Hóró musuko

Jak na začátku, tak na konci. Poklidné téma, krásná kresba, vše se však točí stále dokola díl co díl kolem kluka, který chce být dívkou a dívky, která chce být klukem. Kdyby to bylo OVA, zvedl bych hodnocení. 11 dílů však bylo moc dlouhých a nudnějšího rázu. Co popisuje Subjektiv je víceméně naprostý popis seriálu. Kdyby příběh Nitoriho a Takatsuki dokoukal, moc by názor nezměnil. Pravda. Postavy ke konci trochu zestárnou, ale i tak se moc nemění. Vývoj osob je minimální. Nenapadá mě moc dalších slov, kterými bych toto pomalé a vlažné dílko popsal. Tedy slabých 45% (12.06.2011)

Anime subžánr "Slice of life" nemá náležitosti běžných dramat. Jako život sám není tvořen jednoznačně uzavřitelnými dramaty, nicméně i v něm lze vysledovat určité členění. Aby však nebyl prostou nudnou kopií života, jaký žijeme my sami, ale široce přístupným produktem, ozvlášťňuje se, tu šťastně, tu méně šťastně: může se odehrávat v netradičním prostředí (Aria), sázet na humor (svým způsobem Přátelé) nebo zkusit ne zcela tradičního hrdinu, jako to dělá Hóró Musuko. Zdejší klučina chtěl by být holčina. Hádám, že tohle téma není u prepubertálních hochů dostatečně filmově prozkoumáno, můžeme tedy skorem hovořit o originalitě a dokonce i možná o ambicích. A u nich se skončilo. Snad si touha být citlivý oběti běžně nežádá, tentokrát si ovšem přišla na své a oblékla seriál do hřejivoučké miloučkosti, která přitom všem ještě má tu drzost se tvářit, že zobrazuje život takový, jaký opravdu je. Všeobjímající láskyplnost s minimem kořenících konfliktů se vleče pod nánosem lyrizujících záběrů, které říkají kýči "milostivý pane otče". Tu opadávající sakurka (hezké a tradiční), tu semafórek nebo závory (hezké a hlavně každodenní), onde jakoby nezúčastněný záběr z dálky, vše dělá navoněné bahno brzdící již tak dost pomalý pohyb dění, jež spočívá v neustálém předávání a projevování těch nejniternějších citů, pocitů, stavů a pohybů srdéčka. A jak jsme pořád citliví, tak se někde mimo kolektiv povzdychává, uměřeně se rozněžňuje a dokonce "filozofuje" nad holčičí/klučičí podstatou, pokud tedy považujete za filozofování desetkrát s povzdechem položenou otázku: "Co vlastně dělá holku holkou?" Měl jsem chuť použít odpověď Dudea z filmu Big Lebowski. Ten pozitivní řepkový med má ale neobvyklou sklenici. Sice také neslibuje vysokou kulturu, alespoň je však jiná. Přesvětlené obrazy, jak přeexponovaná fotografie, do běla vyšisované barvy... Ujde. Takže... řezat pindíka či neřezat? Nevím, na sedmý díl však už nekoukat. (02.03.2011)

Mě se to líbilo. Nenechte se zmást tady panem "do-všeho-moc-šťourám" Subjektivem. Poetika jak má být. Opening - pecka! Postavy - všechny maj něco do sebe(Chii-chan byla hustá). Některé příběhové linky jsou sice neskutečně triviální, ale, jako střípky dokreslující povahy postav, do celkového hlediska nakonec zapadnou. Long story short, Hōrō Musuko je citlivé zpracování nevšedního tématu, z kterého jsem měl pocit, že by se to mohlo odehrávat i tam někde dole přes ulici. (19.05.2011)