Drahá neznámá
Chère inconnue
I Sent a Letter to My Love
I Sent a Letter to My Love
Režie:
Moshé MizrahiKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Philippe SardeHrají:
Simone Signoret, Jean Rochefort, Delphine Seyrig, Geneviève Fontanel, Dominique Labourier, Madeleine Ozeray, Marius Laurey, Gilette Barbier, Pierre Gallon (více)Obsahy(1)
Invalidní muž středního věku nevědomky začne osamělou korespondenci se svou vlastní neprovdanou sestrou, která se o něj celý život stará. Jak jí píše víc a víc, začíná se zamilovávat, a ona, protože ví, že je to její bratr, kdo píše, objevuje jeho novou, něžnou stránku. Problémy však nastanou, když ji požádá o osobní setkání... (HonzaBez)
(více)Recenze (12)
"Copak není na téhle zemi nějaká žena se srdcem Popelky, opuštěná duše, snící o hodném klukovi." Postava Simone Signoret, postarší svobodná žena starající se vzorně celý život o svého invalidního bratra, takovou opuštěnou duší vlastně je. Proto ten inzerát, a proto to "divadlo" s Beatrice Dechamps, které Luisa až do samého konce bezostyšně hraje, ač možná sama neví proč. V tom příběhu Luisina vztahu ke svému bratru zůstane na konci možná něco nevyřčeného. Pohledy, které si ti dva v samém závěru vymění, jsou však silnou a dojemnou tečkou. Kromě skvělého herectví obou hlavních protagonistů (Jean Rochefort umí být i vtipně ironický), musím ocenit též velmi příjemně melancholickou klavírní hudbu, která můj již tak silný dojem z tohoto filmu jen dále umocnila. ()
Možná jsem ještě nenarazil na snímek, který by obsahoval tolik výrazných pasáží se čtením dlouhých dopisů... a musím říct, že mi přes mou nechuť k dlouhým voiceoverům připadaly jako zajímavý a celkem netuctový prostředek pro čtení psychologie ústředních dvou postav. Divák si během čtených dopisů na základě vnímaných skutečností dokáže oddělovat pravdu od výmyslů, jež jsou formulované vzhledem k jednomu tajemství mezi svobodnými stárnoucími sourozenci... a zatímco od jednoho z protagonistů pocházejí slyšená slova, z obličeje toho druhého často vyčítáme emoce z obrazu a je v tom zachycený kus silného prožitku. I druhá spolupráce izraelského režiséra Mizrahiho se Simone Signoret nabídla prostor pro další působivý výkon legendární francouzské herečky, mimořádně se však připojuje i Jean Rochefort, který dokáže mistrovsky kloubit charakterní a komediální herectví a vtisknout své invalidní postavě s tělesným postižením zároveň ohromně vyzařující energii a svérázný humor... a Delphine Seyrig po četné účasti v hodně stylizovaných artových filmech jsem snad zatím v podobné pozitivní roli ve zcela „tradičním“ dramatu neviděl. Silná herecká sestava, skvělý scénář a zajímavý vztahový příběh s motivem jednoho tajemství a silně gradujícím napětím, které drží takřka do konce a během pozitivně šťastného završení opadá tak pomalu, že v poslední minutě uprostřed tiché výměny pohledů tajíte dech. [90%] ()
Louise - Simone Signoret a Gilles - Jean Rochefort tu rozohrali neuveriteľnú rodinnú drámu. Súrodenci, ktorí žili celý život spolu. Staršia sestra sa obetavo starala o svojho invalidného mladšieho brata. Obaja však cítili, že by to tak nemalo zostať a že im v živote niečo chýba. Či už nežný dotyk, alebo obdiv partnera. Veľmi ma dojalo, keď si Louise kúpila nohavice, ako posledný záchvev možnosti zažiť obdiv aspoň brata a rodinnej priateľky Yvette - Delphine Seyrig, ktorá bola tiež mimochodom výborná. Nápad ako túžby a pocity oboch súrodencov vyrozprávať prostredníctvom listov mi sadol. Koniec filmu nie celkom podľa môjho gusta, ale oči mi zarosil. ()
Vadí mi, že to není psychologické, protože pak na mě veškeré zvraty v závěru působily jako náhodné a bez ničeho hlubšího, co by k nim logicky vedlo. I tak to ale je silná depka, ze které vám rozhodně nebude veselo a i přes určité nedostatky na mě svým vyústěním zapůsobila, jelikož dospěla k tomu, k čemu prostě musela a naštěstí se to nezvrtlo v incest ani žádný vysmátý happy end. Jen teda nevím, jestli si to někdy pustím znova, když SPOILER tu všichni kromě Yvette skončí špatně a celý film působí opravdu hodně temně KONEC SPOILERU. Rozhodně ale silný film (a to to začne jako unylé melodrama), na který jen tak nezapomenu a velice zručný i co se řemesla a výstavby narativu týče. A korunu tomu nasazuje bravurní výkon Simone Signoret, která svoji roli Louisi zvládá naprosto dokonale a její portrét psychicky nešťastné ženy za zenitem, která ale nic nechce dát navenek znát, byl naprosto dokonalý, včetně jejího zasmušilého výrazu. Už dlouho mě takhle neoslovil výkon pro mě skoro neznámé herečky. 4* ()
Simone Signoretová a Jean Rochefort patří k mým oblíbeným už dlouhá léta a opětovně potvrdili, že dokážou zahrát cokoli a zcela podmanivým způsobem.. Příběh dvou stárnoucích sourozenců mě chytil hned od začátku, žít ve společné domácnosti s tělesně postiženým človíčkem není nic jednoduchého, stejně tak jsem chápala, že by bylo zapotřebí k životu ještě i jiných lidí, ne jen sestru/bratra.. Moc pěkné komorní drama, stálo to za to vidět, posílám poděkování Willymu.. ()
Zajímavosti (3)
- Film se natáčel ve francouzských městech Quimper, Douarnenez, Sainte-Anne-la-Palud, Plonevez-Porzay a Châteaulin ve Finistère. (classic)
- Snímek byl začátkem 80. let zakoupen do československých kin, tehdejší Ústřední půjčovna filmů k němu vytiskla a rozeslala plakáty, ale na plátna se film nikdy nedostal, zřejmě kvůli herecké účasti Simone Signoret (veřejně nesouhlasící s okupací ČSSR v roce 1968). K vidění u nás nebyl ani na VHS, DVD, v televizi nebo na některé z filmových akcí. (charles3)
- Zatímco vztahy mezi Jeanem Rochefortem (Gilles Martin) a Simone Signoret (Louise Martin) byly při natáčení velmi složité – herec v roce 2007 prohlásil, že podle jeho názoru se Signoret od třetího dne natáčení chovala tak, že se „nenáviděli“ a dva měsíce spolu nemluvili – Simone Signoret navázala přátelství s Delphine Seyrig (Yvette), což zřejmě Yvese Montanda (manžela Simone) rozčílilo, zejména poté, co byla nominována na Césara za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli místo Signoret. (classic)
Reklama