Režie:
Svatava SimonováScénář:
Petr JanišKamera:
Antonín KovácsHudba:
Ladislav SimonHrají:
Boris Rösner, Simona Postlerová, Eduard Cupák, Marek Vašut, Alexej Pyško, Zora Jandová, Vladimír Brabec, Helga Čočková, Martin DejdarObsahy(2)
Dnešní Pohádka pro pamětníky vypráví o tom, že rozpoznat dobro a zlo, klam a přetvářku umí jen člověk pevný a čestný, který dokáže spatřit v zrcadle svou tvář bez příkras. Taková je v pohádce herečka Consuela (Z. Jandová), které se podaří rozbít moc Říše klamu a jejího vládce (B. Rösner), moc, které málem podlehne princezna Jasmína (S. Postlerová) a její bratr Leonard (M. Vašut). (Česká televize)
(více)Recenze (8)
Je až neuvěřitelné, jak je to herecky nadupané - Cupák a Brabec, Rösner a to "nejlepší" z nastupující generace Vašut, Pyško, Dejdar, Postlerová... A přitom taková zhulená blbina. Tohle prostě není pohádka a rozhodně není pro děti. Jediné na co se dívat dá je Zorka Jandová. ()
Mnohokrát jsem psal, že ty rádoby abstraktní pohádky prostě nemusím. A tady je další z nich. Hned úvodní záběr o tom svědčí. Boris Rösner vypadá, jako po nějakém hodně divokém flámu. Pohádka má jen tu hodnotu, že si člověk může nastavit zrcadlo sám sobě. Ale děti těžko zaujme nejen pro svou temnotu, ale také pro fakt, že Consuela zkrátka není české jméno a tak se odehrává děj bůhví kde. ()
"Víš co ?! Budeme spolu poslouchat ticho.." Příšerná upjatá zrůdnost.. Jakkoli s tím scénářem šlo jen těžko něco dělat, viď, Sváťo ?! ()
Typická pohádka konce osmdesátých let - snová, hrozné charaktery, nulový humor, ani špetka "děckosti". Je to spíše pohádkový příběh pro dospělé, který ale má nulové tempo a nijaké herecké kvality. Zde se přímo v přímém přenosu setkává režisérská bída Simonové s Janišovým nezajímavým scénářem. A děj? V zrcadle sídlí klad v podání pankáče Borise Rösnera s nalakovanými nehty na červeno a láká do své říše hlavní hrdiny. Ti pak podléhají jeho panovačným snahám o nadvládu nad jejich životy. Vše ale vyřeší zřejmě princova nastávající nebo nějaká známá, která se svést nenechá. Hm, lepší to ani dopadnout nemohlo. ()
Začátek 90´ byl konec našich milých studiových pohádek, tohle absurdní divadlo je typickým příkladem. Tedy abych to zahrnul dětským okem: zlý černokněžník, s divokým Punk účesem, chce pěknou princeznu, tedy v kostce 100x omílaný námět, oblečen do abstraktního hávu s absencí, pěkné pohádkové hudby. Svatava Simonová chtela prostě pohádku, po řadě dlouhých pro ni typických pohádek, ztvárnit zcela jinak, ovšem výsledek je jaký je. Herci jsou skvělí všichni je to spíš hra pro divadlo a dospělého diváka než pro oko dítěte. Ovšem Postlerova jako panovačná fanatička je sexy cool. (škoda že nás opustila tak brzo) ()
Reklama