítí je docela krutých. Spíš by tomu slušelo nějakých 65. (06.12.2018)

"Z půlky miluješ člověka za to, kdo je, a z půlky miluješ toho, kým se může stát:" Milá jednohubka, která neurazí. Možná by stačily hvězdy dvě, ale filmů o pisálcích je málo a jsem rád za každej, kterej jde dokoukat. Jede se tu podle osvědčený šablony, kterou znáte - vyhořelej chlápek středního věku přichází o skoro všechno, a tak se stěhuje k tátovi jako looser, a dostává se mu šance zahojit dávný rány a znovu se naučit mít rád život. Občas se pousmějete (vtípkům starého pana Gellera z Přátel, který všechno životní dění komentuje hláškou o jakémsi Zimmermanovi, a asi nejvtipnější moment bylo důchodcovské pronásledování skútru golfovým vozíkem 20km/h), ale koukněte jen při nulovým očekávání toho, že z filmu vytáhnete něco víc. (25.03.2020)