Režie:
Feo AladagScénář:
Feo AladagKamera:
Judith KaufmannHrají:
Sibel Kekilli, Derya Alabora, Nizam Schiller, Settar Tanrıöğen, Florian Lukas, Alwara Höfels, Ufuk Bayraktar, Edin Hasanović, Serhad Can, Demir Gökgöl (více)Obsahy(2)
„Přestaň snít!“, nabádá matka pětadvacetiletou dceru Umay (Sibel Kekilli), když ji vidí stát i s malým synkem Cemem přede dveřmi rodičovského bytu v Berlíně. Umay utekla z nešťastného manželství v Istanbulu, chce se natrvalo vrátit do Berlína a vést nezávislý život, jaký si sama určí. Doufá, že bezpečí, jež tak postrádala v cizí, vnucené vlasti, najde zde - u matky, otce, dvou bratrů a sestřičky. Záhy však pozná, že její rodina prostě nedokáže hodit přes palubu tradiční konvence.
Film se zabývá choulostivým tématem – jen za rok 2009 bylo na internetové stránce ehrenmord.de zaznamenáno dvacet osm případů žen žijících v Německu zavražděných pravděpodobně z důvodů cti, respektive její ztráty z pohledu mužů – mužů, kteří se dosud často nenaučili řešit problémy verbálně.
Cizinka ve své upřímné výpovědi přináší strhující, velmi silný filmový zážitek.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (79)
Já si připadal jak maso co spadlo do drtičky, takovou sílu má v sobě tenhle film. Na konci filmu jsem měl v očích slzy, při poslední scéně jsem ani jinou reakci mít nemoh. Od začátku jsem byl nalomený a jen nevěřícně kroutil hlavou nad tím co vidím. Není nic horšího, když ti ubliží nejbližší, kteří by měli být spíš tvou oporou. Měl jsem sto chutí Umay obejmout, abych jí alespoň trošku ulevil od bolesti, kterou musela prižívat. Extremně emotivní příběh ženy, která chtěla být jen a pouze šťastná podpořila dokonalá filmařina. Smekám před paní režisérkou, protože tohle je režisérský debut jak megakráva. Sibel je neskutečná herečka, ona Umay nezarhrála, ale doslova jí žila. Německy precizní ultradávka emocí. Viděno v rámci projektu Challange tour jako film číslo 28. ()
Celým filmom preniká akási pýcha na to, čo sme my v porovnaní s islamskými Turkami a ich tradíciami. Keď príde reč na anglický tradicionalizmus, naraz je všetko v poriadku. A len by niekto skúsil kritizovať naše nábožensko-kultúrne tradície. Zle by pochodil. Nemyslím si, že úcta k tradíciám a odlišné postavenie žien v spoločnosti je vyhradené iba vyznávačom islamu. Rozdiel je iba v tom, že ak sa niečo nepozdáva na manželke u nás, navštívi krčmu, nechá si potvrdiť správnosť svojich pocitov, príde domov zmláti ženu a rovnováha je nastolená. Moslim nenavštívi krčmu a ženu rovno zabije. Toľko k námetu. Spracovanie bolo pomerne vierohodné, ale film sa neuveriteľne pomaly vliekol a v niektorých momentoch si režisérka pomohla lacnými scénami. ()
U sta Sarrazinů, mohlo to být i lepší. K první půlce nemám vážnějších výhrad. Filmařsky to Rakušanka Feo Aladag zvládla na jedničku a určitá schematičnost se tam odrážela vlastně jen ve výběru herců (trýzněnou Umay ztělesňuje Sibel Kekilli se svou hladkou tvářičkou a křehoučkým vzezřením; zatímco její raplovský a násilnický starší bratr musí být samozřejmě nepohledná hrouda svalů). Smutná věc, že v druhé půli tvůrci evidentně začali následovat heslo "trocha citového vydírání nikdy neuškodí" a nebohé hrdince přiklepli masochistické sklony neustále se pokoušet o kontakt s rodinou, která ji zavrhuje a týrá (po manželovi ovšem ani nevzdychla). A to se s konstruováním srdceryvných situací zašlo ještě dál. V ženské duši se sice moc neorientuju a v mentální výbavě německých Turků / Kurdů taky ne, ale nezdá se mi, že jacíkoli skuteční lidé mají potřebu vylévat si srdéčko pěkně po hollywoodsku na pódiu a před co možná nejširším publikem, jako to předvedla Umay na sestřině svatbě... A úplný závěr snad už ani nemohl být blbější. _____________ P.S: Nevím, kde se berou ty komentáře o "střetu kultur", když se takřka celý film pohybuje uvnitř turecké komunity a nějakou integraci, multikulturalizmus a Merkelovou absolutně neřeší. Sama hrdinka je líčena jako vcelku konzervativní osoba, takže se ani nestává archetypem "pozápadněné rebelky v zaostalé východní společnosti". Taktéž se musím podivovat nad tendencemi Evropanů hledat u všeho, co se děje v blízkovýchodních zemích a komunitách, nějakou zásadní spojitost s islámem. V našem prostředí jsou sice vraždy ze cti často spojované právě s imigranty z muslimských zemích, ale jedná se o jev, který je bohužel živý i mezi nemuslimskými národy Východu (Armény, Gruzíny, Asyřany, Indy všech vyznání atd.) a v islámu nenachází ospravedlnění. Ve filmu je ostatně náboženský aspekt věci explicitně smeten ze stolu výrokem "Bůh s tím nemá nic společného". ()
Film se zamýšlí nad postavením žen, které se odmítají podřídit pravidlům náboženských a rodových tradic. Turkyně Umay, která opustila manžela a hledá azyl u příbuzných, žijících v Německu, trpí nepřijetím svých nejbližších a cítí se tak být více cizinkou uprostřed vlastní rodiny než v cizí zemi. Rodiče sice dceru milují, ale neměnné zákony a zvyklosti spjaté s jejich vírou jim nedovolují dceru s dítětem přijmout, navíc jim hrozí vyobcování z jejich komunity. Je to příběh naděje a odhodlání, ale zároveň i smutku a beznaděje.Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. ()
Ja som čakala neskutočnú pecku, takže som bola trošku sklamaná. Film má veľmi pomalé tempo, čo mi nevadí, príbeh, ktorý som už možno niekde videla, čo mi tiež nevadí. Vadí mi to, že mňa Sibel Kekilli vôbec neohromila svojim výkonom. Niektoré scény veľmi dobré a parádna muzika, ale veru dnes len 3,5* ()
Galerie (38)
Zajímavosti (1)
- Režisérku Feo Aladag inspirovalo k napsání scénáře její působení v kampani Amnesty International, kde se zaměřovala na nasílí páchané na ženách. (Rugero)
Reklama