Zrození legendy

Obžérsky opulentní spektákl jakoby představoval tři filmy scuknuté do jednoho. Pomyslně lze takto film přirovnat k amerického sestřihu "Shogun Assassin", kde z původních dvou filmů byly vynechány dějové pasáže a naopak zachovány veškeré souboje, což ve výsledku dávalo vágně propojenou koláž atrakcí. Stejně tak zde v každé třetině filmu diváci dostanou stejnou porci soubojů jako v jiných hongkongských/čínských celovečerních bojových filmech posledních let. Co do příběhu je "True Legend" na první pohled hloupoučká fantasy oslavující patriarchální hodnoty, ale z hlediska bojových scén představuje vrchol soudobých wire-fu filmů. Yuen má ohromný cit pro tempo a to, co bude fungovat na kameru, takže díky tomu spektakulární bitky nepůsobí uměle a nezáživně jako v jiných dráty prošpikovaných eskapádách typu tristního "Fatal Move". Snímek sice v kontextu dnešních trendů vyznívá jako absurdita, ale na druhou stranu se ani nesnaží jít stejnou cestou. Naopak se obrací k tradici efektně akrobatických fantaskních báchorek jako "Evil Cult" či "A Warriors Tragedy". Právě v tom spočívá jeho osobitost a přitažlivost. Navíc lze zdejší míru schematičnosti, která dosahuje až karikaturní rozměry, chápat jako nadsazenou reflexi zákonitostí bojových filmů. Ostatně ne náhodou je film pojatý jako kapitola z fiktivní knihy Letopisy o mistrech bojových umění a pojednává o údajném zakladateli stylu opilá pěst. V tomto ohledu pak i vyprávění dává smysl jako skrumáž všech nabízejících se klišé z životopisů velkých bojovníků - od historického rámce, přes tréninkové montáže až po boj proti monstrózně gigantickým cizincům. (11.11.2010)

"Vždy jsi hledal důstojného protivníka !! A teď máš dva, Jüana a sebe.." Hravě bizarní a nesmírně sebe(a zejména žánru)reflexivní hybrid představující dlouho očekávaný režisérský návrat mistra hongkongské akční choreografie Yuena Woo Pinga, který proslul svojí prací na bojových sekvencích přelomových filmů jako Tygr a drak, trilogie Matrix či obou dílů Tarantinova eposu Kill Bill, snad ani nesměl zklamat.. Jakkoli Yuenův nový film lze skutečně vnímat pouze jako schematickou nesoudržnou pastiš či zjevnou poctu, v níž Yuen jen spojuje motivy proslulých filmů své předchozí kariéry s prvky, které charakterizují soudobou hongkongskou produkci, když svoji na první pohled absurdní fantasy dělí Yuen na epizody, které vyzdvihují a adorují vždy určitý z ikonických prvků hongkongských bojových filmů, kdy v první části na diváka čekají davové bojové sekvence za výrazného užití drátů, jako například ve snímku Tygr a drak, v dalších opilé kung-fu ala legendární Mistrův syn, jenž proslavil jedninečného Jackieho Chana, digitálními efekty dotvářené souboje, jako vystřižené z hitů jako Kung-fu mela či již zmiňovaný Matrix, či třeba arénový střet s hromotluky ze Západu ve stylu Ip Man 2.. (15.09.2013)

Dokonalá akční choreografie, žal bohu absentuje tařka příběh, postavy průhlednější, než papír, o scénáři se tu nedá mluvit, prostě druhá část filmu hrubě nepasuje k první a dostavuje se nuda. Na druhou stranu Shigeru Umebayashi složil pěknou hudbu, Vincent Zhao se ohání velmi dobře, občas pěkné kompozice scén, příjemná kamera, hezká minirole, kterou má Jay Chou. Škoda, že nebylo více využito cameo Michelle Yeoh a Davida Carradina. Na obranu True Legend je třeba říci, že to pořád rozhodně poráží 14 Blades, StormWarriors 2, Bodyguards And Assasins a mnohá jiná zklamání za poslední rok, které nám tvůrci z Číny a HK uštědřili v akčním ranku. (26.04.2010)

Žebrák So a jeho Drunken boxing byly ve filmu mnohokrát využity. Aby producent přitáhl do kina diváky, rozhodl se film pojmenovat "True Legend". Jenže scénář je zase jen snůškou nejrůznějších klišé a nepřináší zhola nic nového. Bojových scén je tu opravdu hodně, jsou velmi dobře provedeny, ale jak jim, tak celému filmu chybí lehkost. Vše se utápí v patetické temnotě. (15.07.2021)