Body/Ciało
Telo
Obsahy(1)
Duše a tělo jedno jsou a minulost se vlévá do přítomnosti... Po tragické smrti matky zůstává Olga se svým otcem. Ten se uzavřel do sebe a jen těžko hledá cestu ke své dceři, a mnohdy ji vlastně ani nehledá. Olga vyčítá otci jeho způsoby, cynismus, nezdravé jídlo a alkohol a stále více se odcizuje. Otec ví, že dcera jí čím dál tím méně. Vážnost situace se ukáže, až když Olga zkolabuje a musí nastoupit léčbu. Psycholožka Anna vnímá velmi citlivě Olgu i jejího otce a nabídne jim pomoc… Její komunikaci s mrtvými se oba vysmějí. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (46)
Film sleduje tri naprosto rozdielne osoby.Prokurator pre ktoreho sa necitlivost stala profesionalnym vedlajšim učinkom.Jeho dcera Olga trpi anorexiou a obvinuje svôjho otca z predčastnej smrti matky.A je tu Anna terapeutka ktora pracuje na anorexickej klinike kde sa Olga dostane.Tato nepredvidatelna žena sa snaži napravit vstah otca s dcerou a mysli si že dokaže komunikovat s mrtvymi.Anna potlača tymto pôsobom vlastne traumy.Brilantne pôsoby zaverečna scena kde su všetky tri postavy spolu.Tato scena je plna potlačaneho hnevu,radosti,sucitu a humoru.Sucitny postoj,ktory film prinaša nam zanechava melancholicku radost,ktora nam dava silu pripomenut že hoci mame niekedy pocit že naše duše su uväznene v našom tele,mame len jeden život,aby sme sa o ne postarali. ()
Ačkoli je téma poněkud pochmurné, ne-li přímo depresivní, režisérka s ním naložila neuvěřitelně jemně a laskavě. Trocha absurdity a lidské přirozenosti totiž vždy skvěle rozehřeje bledou realitu, do které jsou ústřední postavy uvrženy. Dobře stylizované záběry spolu s velmi slušným herectvím vytvořily perfektní klima pro hořký, místy úsměvný příběh dvou zcela odlišných figur, které k sobě znovu hledají cestu. Závěr se však dostavil příliš rychle. 8/10 [KVIFF 2015] ()
Tripolárny koncept vnímania tela sa mi páčil, ale značná lyrizácia deju mi veľmi prekážala. Popis sľuboval tragikomédiu, no nič také som tam nepostrehol. Skôr to bola čistá dráma, ktorá mala veľký potenciál, ale veľkou slabinou bol najmä spomínaný dej, ktorý sa v podstate nikam nehýbal a staticky zostal na rovnakej méte počas celého trvania filmu. Nič proti filozofickým filmom, ale tu bola napokon celá podstata tak trochu pochovaná pod tou lyrikou. Ale aj tak to malo svoje čaro, najmä anorektická línia s Olgou. ()
Dnes podhodnocujem. Komédia to bola leda tak čierna. Dej bol zbytočný a bizarný. Film mal pre mňa dva klady: poľštinu a neskutočne výstižný názov. Ale po odchode z kina som dlho rozmýšľal, kedy naposledy som mal pri filme tak neodbytný pocit straty času. Pluhy v komentári všetko vystihol. Febiofest 2016. ()
(50th KVIFF) Tou spoustou nenápadného humoru, který na sebe nijak neupozorňuje a spousta lidí ho v rámci jinak vážného dramatu o vážných vecěch může přehlédnout, mi Tělo lehce evokovalo Hausnerovou. Film na mě působil zvláštně odtažitě, přitom ovšem laskavě - což se tak trochu popírá a sám netuším, jak to Szumowská udělala. Určitě festivalový nadprůměr. 70 % ()
Reklama