Metti, una sera a cena

Novou vlnu 60. let mám rád, italský film rovněž. Zde se sešla herecká esa, za scénářem stojí mj. Argento a hudbu má na svědomí mistr Morricone. Tak proč mě to zatraceně nechytlo tak, jak bych čekal? Asi jsem nebyl dostatečně naladěn na konverzační drama, propletence milostných trojúhelníků, čtyřúhelníků a dalších úhelníků, ač jsem se opravdu snažil. Smyslně tajemná F. Bolkanová, rozkošně se usmívající nezávislá A. Girardotová (příhoda s rybou na molu neměla chybu), jako vždy chladný a odpudivý J. L. Trintignant a jiskřící duo T. Musante - L. Capolicchio. Erotické scény nejsou vulgární, nýbrž estetické. Stačí detail na Bolkanové ruku, kterak postupně svírá prostěradlo, a divák ví. V době všudypřítomného porna jde o příjemnou změnu. Zajímavá je scéna s nacistickou vlajkou, která je sice postavami komentována, ale i tak je její symbolika ponechána na divákovi. Po dalším zhlédnutí možná hodnocení zvýším. (13.04.2018)

Nelehký a těžko uchopitelný film. Fantaskní děj, zvláštní postavy a k tomu krásná hudba... (29.12.2017)

Zlatá Palma - výběr (22.05.2006)

Originální 60's taliánský kousek, který zahájil filmový festival v Cannes v roce 69. Zábavný, rádoby-umělecký, náladový, lehce erotický buržoazní a intelektuální kus, to vše je tu krásné obohacené o opravdu luxusní interiéry, elegantní vily, barevném, moderní a špičkové oděvy, scénář tu staví instituci manželství, párový život ale i morálku zcela na hlavu, de facto to všechno napadá. Pět hlavních postav, mimochodem skvěle ztvárněných v intimním a někdy stěží pochopitelném propletenci, ložnicové hry, výměny partnerů, každý s každým. Docela i ze života a zcela bez předsudků, pokud tohle nebyla sexuální revoluce tak nevím:-) Máme tu bohatého a slavného spisovatele (Jean-Louis Trintignant), jeho manželku sloužící jako magnet na muže (úchvatná Florinda Bolkan s tygříma očima), bisexuálního herce (Tony Musante), bohatou ale osamělou ženu (Annie Girardot), anarchistického gigola (Lina Capolicchia), který se ve svém luxusním přýbitku v suterénu, miluje s Bolkan pod nacistickou svastikovou vlajkou. Bolkan a Capolicchi jednoznačně nejlepší! Rozhodně zajímavý film, který je sice nezvykle dlouhý, místy se dost vleče, má dost hluchých a jednotvárných chvilek a okamžiků, je dost upovídaný a atmosféra také není kdovíjaká, občas též prkenný, nesourodý a divadelní, ale už jen díky podmanivému a smyslnému Morriconemu jazzovému hudebnímu doprovodu stojí za doporučení. Mimochodem pokud jste viděli o rok starší film "Anonimo veneziano", zjistíte určitě souvislosti a poznávací znaky, nejen že zde hráli opět Bolkan a Musante, že šlo o neméně kvalitní film ve srovnání, ale hudbu tady dělal Stelvio Cipriani, který si něco málo od Morriconeho vypůjčil a ještě více to pak rozvedl a zdokonalil. Film dodnes nevyšel na originálním dvd což je nepochopitelné, právě vzhledem k hudbě a určitě i velká škoda. (18.06.2011)

Velmi netradiční italský filmek, který běžného diváka odradí už po pár minutách. Přesto jsem tomu dal šanci, protože jsem ho hledal dost dlouho a titulky se mi také podařily sehnat. Lákala mě hlavně úžasná Morriconeho hudba a krásná Florinda Bolkan. Florindy je tu dostatek, akorát té krásné hudby moc ne. Hlavní téma filmu sice sem tam pobrukuje, ale čekal jsem lepší využití. Závěrečná bohužel jen titulková skladba "Hurry To Me" je pro mě jednou z nejvíce emotivních písní, kterou jsem mohl slyšet a pro tento film se moc hodí. Kdyby děj byl více ucelený a nebyl tak chaotický, hodnotil bych lépe. Přijde mi, že to tvůrci sestříhali náhodně v opilosti. Jednu hvězdu tedy dávám za hudbu a druhou za Florindu. Zbytek ani nemá smysl komentovat. (21.09.2018)