Watani: My Homeland
Obsahy(1)
I místo, kam dopadají bomby, je stále domovem, který se opouští jen těžko. Film je šokujícím svědectvím o životě rodiny velitele Svobodné syrské armády ve zdevastovaném Aleppu. Filmař Marcel Mettelsiefen tři roky natáčel Hamúdího, Helen, Farah a Sáru, čtyři děti velitele Svobodné syrské armády Abú Alího. Boj proti Bašáru al-Asadovi otec považuje za stejně důležitý jako ochranu vlastní rodiny. Proto zůstávají žít ve zcela vybydlené čtvrti Aleppa, ačkoliv na jejich dům dopadají bomby a děti si zde mohou hrát pouze se zbraněmi. Když v roce 2013 Abú Alího zajal tzv. Islámský stát, jeho žena Hála učinila velmi bolestné rozhodnutí. S vidinou lepší budoucnosti odvezla děti ze Sýrie a požádala o azyl v Německu. Malá Sára nechala doma pro tatínka papírové srdce s nadějí, že se s ním brzy uvidí. (Jeden svět)
(více)Videa (1)
Recenze (2)
Oscar 1 nominace: Krátký dokument ()
Jeden z vítězných filmů festivalu Jeden Svět 2018. Je natočen opravdu dobře, sleduje osudy sympatické rodiny z Aleppa, přijde mi více autentický než mnohými opěvované Město duchů (nezapomenu na extrémně dlouhý potlesk po projekci směrem k jednomu protagonistovi, který byl přítomen jakožto host festivalu). Myslím si, že pustit tento dokument třeba na ČT, vzbudil by v českém publiku spíše negativní emoce, hlavně kvůli scéně s předáním obrovského domu této uprchlické rodině. Ale není se čemu divit, ani to nepíšu jako kritiku našeho národa, my jsme zkrátka jiní než Němci, i když jsme sousedé, tak náš historický vývoj a tím pádem i mentalita jsou dost odlišné a tak to zkrátka bylo, je a pravděpodobně i bude:) Jsem zvědavý, jak se podobné rodiny, nejen syrské, budou začleňovat, jestli se někteří časem vrátí, protože v Sýrii se nebude bojovat věčně atp. Třeba budoucí festivaly Jeden Svět toto ukážou:) ()
Galerie (44)
Photo © History Channel
Reklama