Cizinka

Islamská rodina a jej pravidlá sú pre nás tak nepochopiteľné, že som pozeral so zatajeným dychom od začiatku až do konca po zimomriavky na chrbte. Mnoho sa o takomto zmýšľaní dalo zachytiť z médií v priebehu rokov, keď sme s ním stále viac konfrontovaní, ale hlavne cez vojnové správy z blízkeho a stredného východu. Je niečo celkom iné, keď sa v tomto filme dostávame priamo do ich rodiny, zúčastňujeme sa ich debát a rozhodnutí a nasávame atmosféru priamo z hádky v obývačke alebo spálni arabskej rodiny. A to všetko nie v arabskej časti sveta, ale v civilizovanom Nemecku. –––– Pre pár faciek sa predsa neuteká. Vychovali sme ťa hádam preto, aby si nám spôsobila hanbu? (26.07.2013)

Tohle by měli pouštět všem těm sluníčkářům, co tady ty prašivý mohamedány vítají s otevřenou náručí! A kdyby tenhle německý filmový skvost viděla frau Merkel, tak by je sem nemohla zvát s otevřenou náručí....tenhle film totiž absolutně uvěřitelnou formou ukazuje, že vyznavači Mohameda a islámu nikdy nepřijmou za své naše hodnoty a náš způsob života, ale vždy se budou řídit těmi svými což mimo jiné značí, že žena je a vždy bude jen a jen kus hadru....což už německé ženy nakonec na silvestra poznaly na vlastní kůži......silný příběh, plný smutku a bolesti, který rozehrál celou škálu silných emocí v mém nitru a přitom ta nebohá Umay chtěla jen žít podle svého. Cizinkou ve vlastní rodině...nemůže být nic výstižnější a já si nemůžu pomoct, ale musím si ulevit.....alahu akbar? hovno leda tak alah je piča! (01.02.2016)

Trochu tomu pokazím rating, ale mě to moc nebavilo. Oceňuju, že mi dokázali tak jednoduše vysvětlit, proč musela Umay utéct od manžela, výborně podali to, co za problémy způsobila svým útěkem z Istanbulu své rodině v Německu, ale nemělo to šťávu a bylo to lehce předvídatelný- směřovalo to k tragédii a je úplně jedno, jakou na sebe vzala podobu. Uslzená nuda, nepodařilo se jim mě do té záležitosti vtáhnout. Jako vždy- bohužel pro mě. Protože by to bylo krásný, prožít každej film naplno, ponořit se do něj, zahořet pro něj, hořet pro něj, shořet pro něj. Tak třeba zase příště. (15.03.2021)

Působí daleko kompaktněji, dotaženěji než třeba slavné Gegen die Wand. Bavilo mě sledovat každičký záběr, poněvadž kamera a střih si lehce (leč zároveň silně) a poutavě pohrávají s jednotlivými motivy. Za polovinou filmu jsem sice začala trochu vytuhovat (pozor, přihodí se tam taky taková ta ulepená romantika), ale závěr vše předchozí ospravedlnil: při čechovovském vyvrcholení tuhne krev v žilách a pak --- trpký úsměv, úsměv distance, a přece intenzivní pocit blízkosti. Další atraktivní faktor: pravda a současnost (mohou vlastně vůbec být bez sebe?) odtud téměř odkapávají. Všem, kdo prožívají/prožívali kauzu "Multikulti ist gescheitert, absolut gescheitert", doporučeno. A úplně na závěr: Sibel Kekilli je (hned po mně samozřejmě) nejkrásnější ženská na světě. (22.02.2011)

[MFF Cinematik 2011, Piešťany] Ú.ž.a.s.n.é. Pravdepodobne jeden z najlepších filmov, čo som videl. Ale fakt, že nechápem ostatné národnosti, ich zvyky, vyznanie a podobne. Aby sa hentak správala jej vlastná rodina? Kvôli čomu, cti? (11.09.2011)

Asi už jsem na takové citové vydírání starý. Umay se rozsvítí v bedně, opustí chlapa a chce začít nový život. Jenže ji odvrhne celá rodina a jí začne "peklo" (které si ovšem zčásti vytváří sama). Jako sonda do tureckých tradic zajímavé, ale to by byl i 40-ti minutový dokument. Závěr na facku. 5/10 (27.10.2013)

Film Cizinka je v současné době zajímavý i z hlediska politického vývoje, kdy se Turecko podle pozorovatelů znovu přiklání k návratu dob své zašlé osmanské slávy, začíná zapomínat na ideály republiky a oprašovat portréty sultánů. I když si pořád namlouváme, že Turecko je vlastně skoro evropské, když se podíváme zblízka, zjistíme, že rozhodně není evropské dost. Jak se chce EU vyrovnat se 50 milióny nacionalisty, kteří o Unii až zas tolik nestojí a před islamizací je drží snad jen všudypřítomné artefakty Atatürka. (12.03.2014)

Chybí tu sice to akinovské "něco", ale i tak je to silný příběh s hodně vyhroceným finále. (14.11.2022)

Sibel Kekilli jako turecká holka, která uteče ke své turecké rodině do Německa z Turecka od tureckého manžela, který ji týrá.  A když se navíc snaží osamostatnit, že se nechová muslimsky turecky, tak se to nelíbí ani její turecké rodině. Schématem to vypadá jako případ vraždy ze cti z roku 2005, jejíž filmová rekonstrukce Jen žena (2019) působí jako hraný dokument, ale tohle má klasickou filmovou formu autentického dramatu. Ale vzhledem k tomu, že v Německu je takových vražd padesát do roka je to asi mix různých inspirací. Solidně zpracované drama na silné téma s přesvědčivými hereckými výkony. (02.07.2022)

Tenhle snímek už nechci nikdy vidět. Čekal jsem tragi-konec, ale tohle bylo hodně silný kafe. Věřím, že tohle byl nástin toho jak to ve většině "spokojených" rodinách muslimského smýšlení chodí. Jejich radikální postoj a jejich názory unikají zdravému rozumu. (15.01.2020)

Šeherezáda si vzala Aladina, ten ji udělal dítě ale dlouho mu ta radost nevydržela a začal ji mlátit za nečinného přihlížení jeho rodiny. Ženský, nikdy si neberte muslima, buďto bez dcerky neodejdete, nebo odejte se synem ale pokoj tím mít nebudete. Velice silný film z prostředí filmem příliš neprobádaného. Muslimská rodina a její tradice, postavení muže a ženy v rodinách pouštních cikánů, celá tahle na hlavu padlá komunitní konvence. Hlavní hrdinka si sebevražednou snahou o kontakt s rodinou, která ji vydědila a proklela, kope jámu víceméně sama. Ale i přes to rozhodnutí rodiny pro konečné řešení každého normálního člověka zděsí a ještě víc utvrdí v tom, že tuhle verbeš už měl dávno někdo zlikvidovat. Debutující Feo Aladag předvedla, že ji to na židli režiséra jde a tímto velice sugestivním snímkem si stoprocentně otevřela dveře k další filmům. Pokuď ji ovšem Vídeňská muslimská komunita neukamenuje. Lepší 4 (18.03.2011)

Tak tady jsem řvala jak želva, totálně mě to oddělalo a už to nikdy nemůžu vidět znova. Naprosto úžasná Sibel Kekilli a ten malý nádherný klučina, to je kombinace co vás donutí vžít se do té situace natolik, že i ten, co dítě nemá (tedy nechápe to silné pouto mezi matkou a dítětem) musí alespoň zamáčknout slzu... Zážitek... navždy.. (07.03.2013)

Film mě nezaujal. Od začátku se line příběhem jalový tendenční záměr. Nápadu by prospělo hlubší psychologické propracování a méně prediktability a školometství. Je to takový Harlekýn s modřinami v bleděmodrém. Jakoby si začínající student filmové školy přečetl osnovu v brožurce a s nadšením natočil svůj první pokus. Hloubkou dokáže zaujmout jen velmi málo scén (hysterický výlev před ubytovnou, rozhovor s kamarádkou, sezení mužů mlčky a samozřejmě zabití maličkého). Souhlasím zde s Hanys, asi jsem taky už na takové levné citové vydírání stará. Prefabrikované dojáky s přísnou strukturou emočního kalkulu (Kolja) mě ale odrazovaly vždy. Skutečnému upřímnému citu nemůže být nic vzdálenějšího než umělé vyvolání soucitu s falešným fenoménem "dokonalé oběti". Hlavní hrdinka je navíc buď výborná herečka skvěle ztvárňující blazeovanou leklou rybu, nebo špatná herečka, které se nepodařilo vzbudit mé sympatie k postavě. Její příběh ve scénáři v mnohém kulhá (zodpovdědnost matky je v rozporu s iracionálním chováním). Ostatní herce musím upřímně pochválit, ale šablonovitý příběh, na kterém jakoby snad spolupracoval i někdo z Bollywoodu, už nezachrání. (28.03.2015)

Pro mě naprosto nepochopitelné chování rodiny, ale přitom nesmírně zajímavé pozorovat, jak je pro ně nemožné (nebo prostě nežádoucí) oprostit se od svazujících konvencí a od strachu před pohrdáním okolí, takže nakonec je nejjednodušší obrátit se proti vlastní dceři / sestře. I my máme jistě nějaké strašáky ve skříni, přesto si myslím, že v otázkách svobod rodinného štěstí jsme poněkud dále. Kolikrát jsem měla chuť hlavní hrdince říct, ať už se na ten svůj zářný etalon podporující rodiny vybodne a odstěhuje se někam daleko, ale asi to prostě není jednoduché. (11.09.2019)

Vyborne spracovana aktualna tematika o moznostiach integracie alternativnych "kultur". V skratke: mlada turkina dostava hodne na hubu, a tak sa rozhodne trocha vzdialit, lenze od tlupy kebabakov treba zdrhat viac nez len tak trosku za roh. Silny film. Pred titulkami lezala na zemi jedna sikovna buchacka a ja som marne cakal, ze sa este zide. Aby sa dospely gebab majster musel ist spytat do rodnneho zachodu v krajine vychadzajuceho slnka, ako zavrazdit vlastne decko, to je tazke kukanie na dve hodky. Lzi, nasilie, pycha, egoizmus, pokrytectvo, prazdne melonove gebule s IQ slimak - no a krokodilie slzy v mene "ved sme rodina". Treba vidiet a zapracovat. Mimochodom: podobne sa deje aj u nas a zial hodne mladych nezvladne odstrihnut toxicku pupocnu snuru ani v dospelosti, a tak sa prekliatie systematicky prenasa cez cele rozosrate generacie. Robit dobro v mene rodiny, prosim, ale ublizovat z pokrvnych titulov: nech bezi do prdele aj s celou rodinou. Zial toto uci az zivot a nie skola. 4* (10.11.2019)

Velmi stupidní film, jinak to vyjádřit neumím. Je tam oběť, násilník a spousta tmářů, dítě je zcela v rukou filmařů, prostě tam jen je, hezký klučina, nijak se neprojevuje. Psychologie je zde sprosté slovo. A bez ohledu na intelektuální potřeby, pro mě jako pro obyčejného diváka, zcela předvídatelný vývoj, a vzdor všem krutostem, paradoxně, nezáživné, asi proto, že pro dříve uvedené, je to tak neskutečné. A to neříkám, že se podobné tragédie ve světě nedějí, ale tenhle film... ostuda. Jen první scéna mě u toho držela, ale když pak přijde rozřešení, je ještě stupidnější než celý film. Mohlo by to být smutné, ale v tomto podání to je jen absurdní a patetické. (17.08.2023)

Nikdy som si nemyslela, že toto slovo použijem pri hodnotení filmu.. Ale Cudzinka je naozaj mazľavý film. Mazľavá hudba, mazľavá kamera, mazľavé herecké filmy. Všetko plynie pomaly a Umayno utrpenie sa doslova ťahá celým filmom. Režisér ho nenápadnými prostriedkami doslova hmatateľne zobrazuje. Spokojnosť. (01.06.2011)

Nebyt toho dementneho na pilu tlaciaceho a vyslovene citovo vydierajuceho zaveru tak by to bolo za 5. (12.09.2011)

Pri sledovaní príbehu Umay som bola neustále rozčúlená alebo v slzách... Nikdy v živote nepochopím tieto pre mňa choré a na hlavu postavené ponímanie cti a postavenie žien v rodine, v spoločnosti.. V takýchto prípadoch ďakujem bohu, že som sa narodila ako kresťanka (aj keď v neho neverím >D). (06.11.2012)

To teda nic moc skóre, na to, jak se to tu hemží pětihvězdama. Buď jsem ten film nepochopil, nebo jsem si už až moc zvykl na americkou produkci, nebo ten film vážně není žádnej zázrak. O čem to vlastně bylo? O emancipaci? O integraci? O menstruaci? Ví pes. Nějak jsem v tom asi taky nenašel tu správnou dramatickou rovinu, je to prostě jen příběh nějaké Turkyně, kterou už nebaví dělat manželovi střídavě matraci a boxovací pytel a tak sbalí synka a vezme kramle. Zamíří si to ke své rodině do Německa, leč - světe div se - oni pro její útěkovou eskapádu nemají zrovna moc pochopení. Jsou to prostě hanební tradicionalisti, fosilové a k tomu kryptofašisti. A tak se naše hrdinka i s dítětem střídavě posunuje po okolí a jelikož asi nezná ono okřídlené úsloví o dráždění hada bosou nohou, tak se snaží svou rodinu neustále kontaktovat, a - opět světe div se - stále naráží na nepochopení a odmítání, i nějaká ta facka padne. Naštěstí všechno jde, když se chce (nebo se dostatečně dlouho otravuje) a tak není divák nakonec ochuzen ani o happyend v podobě usmíření, tento konec však byl vcelku symapticky namíchán zároveň s koncem tragickým, což zase musím pochválit. No, smysl to jakžtakž dává, enemže mě to prostě absolutně neoslovilo. Možná nějaká ta kyselinka, kdyby ukápla, nebo kdyby to nebylo tak průhledné. Dramat jsem viděl už spoustu, ale tohle byl zatím jeden z nejslabších kousků. Noch einmal, bitte, und diesmal ein bisschen besser. (03.05.2013)