Naqoyqatsi

Naqoyqatsi je prvním a zatím jediným Reggiovým počinem , který se střetl s mýma očima. Po krásném neurčitém začátku, naplněném čísly a fraktály se ztrácí mnohoznačnost a Reggio se snaží zachytit samotné lidství, pomocí nejrozličnějších metod, které jsou opravdu bravurní. Naprosto špičkové černobílé záběry, působí jako nádherná výstava profesionálního fotografa s nebývalým talentem. Barevné hrátky, jakoby nesly celý lidský genom. Bohužel má film také svoje slabší místa, kdy mají oči tendenci těkat mimo obrazovku a během filmu nemá divák prakticky žádnou možnost, samostatného výkladu. 85% (07.08.2008)

Půjdu proti proudu. Přišlo mi to, jako kdyby se někdo pokusil natočit Reggia reggiovštěji než on, a tak přidal i negativní bhraz, počítačové triky a počítačovou grafiku, a to vše, aby odvedl pozornost od toho, že tentokrát se téma vyčerpá po asi dvaceti minutách a od té doby jde jen o opakování již řečeného. Samozřejmě s „originální“ myšlenkou další komety na konci. (Kromě tématu válčení jsou zde mimochodem ještě odkazy na média nebo upravování genů lidí.) (01.10.2024)

Až po dopozeraní posledného dielu Hopi trilógie, som dostal ucelenú predstavu o čom Reggio neustále hovoril. Aj keď aspekty jeho názoru boli viditeľné vo väčšej alebo menšej miere aj v predchádzajúcich častiach až Naqoyqatsi ukazuje úpadok spoločnosti tak, aby to v nás vzbudilo nechuť a prinútilo nás to zamyslieť sa nad sebou. Aspoň si myslím, že film má obsahovať takéto posolstvo. Philip Glass sa vrátil k predchádzajúcim hudobným motívom a celkovo je film viacej digitálny a viacej štylizovaný ako tomu bolo v predchádzajúcich snímkoch - tým sa stáva doslovným, viacej zrozumiteľným, ale po prvej pol hodine už neprinesie nič nové a stáva sa fádnym a nudným. Aspoň pre mňa. Neviem či to bolo rozpoloženým v akom sa nachádzam, že na mňa ani jeden z filmov nedokázal zapôsobiť, ale verím tomu, že podobne ladené filmy si svojich fanúšikov nájdu. Mne aj napriek záľube v poetických dokumentoch neponúkli nič, o čom by som bol schopný dlhšie diskutovať, aj keď význam, ktorý majú im rozhodne neberiem. Rovnako ako predchádzajúce diely som to pozrel, ale vracať sa k tomu nemienim. (19.02.2012)

důstojné zakončení trilogie... v sále Village Cinemas nás bylo dvanáct a zůstali jsme čtyři, ale za celou dobu jsem se nenudil ani chvilku... kdyby ostatní filmaři občas chápali film jako Reggio, svět by byl o něco krásnější... co se týče Glasse, právě na qatsi je dobře vidět, že za 14 let neprodělal téměř žádný vývoj a patří už jen do učebnic (tady ale alespoň vyměnil ty strašný sbory za cello) (06.01.2009)

Veľmi pôsobivý dokument. Takto spracovaný dokument som videl prvý krát, takže spočiatku som mal pocit s otázkou: To je čo?, ale vtiahol ma do seba a pri každom náznaku, že by už mal skončiť som proste ešte nechcel aby skončil. Ide o množstvo snímkov viacmenej z 20. storočia graficky upravených a pospájaných k sebe. Takmer všetko je v inom farebnom spektre ako by sme mohli vidieť vlastnými očami. Dalo by sa to nazvať aj umeleckým dielom. Tak by sa dala nazvať aj sprevádzajúca hudba od Philipa Glassa, doslova geniálna. (06.10.2004)