Recenze (1)
Smutek antropofágů. Černobílý, obscénní, bizarní, surrealistický až dada. Podobenství? Možná, ale osobně si nejsem úplně jist jeho poselstvím, snad krom jisté kritiky konzumního způsobu života. Podle velmi skromných útržků informací, co se k tomuhle dílku dají najít online, jde o jakousi alegorii na Kristův příběh. Při zpětném pohledu jsem schopen najít určité analogie, ale po pravdě, během sledování jsem nic takového neviděl a ani mě nenapadlo něco podobného hledat. Ostatně, film začíná v jakési zarostlé zahradě se stromy, z kterých slezou dva muži a zapředou nenucený rozhovor o práci. Ten mladší sdělí druhému, že pracuje coby "producent" v restauraci podávající lidské exkrementy a že je to momentálně velice populární trend. Následují titulky načmárané na nahém ženském a mužském těle, a rázem jsme v oné restauraci, kde vidíme onoho mládence společně s dvěma jeho kolegy, kterak "produkují" další porce pro nenažrané osazenstvo podivného restaurantu. Bonnet, jak se onen mladý muž jmenuje, pak začne vyprávět, jak se do této situace dostal. Rázem jsme v místnosti plné mužů, z jejichž středu jeden vystoupí, začne zpívat obscénní píseň a v reakci na to je ostatními usmrcen, aby se znovuzrodil tentokrát už jako Bonnet. Zdá se však, že reinkarnace je obzvláště těžký zločin a Bonnet je tak hnán, a zde spatřuji onu potenciální biblickou alegorii, na Kalvárii, na jejímž vrcholu je donucen vrátit se do lůna ženy, která je následně kamenována. Příběh, pokud zde vůbec je a já ho chápu správně, není úplně v chronologickém sledu, nicméně následuje zřejmě opětovné zrození a pak už jen návrat do restaurace a trudný konec. Oproti Bonanově o dva roky mladšímu dlouhometrážnímu opusu La femme bourreau, který už výrazně pracuje s motivy žánrového exploitation filmu, má Tristesse des anthropophages, i přes značnou obscenitu, blíže k artovému filmu a rovněž je zde silně cítit buřičská, až revoluční nálada, která nedlouho poté veřejně eskalovala v ulicích. Pravděpodobně i z těchto důvodů byl film ihned po dokončení zakázán francouzskou cenzurou. A mimochodem, označení horor je v tomto případě úplně mimo. Jediné co by snad tuto škatulku hodně vzdáleně ospravedlňovalo je účast Jeana Rollina, který zastával funkci producenta a rovněž si střihl epizodní roličku hosta v hovnožroutském podniku. Ve výsledku solidní a hodně svérázný úlet v němž stojí za to ještě zmínit krásné konečné titulky. ()