Rej výtržníků

V pražských kinech se promítal od 15.10.1992 (Pasáž) (10.05.2013)

Strasne slaby scenar, ide tam vlastne len o to, ze zverolekar pocuva vatovo plane plky, a opustila ho zena + par dalsich veci.. Nie detailov, to bych nepovedal, len proste nic zasadne a nic vynimocne sa tam neudeje- rezisersky je to len rutina, a to rychlo zabudnutelna rutina, Yves Robert by si veru meno takymito filmami neurobil : 64 % (26.11.2019)

Jak to už u mozaikově laděných komedií bývá, některé z mnoha scén snad vždy budou pro diváka ty slabší a méně vtipné, což jsem párkrát pocítil i tady, ale naštěstí nikdy ne dlouho. Celý tenhle rej absurdních situací a skečů mě chytl a začal pravidelně rozesmívat prakticky již od úvodních titulků s deformujícím filmovým pásem s přehlídkou herců. Bavilo mě rovněž sledovat, jak se postavy z jednotlivých skečů posléze setkaly v různých konstelacích, často i nečekaně... třeba Victor Lanoux se stejným vtipem postupně přechází od podnikatelského magnáta přes tenisového rozhodčího až po šéfkuchaře, přitom zásadní komický prvek jeho postavy s neustále vytahovanými zvonícími telefony zůstává po celou dobu stejný (bavil mě ze všech zúčastněných nejvíc!). Ani v poslední třetině s plným přechodem do souvislého děje s hlavní dvojicí humor nevyprchává a milostný příběh, který za jiných okolností mohl snadno spadnout do sentimentálních klišé, probíhá za pochodu pořád stejného množství vtípků, absurdit, gagů... dokonce i s vtipně poetickým hudebním číslem! :) Sice jsem k závěru čekal větší smršť point včetně návratů více postav na scénu (tak nám zůstal alespoň ňouma Villeret znovu na televizní obrazovce), nicméně vyvrcholení v letadlu se povedlo! Rej výtržníků mi přesně padl do noty, co chvíli jsem se bavil nahlas a Yves Robert jako osobitý tvůrce další své komedie určitě nezklamal, přestože na jeho starší vrcholy (Les Copains, Alexandre le bienheureux) se to za mě jako celek úplně nechytá. [75%] (29.04.2023)

Velmi mile a příjemně podaný příběh o zvěrolékaři, kterého stále někdo otravuje se svými starostmi, manželskými peripetiemi nebo tlacháním o hloupostech, a je to fakt únavné. Když jej opustí manželka, nemá o další ženy zájem, zejména o takové, které mu dohazuje jeho sestra, která se za něj domnívá a rozhoduje, že bez ženy nemůže žít. Náhodou potká sympatickou Louise, která mu imponuje a když se s ní touží setkat, pořád mu někdo hází klacky pod nohy (perfektní je C. Brasseur v roli šantánového svůdníka s vypracovaným postupem, jak sbalit každou ženu a zároveň je perfektní jeho přesvědčení, jak je skvělý a úžasný). Když se Henri s Louise setká, hned se do sebe zamilují, avšak v ten okamžik začnou jako magnet přitahovat další otravné týpky (ten v letadle je mimořádně povedený), kteří se neomaleně, nicméně neúspěšně, vkliňují do jejich vztahu. Velmi příjemný dojem na mě přenesl Jean Rochefort. (20.07.2008)

Přes výbornou hereckou i dabingovou sestavu musím Rej výtržníků chtě nechtě zařadit do přihrádky mírných zklamání, pramenících z poněkud slabě vystavěného scénáře. Zkrátka, otravové nejsou dost otravní, M-M už je poněkud povadlá, a Jean Rochefort se topí spíš ve všedních než v komických anebo extrémních situacích. Ale je tu hned dvojí odhalení, šaty a stud odložila Sandrine Caron (sekretářka) a pak žena, jejíž peršan byl naprosto zdravý. (11.01.2015)