Laura non c'è

Na tento film jsem se chtěl podívat z jediného důvodu, který nese jméno Nicholas Rogers. V italštině s italskými titulky to byl opravdu zážitek... ČSFD i IMDB uvádějí mylně jako jeden ze žánrového zařazení muzikál. Je tu všehovšudy jedna diegetická píseň, kterou navíc odzpívá zpěvačka v baru (která se ani předtím a ani potom v ději neobjeví), zbylé skladby jsou tu výhradně jako podkres. Kreslíř komiksů Lorenzo (postava hraná NR) nezpívá, nezpívá ani Laura nebo Lorenzův kolega, který většinu času láká telefonní čísla z dívek a žen, se kterými se potkává. Lorenzo jednou ze svého ateliéru spatří, jak dole na ulici několik mužů (které vede žena v rudém kabátě) obtežují jinou ženu. Vydá se jí na pomoc, ale pěkně to schytá sám. I tak se s Laurou seznámí (jak posléze zjistí, bydlí v domě naproti) a rád by se s ní setkával dále, ona se mu ale pokaždé po chvíli ztratí a on ji nemůže nikde najít. Má totiž tajemství, za které se stydí a které se projevuje vpichy od injekční stříkačky... V zásadě nejde o nic extra, spojení komedie a dramatu není příliš organické, úvodní i závěrečná scéna snímku navíc dost vyčnívají (úvodní je vpodstatě z komiksu, který Lorenzo kreslí, v závěrečné scéně je sice "Lorenzo" taky, ale už jej neztělesňuje Nicholas Rogers). Víc prozrazovat nebudu. Trochu mě deptala snaha režiséra prokládat každý záběr určitých scén zatmívačkou namísto klasického střihu. Určité scény jsou doplněny i komiksovými kresbami, v paměti mi utkvěl i malý hřbitov s kříži nasvícenými (zevnitř?) modrým světlem. Mimochodem, Nicholas Rogers byl i zde dabovaný jiným italským hercem... (30.07.2021)