Lovu zdar!

U dokumentů tohoto typu je silná tendence dosazovat, jaký by měl a neměl být. Jaktože to není kritičtější? Jaktože to jasně neříká, že lov je fuj?! Ale požadujeme snad po každém dokumentu, aby nám zcela jasně vymezil, co je správné? Představa, že dokument musí vždy za každou cenu hodnotit, je podle mě scestná. (29.05.2015)

Ve filmu lze vidět odporného katolického kněžíka, který svoje lovecké machrování vplétá do průběhu mše a s rukama (doslova) od krve rozumuje v lese o stvořitelských rukou Božích, safari zubaře, který vedle trofejí a zážitků sbírá také mlýnky, elektroměry a vyřazené Nokie, amatérského básníka, který recituje své kostrbaté verše o jelenech a bizarní názvy ještě bizarnějších odborných studií, a debílka z Českomoravské myslivecké jednoty, který blouzní o významném podílu požívání zvěřiny na vývoji lidského mozku. Tyhle fořty jsem nikdy neměl rád a potěšilo by mě, kdyby se safari zubař napříště rozhodl ulovit a vycpat Jardu Palase, dlouholetého předsedu Jednoty, silné lobby, která tyhle úchylné zelené střelce s netrpělivými prsty na spouštích zastřešuje. Jinak ovšem výborný dokument, protože ti výše popsaní lidé si vůbec neuvědomují, co všechno o sobě před objektivem vlastně prozrazují. (07.03.2015)

Naprosto geniální režie a střih. Je až neuvěřitelné, jak díky těmto bravůrně zvládnutým složkám může snímek vyvolat naprosto ambivalentní dojmy. Tupé stoupence zelené ideologie film zcela jistě pohladí po duši. Avšak většinu opravdových ochránců zvířat, nebo takzvaných "nezasvěcených" měšťáků tento režisérský skvost doslova skolí záplavou tragikomiky. Jednou se rozbrečí žalem, a podruhé smíchy. Ty pseudo-vědecko-filozofické žvásty pronášené se smrtelnou vážností jsou opravdu jak kladivem do hlavy. Někoho to probudí, jiného omráčí. Jen technická: To, že konzumace masa měla vliv na vývoj lidského mozku, BYLO JIŽ DÁVNO VYVRÁCENO! Ale kdo ví, možná mají myslivci místo mozku biceps. Ale zbytek populace má mozek složen převážně z tukové tkáně, která spotřebuje velké množství cukrů. U této evoluční linie měl na rozvoj mozku přísun polysacharidů, získaných z kořínků a hlíz, kde obzvlášť po objevení ohně byly sacharidy z těchto zdrojů lidským tělem ještě lépe využity. Existují i vědecké polemiky o vlivu vzpřímené chůze analogicky jako u mořských savců jako delfíni a kosatky, skrz horizontálně orientovanou ploutev, na rozdíl od ryb. Tedy zefektivněním pohybového aparátu se uvolnila energie, která umožnila lepší energetické zásobování celého těla, tedy i mozku. (19.01.2021)

Jeden z protagonistov sa v akomsi tranze, dojatý a s rukami krvavými od jeleních vnútorností pýta, kdeže sa to nachádza ten Boh, ktorý toto všetko stvoril. S trochu iným citovým zafarbením, pýtam sa aj ja: Kde je? Ak sú ľudia skutočne stvorerní na jeho obraz, nie som si istý, či ho chcem spoznať. Osobne však, podobne ako napríklad Mark Twain, verím, že zvieratá má radšej. Jonathan Littell písal, že najlepšie je do takéhoto sveta sa nenarodiť, pretože je založený na utrpení a utrpenie požieraného zvieraťa bude vždy mnohonásobne väčšie, než pôžitok zvieraťa, ktoré ho požiera. Polomŕtveho Boha si však ľudia vešajú na steny a oprašujú ho rovnako, ako tie mŕtve zvieratá. Umelecký dokument s toľkými vrstvami, až nie je problém nazvať ho filozofickým. V posledných minútach mu trochu začína dochádzať dych a spomaľuje sa tempo (je to kvôli naplneniu stopáže?) no keďže ide o študentský film, veľmi rád zaokrúhlim tie 4,5* smerom nahor. Zaráža ma, koľko ľudí tu nedokáže prečítať jeho jednoznačne kritické vyznenie. (25.10.2022)

Jedinečný a zábavný dokument . Člověk musí obdivovat s jakou zasvěceností lovec ze safari zná, obdivuje a miluje zvířata natolik, že jejich zabití je jedinou možností, která může ukojit jeho žárlivou lásku, která nesnese odloučení od milovaného objektu. Dokument je vlastně metaforou metafyzického základu vlastnické lásky, která se ukojuje, nikoli v uznání druhého, ale v jeho naprostém zničení, a tak zrušení možnosti jeho ztráty a věčném přivlastnění v podobě trofeje (01.03.2015)