Legenda 17

Jak my ty zmrdy nesnášeli! Já tedy na rozdíl od věkem sešlého gaye Rejžánka pamatuju až robotickou trojku Makarov - Larionov - Krutov, nicméně i ta si docela mechanicky dělala z Králíka papírové čerty! Byly to stroje, které vylezli z ukrutných tréningů na Sibiři akorát tak před šampionátem, aby to studenoválečně natřeli všem imperialistickým a okupovaným sráčům. A pokud ne, skončili zase na Sibiři, kde už nehráli hokej, ale gorodky s vrahy. Tohle je ruský tendenční blábol a pohádka o Valerijovi, jasném sokolovi, jenž s přátelským politbyrem v zádech a férovým hahadisidentem Tarasovem nejprve glorifikačně kličkuje v Pamploně před býky a posléze v Kanadě před beky, kteří jsou na rozdíl od milé a kamarádské sborné vykresleni jako nesympatická hovada. Tuna hnusného patosu a víceméně oslava bývalého režimu v Rusku, který je tam zakořeněn dodnes jako dogmata v černoprdelnické církvi. Už jen čekám, kdy zfilmujou Neználka! Ale ruku na puk, za těch dvacetčtyři let už jsme zapomněli a natočeno je to tak poutavě, že jsem si i přes to chlupaté, jebáky zbrázděné pozadí nadšeně leštil hokejku. Fucktograficky nekorektní, klišovitá zábava, která působí, jako by dal sympatický, hrdinný Drago brutálně na držku odpudivému blbci Rockymu za zvuku na balalajky brnkaných "Tигровые глаза". (07.12.2013)

Celý život sbornou nenávidím a teď jí budu ve filmu opěvovat, ne? Ale dobře, Rusům to žeru. Stejně tak jim žeru i ten jejich patriotismus a patos, co do tohohle filmu narvali. Natočeno je to totiž bezesporu kvalitně. (24.04.2018)

O legendární sedmnáctce, jak by se zdálo v úvodu? O jednom z nejrozporuplnějších a nejsvébytnějších trenérů/diktátorů hokejové historie ve vynikajícím Menšikovově podání? Pohádka o sborné a jejím "sovětském Naganu"; tedy té legendární sérii "studená válka na ledě", která ve spojení s následným evropským turné jednou provždy srazila gloriolu kanadského týmu? Je to mišmaš výše uvedených, ale ani jedno z témat není dotaženo. Charlamovovi nejzajímavější osudy to překvapivě ignoruje a pohádka tu končí prvním zápasem. Působí to spíše jako nažhavování domácího obecenstva na Soči. Celkově je to totiž ruskému divákovi šité na míru a tak to jen bují naivní ruskou "v prsa se bíjící" nabubřelostí dobře známou ze sovětských válečných snímků. Pokud to neskousnete, tak se to lehce změní v nechtěně sebeparodickou záležitost, pokud to však ustojíte čeká vás solidní žánrový snímek, kde je vše vypulírovaně bílé či černé (a pokud náhodou ne, tak se to raději neukáže) a kterému nestačí vzdát poctu a tak raději rovnou vystavuje zbošťující piedestal. PS: Až budeme točit film o Jágrovi, tak doufám, že si odtud vypůjčíme tu scénu s chladícími věžemi; úplně to vidím. Jágr v životní a kariérní krizi leze jednoruč mezi dvěma komíny Poldovky, přemýšlí o hlubokomyslných problémech a sleze jako o několik tříd lepší i cílevědomější hráč. (01.12.2013)

Bylo fakt zábavné sledovat hyperpatetický sportovní film z "ďruhé strany barikády." Na ty americké dojáky už jsme přece jenom zvyklí a musím uznat, že tohle není o nic horší. Je jen prostě sranda kiukat na ty fešáky z ruské sborné a na zlotřilé Kanaďany, kteří vypadají jak z Planety Opic. Líbila se mi i ta politická linie se zlým komoušem, akorát ručkování hlavního hrdiny padesát metrů nad zemí někde v továrně už bylo fakt směšný. Nejlepší herec byl ten jak hrál Tarasova, měl fakt charisma. (28.12.2013)

,,VĚNOVÁNO VYNIKAJÍCÍMU HRÁČI VALERIJI CHARLAMOVI, NEJVĚTŠÍMU TRENÉROVI ANATOLIJI TARASOVI A LEGENDÁRNÍMU SOVĚTSKÉMU NÁRODNÍMU TÝMU.“ /// Rusko, to je válka, Gagarin a – HOKEJ! Sportovní film jako hold legendám. Pamatujete ten útok Michajlov – Petrov – Charlamov? (ne vole, v bitvě u Kurska nejeli…!) Starý časy, komančové u moci a pověstná Tarasovova škola. A jak v ,,ní“ školil frajera, kterýmu v žilách kolovala španělská krev. Heroickej (dyť říkám – válka …) sportovní film o souboji chudého Draga proti frajerskýmu Rockymu. Mám rád hokej. A něco pamatuju. Navíc ten Valerij byl proklatě dobrej hráč. A Tarasov…? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechápu, co byla ona proslulá sovětská hokejová škola. 2.) Vzpomínám na SÉRII STOLETÍ (a miluju ty akce v časech 51:50 nebo 01:04:27!). 3.) Thx za titule ,,K4rm4d0n“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (14.12.2013)

"Dobrý hokejista musí mít přehled o spoluhráčích, protihráčích i blondýně ve třetí řadě." Já jsem tedy lajnu ve složení 17 Валерий Борисович Харламов, 13 Борис Петрович Михайлов a 16 Влади́мир Влади́мирович Петро́в zaznamenal až ke konci jejich slávy, takže jsem daleko více nenáviděl jejich strojové následovníky. Nicméně jejich hokejové kvality jsem vždycky uznával a cholerik Charlamov nebyl výjimkou. Pro mne je tento životopis hodně poučný, neboť se na život v Sovětském svazu dívá jinýma očima než učebnice Občanské výchovy a zejména vše okolo egoistického trenéra Tarasova bylo hodně zábavné. A taky mne bavilo to kontroverzní zobrazení Kanaďanů, protože tito milí a inteligentní příslušníci javorového národa se nějakým zázrakem po nazutí bruslí proměňují v agresivní vypatlance, což v historii mnohokrát prokázali. A jelikož se dokáží spontánně radovat z každého vítězství dosaženého zraněním soupeře, tak jimi upřímně pohrdám. Sportu zdar! (31.12.2015)

Budiž dopředu řečeno, že bych dokázal vyjmenovat jen málo větších zmrdů, než jsou Kanaďani na ledě. Je to zvláštní, země demokratická, politicky korektní, ale jak jde o hokej, stávají se z těchhle polovičních poddaných královské koruny totální hovada. Ano, světovou sérii nakonec vyhrála o zápas Kanada, ale taky díky tomu, že v šestým zápase Charlamovovi zcela cíleně zlomil nohu Bobby Clarke. Kanaďani se tím ani nijak netajili. Ostatně tohle jim zůstalo dodneška, mnoho lidí si jistě bude pamatovat co např. v letech 1997, 2004 nebo 2010 prováděli nám. Pročež pro mě toto není pohled "z druhé strany barikády", protože si nedovedu představit, že by kdy moje strana byla kanadská. Takže při závěrečném zápase, tedy prvním zápase série století, jsem byl spolu s hlavními postavami napjatý jak struna i přesto, že samozřejmě vím, jak dopadl. Čímž bych se konečně mohl dostat k filmu. Abych si půjčil Churchillova slova, tohle je krev, pot, dřina a vůle, bez které to nejde. Sice upřímně pochybuju, že se z Tarasova stal nakonec takový tatík, ale minimálně ve filmu působí jako skutečný trenér. Nepochybnou zásluhu na tom má pochopitelně Menšikov, který je naprosto skvělý. Scéna, kdy se postaví s celou sbornou Brežněvovi během fraškoidního zápasu se Spartakem, to bylo něco. No a představitel Charlamova Kozlovskij, můžu říct, že jsem asi neviděl ve sportovním filmu přesvědčivěji zahranýho sportovce. Charlamov tu působí jako normální kluk co má rád hokej a je v něm sakra dobrý. Technicky je to výborné a nepřijde mi to nijak nemístně propagandistické. Jo, je to oslava vítězství a vůbec, ale to samý by se mohlo vyčítat Hokejovému zázraku. Třeba kanadský obecenstvo narozdíl od hráčů bylo ukázaný, že se chová docela sportovně, dokonce Charlamovovi po gólu na 4:2 zatleskalo. To myslím k slovnímu hodnocení úplně stačí. (01.03.2014)

Kdo umí, ten umí - tak nejlíp bych asi shrnul práci režiséra Nikolaje Lebeděva. Dokázal totiž, že já, nikterak velký fanda ledního hokeje a už vůbec ne Rusáků, jsem po dvě hodiny seděl v křesle jako přikovaný a klukům v bílém s pracovním náčiním na dresech držel palce na všech končetinách, aby těm arogantním opičákům s javorovým listem na pupku pořádně nakopali zadní části těla. Ať už je to oproti realitě jakkoli přikrášlené (i kdyby, tak sportovní nacionalismus je mi vždycky milejší, než politický), pro tyhle pocity se také točí filmy. Smekám před výborným Danilou Kozlovským i před Olegem Meňšikovem, který tím "otcem sovětského hokeje" prostě je! A co my? Natočíme něco o Naganu? 95%. (28.12.2017)

Nemám ráda kolektivní sporty a hokej a fotbal z celého srdce nenávidím, jen si nejsem úplně jistá, co z toho víc. Podívat se na film o hokejistovi, potažmo o hokeji, můžu přičíst na vrub svojí patologické zvědavosti, z části i sympatiím k některým z herců, nakonec, nemohlo mě čekat nic horšího, než dvě hodiny nudy, stanou se i horší věci. Už úvodní scéna mě zarazila hluboko do židle a výkřik: "ty vole!" se nevztahoval čistě k tomu, co běželo přes obrazovku. Tréninky, bruslení, máchání s hokejkou, nic z toho není nudné. Love story hlavního hrdiny není sladkobolný trapas. Když se Charlamov vzteká, vztekáte se s ním, když Charlamov zpívá, shovívavě mu to odpustíte. (Ne, při tom se opravdu s ním zpívat nedá, ale je to roztomilé.) Závěrečný zápas jsem ve výsledku přes své hokejové ignorantství, které hodlám pečlivě hýčkat i nadále, odhadla. Že mi ale ty opice zvedly mandle, když přežvykovaly při ruské hymně, primitivnější urážku už opravu nedokáže vymyslet ani kanadský hokejista (ano, tušíte správně, nefandila jsem Kanaďanům nikdy jindy, tím spíš ne tady). Na konci jsem, stejně jako v roce 1972 celý Sovětský svaz a vůbec nepochybuji o tom, že i všichni diváci, konstatovala: "Moloděc, Charlamov!" (13.09.2013)

Strastiplná cesta najväčšej ruskej, hokejovej legendy - Charlamova. Od detstva strávenom v Španielsku, cez tŕnistú životnú skúšku pod svojským trénerov Tarasovom, až po senzačné víťazstvo nad najväčšími hviezdami NHL - Kanadou. Výborný film, ktorý si môže dovoliť nedávať servítku pred ústa až v dnešnej dobe. Celý svet teraz môže vidieť aký vplyv mala politika v Rusku na jeden z najúspešnejších športov tejto obrovskej zeme - hokejom. Miestami až tragi komické vyhlásenia papalášov v huňatých kabátov z líšky - "Prišiel nový príkaz z Moskvy! Hráme na remízu!" ( citát jedného z funkcionárov ruského výberu po góle na 2:2 ) (28.11.2013)

Je hezké, že si Ivan v rámci sebeprezentace občas vzpomene i na někoho jiného, než Vladimira Vladimiroviče Pupkina. Dobrá, nebudeme to hrotit, ten je samozřejmě podstatně lepším hogejistou, jen se vzdal kariéry ve prospěch ruského lidu, že. Film má několik podstatných chyb. Především je ruský, což s sebou nese nejen řadu nepochopitelných dějových veletočů, zkratek, kundovin a podobných triků, ale i kulturně motivované a poněkud odlišné poselství. Ovšem s tím si umí divák, školený ještě třídními recitacemi z Rudého práva, poradit. Pak tu je zhutnění docela notoricky známého životačichopisu Valdy Charlamů do cinemálně vyhovujícího tvaru. To malinko zamrzí, protože vůbec nevynikne, jak ten moula vážně neuměl řídit, a BESIP tím trpí. Ovšem i přes to jeden přehodí puk. Avšak vynechání skutečné tragiky příběhu frajera, který se prostě do nejšnl haky líg dostat nemohl (jinak by dneska Džegr neútočil na třetí, ale čtvrté místo historických tabulek zámořských toučových šudlalů) a uhynul ve tři a třiceti skrzevá své jezdecké neschopnosti, to mi kedlubna nebere. Být to produkt Holého ouda, řeknu, že natahují a bude díl numero due, takhle však jen nechápavě mžourám. Hm. Proč tedy za čtyři (a to jsem vynechal komentování Tarasbulbovo rádoby antisystémového boje)? Protože fandím vždy komukoliv proti Rusům. S jedinou výjimkou. Jakmile mužici nastupují proti Kaďanům, zapěji momentální verzi sajůzu, co mi nemá rušit, nasadím ušanku rudoarmějce a z prdele se mi vyroluje svatojiřská stužka! Charašó, Valeryj, malaďéc! (23.12.2015)

"No što zasranci...Nikdy ste nepochopili, že ste celý môj život..." Je pravda, že sme tých ruských "zasrancov" nenávideli, ale keď sa na to pozriem bližšie, nenávideli sme skôr politický systém, ktorý reprezentovali a nie ľudí ako takých. Meno Charlamov mi nehovorilo nič, ja pamätám až legendárnu päťku - Fetisov, Larionov, Kasatonov, Makarov, Krutov. Milujem hokej a filmov na túto tému mnoho niet. Za najkvalitnejší zatiaľ považujem The Rocket , ktorému je tento ruský film v mnohom podobný. Tiež sa venuje jeho dospievaniu, rodine, prvej láske a hlavne hokeju. Najlepšie na filme sú však slovné hádky a počiatočné nezhody s trénerom TARASOVOM, ktorého výborne zahral Oleg Menšikov. Práve jeho tvrdé tréningové metódy, kde nikomu nič nedaruje len tak, patrí k tomu najlepšiemu. Najviac mi sadla scéna, kde reprezentanti CCCP poskladaný s troch moskovských klubov - CSKA, Dynamo a Spartak akosi nemohli nájsť spoločnú reč...Trenérova lekcia "zjednotenia" je u mňa vrcholom filmu. Takmer celý film som si hovoril super, až prišiel záver, ktorý to mal všetko vygradovať, ale nevyšlo to úplne. Kanaďanov nepochopiteľne vykreslili ako nájomných vrahov s odpornými ksichtami, až som si vravel, kde tie masky hľadali. Celkovo však ide o veľmi kvalitný film, ktorý vám meno Charlamov a jeho číslo 17 zaručene vtlačí do hlavy na dlhú dobu. Mne osobne navždy...80%. (13.01.2014)

Pěkný medailonek jednoho z největších hokejistů historie, bohužel není zaprvé úplný (končí Sérií století 1972) a události nejsou časově tehdy jak se staly. 65% (17.03.2023)

Hokej mam rád, vlastne veľmi rád, ale bol som ochotný podstúpiť utrpenie ruského jazyka. Prišlo mi to podobne ako Americký Miracle s Kurrt Russelom, ale kvôli naťahovanému úvodu a nevýraznému finále ma toto až tak nestrhlo, ale inak prostredná časť dosť dobra. Vlastne skoro vynikajúca. Škoda len, že umenie Charlamova sme na lade moc oceniť nemohli. 80% - 4* (23.08.2015)

Tréner je mu ako otec. Ako otec, ktorý ho zmláti, pľuje na neho a nakoniec ho zavrie k prasatám do chlieva, no syn ho má rád, lebo je mu vďačný, že ho aj neznásilnil. Nakoniec to ale všetko dobre skončí, s kamarátmi prídu do zlej zeme, kde sú všetci zlí a nikto ich nemá rád a každý na nich píska a bijú ich - ale teraz to je zlé, nie dobré ako u otecka! - no oni vyhrajú a tí zlí im zatlieskajú. Nečudujem sa, že je to Putinov obľúbený film. Ako metafora ruskej duše dokonalé. Inak je to neskutočne presladený často až komický schematizmus. (20.02.2014)

Kdo máme rádi hokej, dobře se na to dívá, nicméně je to pojaté tak extrémně tendenčně proti kanadskému a americkému hokeji, že to samotnému filmu ubližuje. Zajímavý je vhled do stranických intrik kolem vrcholového sportu té doby v Sovětském Svazu, stejně jako nepokryté přiznání, že tzv. sovětští amatéři byli tvrdí profesionálové, odpudivě pak působí výběr herců pro kanadský národní tým, který kopíruje casting planety opic. (17.04.2017)

Súdruhovia, dostali sme z Moskvy nové inštrukcie! Môžeme hrať na remízu! Tak t��mito dvoma vetami sa skvelo sparodizoval vtedajší diktátorský centralizmus ZSSR. Čo sa filmu samotného týka, p��sobil na mňa väčšinu času dostatočne uveriteľne a prirodzene (až na niektoré scény ako napríklad lezenie po šnúre xx metrov nad zemou) a primerane oslavne. Danila Kozlovsky čo by legendárny Kharlamov, bol vo svojej roli skutočne sympaticky pôsobiaci hráč plný entuziazmu a Oleg Menshikov a.k.a. tvrdý tréner Tarasov predviedol naozaj skvelý herecký výkon. Ale na plný počet to nebude, natoľko ma Legenda 17 zase nepohltila. (16.01.2017)

No. Jsem trošku jiná generace. Tahle největší sláva před robotem Tichonovem mě zaplaťbrežněv minula. Asi o rok. Nevrmájnd. Charlamov jako skorodizident,,,,Treťjak, Peťjak, Deseťjak, Mikulov, Vikulov, Břeclav. A ti nejlepší. Animáma, Anitáta a Anisin...Čelní střet molodců s partou lidožravých kanaďanů je jeden z nejvtipnějších momentů ve filmu vůbec.... (14.04.2017)

Tak tomu poviem životopisný film ako remeň! Snímok opisuje strastiplnú cestu za úspechom jedného z najtalentovanejších hokejistov na svete - V. Charlamova, od čias v Španielsku až po prvý zápas svetovej série proti Kanade (jeden Kanaďan mi strašne pripomínal zarasteného orangutana, náhoda alebo úmysel? :D). Neuveriteľná drina, neuveriteľná vôla niečo dokázať, ale zachovať si pritom aj svoju tvár a presvedčenie. Pokiaľ to tak na tréningoch naozaj vyzeralo nemožno sa čudovať, že CCCP malo toľko skvelých hokejistov, a to nehovorím o najslávnejšej, najlepšej päťke všetkých čias - Krutov, Larionov, Makarov, Fetisov, Kasatonov - ktorých si pamätám aj ja :) Atmosféra v záverečnom zápase bola neskutočná, niečo úžasné. Klobúk dole. 85/100 (23.06.2014)

I když led považuji za věc, která je vhodná pouze do nápojů, koukat se z dálky na hokej mě hodně baví. Ruský patos mi byl vždy mnohem bližší než ten americký. Čímž byly splněny dva základní předpoklady, aby se mi film mohl líbit. A když spolu hoši přelézali z jedné věže na druhou, ani jsem nedutala a nalhávala si, že tato scéna byla vrcholem filmu. Inu, nebyla, přišel závěrečný zápas a já na něj s napětím koukala. Musím konstatovat, že jsem neviděla lépe natočený filmový hokej. (18.12.2016)