宮本武蔵
Recenze (5)
Knihu od Jošikawy Eidžiho jsem nečetla, ale při počtu stran, které to má, si říkám, co asi vynechali? Ať je to, co je to, nepoznala jsem, že by něco chybělo. Děj hezky plynul a byl zajímavý, herecké výkony byly skvělé, až to člověka nutilo sedět na zadku a jen koukat. Nejvíce mě bavily ty momenty, obrazy, ve kterých divák musel číst sám a nebylo mu vše ukazováno detailně, jak to tak bývá (viz třeba zaťatá pěst Musašiho, když opět potkává Ocú, v té chvíli mě KimuTaku opravdu a nadobro přesvědčil, že umí hrát, na druhou stranu mě zase nedávno přesvědčil, že neumí zpívat... tak aspoň něco). Když už byla řeč o Ocú - Maki Jóko si rozhodě zaslouží víc pozornosti, to co předvedla; radost pohledět (a to nejen proto, že má pěknou tvářičku). Navíc to je mnohem romantičtější, než jsem očekávala, takže mě to mile překvapilo. Nekoná se ovšem žádné melodrama ala korejské historické telenovely. Je to krásný příběh bez příkras, se zabíjením a snahou porozumět tomu, co to znamená být člověkem. Navíc to vše je zasazeno ve velmi líbivém prostředí. Choreografie soubojů se mi velmi líbila, až na pár výjimek to působilo velmi opravdově a člověka to občas až strhlo. Obzvláště ve druhé části, kde Musaši a Kodžiró bojovali bok po boku. Člověku je až líto, že to končí tím jejich pověstným „pádlovým“ soubojem. Myslím, že tohle je jeden z těch filmů, který je možné pustit někomu, kdo o Japonsku nemá nejmenší ponětí. Rozhodně doporučuji ke zhlédnutí a klidně mi napište, jak se vám to líbilo, pokud to nenapíšete sem, docela by mě vaše názory zajímaly. :-) Lepší 4*. ()
Takuya Kimura je v současnosti asi nejlepší herec, jakého v Japonsku mají (no dobře ještě Ken Watanabe:), role pro něj jak ulitá, legendární šermíř, prezentován nikoliv pouze jako rozjímavý buddhista, ale především obrovská síla přírody, před jehož schopnostmi se skloní mnozí. I když je to TV dvojfilm, má to velice vymakanou výpravu, hezkou kameru, akční stránka obsahuje tak akorát wire-fu, především však pompézní šermířské souboje (masérské scény epických emočních rozměrů jako eliminace klanu Yoshioka prostě z paměti nevymizí) výrazné hudební motivy stojící na pomezí moderní filmové hudby a lidových nástrojů. Není si nač stěžovat, tato dvojepizoda z počátků Musashiho kariéry zaujme podle mě i naprosté analfabety asijského filmu a strhne je nejen Takuya, ale i tempo a vyznění filmu, jehož smyslem je oslava šermířského umění. Herecky vyniká v menší roli Matsuda Shota, jinak zde hlavní pozornost upoutala Yoko Maki v roli Utsu, Musashiho životní lásky. Docela mě mrzí, že před mnoha lety nebyl do seriálu o tomto šermíři obsazen právě Takuya, ale není všem dnům konec, třeba zazáří v jiném historickém projektu, který bude v akčnějším pojetí. ()
Dvoudílná série, která rozhodně nenadchla. Mám smůlu, že jsem četl knihu a tím od tohoto dílka čekám prostě něco navíc. Nelíbilo se mi, jak zde vyobrazují Kodžira, on tu vypadá jako kladná postava, nechci moralizovat, ale toto se zrovna nepovedlo. Retrospektiva se zde také moc nedařila, nesedlo mi to. Tvůrci to natočili pro domácí publikum, lidé mimo Japonsko však nemají představu o Musašiho životě a ty logické díry se budou špatně chápat. Navíc těžko bude k uvěření porážka Jošiokovi školy, zabít přes 70 studentů..., tím, že zabil toho kluka, udělal vše, aby se následnému boji vyhnul, tady je to pojato tak, že z něj udělají krvežíznivého maniaka. Jinak se moc nepovedl výběr hereček, snad ta co zahrála Okó vypadala slušně, tak se alespoň dalo pochopit proč s ní Matahači utekl. Kniha je rozsáhlé dílo, které se sice ne úplně dobře čte, ale tento hokus pokus se s ní nedá srovnávat... ()
Nebýt zvláštního technického zpracování obrazu, nikdo by nehádal televizní produkci. Vynikající filmová výprava, kostýmy, exteriéry, davové a bojové scény. Herce v hlavních rolích rovněž nelze než vychválit. Režisér si vybral některé okamžiky Musashiho života a naštěstí jsem četl román Jošikawy Eidžiho, jinak bych mnoho scén vůbec nepochopil. Patrně režisér považuje Musashiho životopis za tak notoricky známý, že není třeba ho vysvětlovat. ()
První část jsem vysloveně hltala, ale ta druhá mi už tak výjimečná nepřišla. V podstatě to bylo o hledání smyslu života samuraje, kdy je vše plné dlouhých filozofických úvah, rozmluv o „smyslu vějíře“ a záběrů na ženy, které musí trpět, protože někteří muži jsou prostě zabedněnci … a ten konec. Titulky opravdu přišly dost nečekaně, ani jsem se nestačila vzpamatovat ze souboje (které tedy uznávám, byly dobře sehrané) a už byla stmívačka. No, ještě popřemýšlím, jak to ohodnotím...a výsledek jsou silné tři hvězdičky, které však na čtvrtou nedosáhly. ()
Reklama