Režie:
Robert EnricoKamera:
Jean BoffetyHudba:
François de RoubaixHrají:
Bourvil, Lino Ventura, Marie Dubois, Jess Hahn, Jean-Claude Rolland, Michel Constantin, Sylvain Lévignac, Henry Czarniak, Marcel Pérès, Pierre Frag (více)Obsahy(1)
Hector Valentin žil dlouhá léta v Kanadě, ale po otcově smrti se vrací do Francie, kde má ve svém rodišti jako rodinné dědictví převzít pilu. Podnik je zdevastovaný, Hector jej ale chce znovu rozjet, i když je vystaven konkurenčnímu tlaku sousední firmy s podstatně modernějším vybavením. Nechá se přesvědčit, aby na své pile zaměstnal skupinu vězňů, a výroba se začíná rozjíždět. Pak se ale začnou kupit různorodé problémy a Hectorův se mění v noční můru...
V pořadí třetí celovečerní film významného francouzského režiséra Roberta Enrica vznikl ve spolupráci s Josém Giovannim, který byl autorem literární předlohy, spolu pak napsali scénář. Film LES GRANDES GUEULES je zvláštní kombinací thrilleru, jakési evropské verze westernu, ale také lidského příběhu o obyčejných věcech. Byl to také první film, pro který se Enricovi podařilo získat hvězdná herecká jména a to zaručilo dostatečný divácký úspěch. Film se natáčel v několika lokalitách severofrancouzského departementu Vosges. Francouzská premiéra proběhla 22. října 1966.
(argenson)
Videa (1)
Recenze (16)
Není to zrovna moc komedie, spíš tragédie. Bourvil tentokrát v dost nestandardní roli. Ono je to celkově trochu o ničem, propuštěný vězeň pozve další propuštěné vězně na zapadlou pilu, aby tam pracovali a sekali latinu, přitom čeká až se objeví další vězeň a toho chce zabít. Ten se ale neobjeví a vše končí špatně jak pro mukly tak pro pilaře. ()
Spolupráce režiséra Roberta Enricha s Linem Venturou o tři roky později splodila výborné Dobrodruzi, které sice mají taky pomalejší tempo, ale i přes několikaté zhlédnutí mě vždy dokážou zasáhnout.Příběh o skupině vězňů zaměstnaých pod vedením přísného dřevorubce hluboko v horách soupeřící s bohatou konkurenční firmou by taky určitě mohl přinést ledasco slibného. Bohužel mě ale v tomto případě výrazněji nezasáhl. Film je sice poměrně příjemný a snad ani nemá větší šanci nějak moc urazit. Ale v mém případě ani moc nadchnout. Dost se to táhne a dlouhou dobu se nic moc neděje. Přesto se nakonec v průběhu filmu naťukne poměrně pestrá škála nadějných motivů, nic nejde tak nějak pořádně do hloubky. Zato to nemá moc spád. Spíš než koncepční drama je tohle teda taková směs výjevů o práci a přírodě. Přičemž hlavně to druhé se musí podtrhnout, protože záběry na horskou přírodu jsou zde moc krásné a celé to má takovou osobitou samotářskou horkou atmosférou, která mi určitě připadala v něčem přitažliva a měla v sobě i kus poezie. Formálně si tedy Enrico zaslouží pochvalu, obsahově to ale v tomto případě mezi náma trochu drhlo. Ani to panoptikum věžňu plné svérazných figurek si nedokázalo získat mé srdce. Alespoň například závěrečná scéna byla třeba svým způsobem silná. Dále potěší minimálně standardně dobrý výkon Lina Ventury, byť v trochu ovšem slabší a rozporuplnější roli než obvykle.Kdo zde tedy nejvíc vynikne je jednoznačně Bourvil v netradiční drsné ale pořád tak nějak dobrácké poloze se kterou si ale poradil dobře. ()
Další objevený klenot. Výborní herci v krásné scenérii horské přírody. Musím smeknou a uznat že Bourvil mě velmi mile překvapil v téměř hlavní roli a to ještě hodně dramatické. Znal sem ho jenom z rolí vedlejších a to jen vtipných. Ventura jako sympaťák a charismatický chlapík s jiskrou v oku. Rozepisovat se o příběhu je zbytečné,,,tenhle klenot se musí vidět. Smekám ()
Nádherné scenérie vogézských hor vytvářejí k filmu podle skvěle napsanému příběhu téměř westernovou atmosféru. Tento u nás neprávem opomíjený film se nese ve znamení první velkolepé spolupráce režiséra Enrica, spisovatele Giovanniho, herce Venturu a skladatele de Roubaixe. „Františkova“ hudba je v tomto případě geniální nejen díky ústřední melodii, ale i skrze aranžmá jednotlivých motivů, např. během scény setkání party horských drvoštěpů s mladou pohlednou dívkou krásně umocňují zdánlivě spomalený průběh děje a napětí, které pak záhy vyústí v nemilosrdnou chlapskou rvačku. Ač je Lino Ventura mým nejoblíbenějším francouzským hercem, u Velkých mluvků musím říct, že neobyčejnou jiskru jim v první řadě dodává André Bourvil, který zde ztvárnil dle mého názoru svou vůbec nejlepší roli (ještě spolu s postavou Thénardiera v Bídnicích). Bourvilův Hector je poctivý drvoštěp celou duší, zásadově pevný jako to dřevo a drsný stejně jako příroda kolem něj, ovšem pořád s kouskem citu v sobě, a to nejen vůči svým posvátným zásadám, milované „zřícenině“ v podobě staré pily zděděné po otci, ale i v poutu přátelském. Kdo očekává dobrodružnou podívanou plnou přestřelek a jiné strhující akce, bude možná zklamán, ale pokud se necháte vést na vlnách komorního vyprávění o vězeňské minulosti, o těžké práci drvoštěpů v horách, o zradě a hlavně o přátelství, zřejmě se vám Enricův film taky zapíše do srdce a budete ho chtít časem znovu. Pro mě jen o maličký chloupek slabší, než Dobrodruzi z roku 1967. 90% ()
Lino Ventura, ač statečný a silný chlap byl znám svou hrůzou ze scén kdy musel dát najevo svou citovost, často ve scénáři škrtal tak dlouho až veškerá citovost zmizela. Tady ale umluvil režisér Robert Enrico herečku Marie Dubois aby ho objala a začala líbat.Pozorné mu divákovi neunikne zděšení a nepřipravenost herce na tuto akci. Laurent (Lino Ventura) čte knihu 50 000 dolarů jedná se o knihu od Ernesta Hemingwaye z boxerského prostředí, vyšla i pod názvem "Fifty Grand" a u nás pod názvem "Pět stováků". Lino Ventura se též boxu věnoval, ale byl hlavně zápasník. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (4)
- Terénní vůz, který dřevaři používají, je americký Dodge WC-52, který se vyráběl pro potřeby armády v letech 1940–1945. Vyrobeno jich bylo cca 350 tisíc. (sator)
- Laurent (Lino Ventura) čte knihu „50 000 dolarů“. Jedná se o knihu od Ernesta Hemingwaye z boxerského prostředí, vyšla i pod názvem „Fifty Grand“ a u nás pod názvem „Pět stováků“. Lino Ventura se též boxu věnoval, ale byl hlavně zápasník. (sator)
- Lino Ventura, ač statečný a silný chlap, byl znám svou hrůzou ze scén, kdy musel dát najevo svou citovost, často ve scénáři škrtal tak dlouho až veškerá citovost zmizela. Tady ale umluvil režisér Robert Enrico herečku Marie Dubois, aby ho objala a začala líbat. Pozornému divákovi neunikne zděšení a nepřipravenost herce na tuto akci. (sator)
Reklama