Režie:
Kleber Mendonça FilhoScénář:
Kleber Mendonça FilhoKamera:
Pedro SoteroHrají:
Sônia Braga, Irandhir Santos, Humberto Carrão, Maeve Jinkings, Julia Bernat, Carla Ribas, Zoraide Coleto, Arly Arnaud, Thaia Perez, Amanda Gabriel (více)Obsahy(1)
V někdejší buržoazní čtvrti města Recife stojí na vyhlášené třídě lemované pobřežím dům zvaný Aquarius, postavený ve 40. letech. Jeho obyvatelé se postupně odstěhovali a dnes v něm žije už jen bývalá hudební kritička Clara, tvrdohlavě odmítající opustit byt, v němž vyrostla a žila se svou rodinou. Investor, chystající se dům zbourat, jí marně nabízí odstupné, marně jí všemožně ztrpčuje život. Ve svých šedesáti letech pořád krásná Clara, kterou ztělesnila někdejší velká hvězda latinskoamerické kinematografie Sonia Braga, žije dál, jak byla jako atraktivní a bohatá žena zvyklá. Dovede se radovat z vědomí, že kdysi překonala rakovinu, a vzpomínky na mládí ji nepřipravily ani o chuť na sex. Dál se stýká s rodinou a s přáteli a netrápí se ani pocity, že vykořisťuje stejně starou hospodyni a její příbuzné. V podání tvůrce se naopak zdá, že vztahy mezi třídami zdaleka nejsou v Brazílii tak vyostřené, jako je tomu jinde ve světě. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (4)
Recenze (21)
Vyrovnané a vpravdě krásné stárnutí můžeme Claře jen závidět. Žije svým navyklým způsobem ve svém oblíbeném bytě a nehodlá na tom nic měnit, ani přes tlak doby a dravého investora, který už skoupil všechny ostatní byty v jejím domě a zamýšlí na jeho místě vystavět moderní komplex. Moc se mi líbil výkon Sonii Bragy v hlavní roli Claudie, zejména ve své noblese a klidném, ale rozhodném vzdoru. Vzdoru, který v širším plánu ukazuje střet s novou brazilskou generací, která místo lidské slušnosti a respektu postavila na první místo honbu za ziskem a postavením. Těsné čtyři hvězdičky. ()
Tak po dvou filmech je pro mě Kleber Filho formálním perfekcionistou, který dokáže skvěle vytvářet působivou, znepokojující a lehce tajemnou atmosféru neklidu, ale zatím točí témata spojená spojená s brazilskou společností a v tomhle případě se vše kolem jedné mimořádně charizmatické Clary, impozantně zahrané Soniou Braga. Velmi elegantní záležitost a nepochybuji že režiséra čekají ještě větší (a diváčtější) projekty. ()
Příběh o šedesátileté Claře, žijí v Brazílii a odmítající opustit svůj byt navzdory nátlakům investorů, kteří chtějí dům zbourat, byl fajn! Stopáž trvající 140 minut byla už o něco méně příjemná, přesto díky sympatické představitelce hlavní role, přijatelná. Nasála jsem ze snímku atmosféru přístavního města Recife a zjistila, jak jsou termiti ošklivý hmyz. ()
51. KVIFF - zdá se mi, že ten film nedostatečně předestírá vztah Clary k onomu bytu, čehož výsledkem je to, že většinu stopáže mi titulní hrdinka, místo toho, abych chápal její motivace a soucítil s ní v její snaze o zachování místa, kde žila celý život (což by byl při dostatečném vybudování relevantní motiv), připadala spíše jako zaseklá neomarxistická zelená, která si prostě postavila hlavu proti fuj fuj zlému developerovi pod heslem "tady se nic stavět nebude, prostě proto, že zrovna já do toho můžu hodit vidle". Lepší znalost brazilských reálií by silnějšímu požitku možná pomohla. ()
Nevšední úvaha o vzpomínkách, prostoru, času, vzpouře proti estabilišmentu a nepolevující smyslnosti. Oproti debutu není Aquarius tak konzistentní v každém ohledu, nicméně jeho atmosféra, stavba záběrů a hlavní postava v podání charismatické Soniy Braga jsou uhrančivé. Tichá poezie domu odsouzeného k zániku a ženy odsouzené k samotě, zároveň skrytý politický statement (a když se člověk podívá na imdb, pochopí, že Filho podráždil vládnoucí brazilskou garnituru nejen svým filmem, ale i protestním gestem na canneském červeném koberci). [Cannes 2016] ()
Reklama