Pudr a benzin

Viděla jsem tuhle hudební komedii kdysi dávno, tak jsem si dnes dala opáčko a musím přiznat, že mě baví pořád.. Není to bez chyby, to určitě ne, má to své mouchy, ale.. Voskovec s Werichem už jasně dávají najevo, co v nich dříme a nemohu opominout krásnou hudbu Jaroslava Ježka, ta hudební složka snímku je pro mě motivací ke čtyřem hvězdám.. (16.08.2021)

„Tedy zde před náma leží Praha úplně jako na dlani. Jenže dneska náhodou není vůbec nic vidět. Tedy, z tohoto místa bývá krásně vidět a tam, kdyby bylo vidět, tak tam, co dneska nevidíte nic, byste krásně viděli muzeum a hned vedle Prašnou bránu.“ - „Jenže tyto 2 objekty byste taky neviděli, i kdyby bylo vidět, protože ty sou docela jinde.“ Povedených, mnohdy nápaditých frků a hrátek s češtinou je tu víc, bohužel se téměř pravidelně střídají s vtípky slabými a příliš chtěnými. Dobře to jde vidět třeba na příkladu 2 situací, kdy při takovém přesedávání na „boxmaču“ se podařilo z minima vytěžit maximum, naopak u přestřeleného skládání lehátka jen rozpačitě čekáte, kdy už ho konečně složí. Voskovec a Werich zde tak mají své výborné chvilky (nejlepší asi jako průvodci k nezaplacení), ale celkově jde poznat, že se teprve rozehřívali (a třeba Záhorský tu má vyloženě chabou roli). Filmu taky ubližuje technická stránka, kdy ona „zvukovost“ místy hapruje, i když se ji tvůrci snaží vdechovat život i pomocí hudebních vložek. Za mě to budou lepší 3*. (18.08.2019)

Oproti všeobecnému názoru, že hodnota tohoto snímku spočívá hlavně v zdokumentování scének z Osvobozeného, si na něm ještě víc cením té neotřelé formální hravosti, které jinak většina lidí bůhvíproč říká „nefilmovost“. Má-li někdo rád takové Monty Pythony, nemůže přece Pudr a benzin považovat za nedostatečně filmový film. — Pro správný kontext je ovšem třeba dodat, že já na tomhle vyrůstal, dokonce jsem měl to štěstí vidět to jako kluk začátkem 80. let v rámci filmového klubu mládeže ještě na plátně původního malenovického kina Květen, typické to prvorepublikové dělnické kinoboudy, tedy v dokonale stylovém prostředí. Zas na druhou stranu, už tenkrát si mí vrstevníci povětšinou klepali na čelo, na co to proboha chodím. — Pletu se, nebo ten klavírista, který pohřebním pochodem „okomentuje“ konkurzní výkon Voskovce s Werichem v divadle, je Ježek osobně? A není snad takováhle hudební replika postavy přímo z plátna krásný a neobvyklý nápad (jeden z mnoha drobných detailů, které mě na tomhle filmu ani po letech nepřestávají bavit)? (30.11.2010)

Ježkovy voči....první půlka je asi ve třech místech úsměvná, takže to ještě jakž takž jde, duo legendárních komiků sympatické, ovšem jinak je to po všech stránkách prachbídné, s výjimkou úvodních záběrů a hudby Jaroslava Ježka, která zachraňuje jinak naprosto příšernou druhou polovinu, která má v podstatě dnes už jenom historickou hodnotu. (24.11.2007)

Tenhle film od známého dua Voskovec a Werich se tak trochu vymyká z tehdejší prvorepublikové produkce a to právě považuju za záměr a jeho velké plus, protože se podařilo natočit něco neotřelého a originálního, i když je to trošku přitažené za vlasy a nerealistické. Ale to mi nebránilo, abych si z filmu odnesla zajímavý zážitek. (18.05.2011)