Playtime

Jeden z nejodvážnějších filmů poválečného období. Odvážnost rovná se přirozeně propad u diváků a distributorů, nakonec Tatimu a jeho kariéře zlomil film vaz. Playtime na sebe vzal podobu industriálního makrokosmu, díla funkcionalistického spíš než hypnotického, unifikovaného mraveniště s vytěsněnou individualitou, v němž se hudba diegetická jeví jako nediegetická, klamající smysly, a v němž ústředí body scény nahradily významy poházené všude možně, v rozích a napříč v hloubce – protože Playtime je niterné pohroužení na bázi organické hmoty, převalující se pomalým tempem z jednoho okraje záběru na druhý. (29.05.2008)

Playtime neni jen bez debat nejlepsi Tatiho film, ale zaroven jeden z nejpropracovanejsich a nejoriginalnejsich filmu cele kinematografie. Na sve si prijdou predevsim fanousci Davida Lynche a Alfreda Hitchcocka, kteri jsou na neco podobneho jiz zvykli. Nahodni kolemjdouci neznalci z toho muzou byt naopak lehce mimo a uvidi v tom pouze jednu velkou nudnou haluz (viz. nizka hodnoceni). Playtime je kompozicni symfonie maximalniho kalibru, ve ktere je tolik detailu, ze by to jinemu beznemu reziserovi vystacilo na celou karieru. Kazdy zaber je neuveritelne propracovany, sklada se z mnoha vrstev a skutecne zije. Jestlize v Prazdninach pana Hulota byl Jacques Tati na speedu jako herec, tak tady vsechny drogy zurocil na postu rezisera a to nejen vizualne, dalsi totalni trumf Playtimu je totiz dokonale propracovana zvukova slozka, ktera nejen, ze kompletne nahrazuje hudbu, ale vytvari samostatnou sferu, kterou je nutne vnimat jako jeden z hlavnich chodu a venovat ji minimalne stenou pozornost jako vizualu. Do toho vseho navic Jacques Tati velmi chytrym a take vtipnym zpusobem mixuje satiru tehdejsi spolecnosti, jak modernisumus a nove technologie v prvni casti, tak socialni aspekty (neskutecne dokonala, mega propracovana a hlavne naprosto absurdni party), nebo dopravu a infrastrukturu, ktera je zde zobrazena jako cirkus. Na svou dobu vzniku se jedna o dechberoucim zpusobem nadcasovy snimek. Jestlize jste nad Tatim zlomili hul v jeho ostatnich, slabsich filmech typu Mon Oncle, nezoufejte, tohle je uplne jina dimenze. Playtime je proste Jacques Tati v plne forme a jeho ultimatni masterpiece! 10/10 (09.06.2010)

To, že Jacques Tati bol majstrom réžie, tu dosahuje vrcholu. Z počiatku nie veľmi okúzľujúci, vtipný, či zaujímavý snímok, ale začne naberať z minúty na minútu grády a vrcholí bombastickým večierkom, ktorý je majstrovsky prevedený na plátno. Každá postava, každý článok udalostí tu má svoje miesto a je až obdivuhodné, ako sa dá taká masa ukočírovať, aby sa to nezvrhlo v bordel. Posledná polhodina naozaj vyšvihla tento snímok do výšin absolútnej profesionality a talentu. (10.07.2018)

Víc než film to připomíná rozpohybovaný kreslený humor Miroslava Bartáka. Nemá cenu snažit se vypátrat nějakou dějovou linku, jde vlastně o mozaiku brilantních postřehů a mikrogagů z každodenního života ve velkoměstě (strašně mě bavily neustále se opakující hrátky s odrazy a odlesky ve skle). Humor je suchý jako saharské písky, takže opravdu nečekejte nějaké třeskuté vtípky. Úsměvná poezie všedních okamžiků. Asi tak. (30.07.2011)

PLAYTIME je vrcholom tvorby Jacquesa Tatiho,perfekcionistický zložitý vyšperkovaný drahokam 60 rokov,diamant,ktorý má nevyčísliteľnú hodnotu,komplikovaný film,ktorý pochopiť na prvý šup nie je možné,vlastne vidieť všetky detaily sa dá len ťažko,lebo Tati nemá hlavné a vedľajšie postavy,ak môžem rátať len jeho ako p.Hulot a ostatní herci-neherci sú doplnkom,kde kamera sleduje z diaľky dianie a je len na divákovi,čomu,komu bude venovať pozornosť! V skutočnosti sa jedná o nadmieru fascinujúci film v tom smere,aký je samotný divák,ktorý buď má fantáziu,predstavivosť,alebo skrátka nemá,potom sa bude ťažko pohybovať so zmätenými pocitmi... Mňa na plnej čiare film zasiahol ako oštep hodený priamo do môjho srdca! Najväčšia sila filmu spočíva zo scény z reštaurácie,kde každý vie,čo má robiť,zdá sa mi,že Blake Edwards a Peter Sellers sa inšpirovali na svojom spoločnom snímku The Party zo 68 roku? (01.03.2015)