Obsahy(1)
S novým společenským řádem ovládl druhou polovinu tohoto století nový umělecký směr zvaný socialistický realismus, podobně absurdní jako všechny další atributy diktatury proletariátu. Měl velmi málo společného s uměním a ještě méně s realitou, znárodněná kinematografie byla pak jeho čistou kvintesencí. Z filmových pláten na nás neustále cenily zuby rozjásané traktoristky, ruku v ruce s úderníky v placatých čepicích, zatímco na podmračené, okloboukované špiony a kulaky spravedlivě dopadala dělnická pěst. Vesměs šlo o zjevy na ulici nepotkatelné, protože normální život byl spíše přežíváním spojeným s přetvářkou, kariérismem, smutnou ironií a nekonečnou řadou zločinů "majitelů socialismu".
A právě na kontrastu umělých filmových a skutečných lidských příběhů té doby je založen třídílný dokument režiséra Bernarda Šafaříka z roku 1999.
(oficiální text distributora)
Recenze (12)
Ano, film patří lidu. Ačkoli ani po Sametové revoluci nebyla zcela odstraněna cenzura. ()
Mooc dobrý pořad o minulých érách a jejich vlivech na umění...! ()
Jedinečné propojení filmové komunistické demagogie se skutečnými lidskými osudy. Tento třídílný dokument zároveň výborně funguje jako střízlivé zúčtování s čtyřicetiletou minulostí porobeného národa. Smekám a děkuji. ()
[Videná iba posledná, tretia epizóda, zaoberajúca sa tvorcami komunistického filmu.] Jednému sa až dvíha žalúdok pri demonštrácií toho enormného množstva nechutnej propagandy, potláčanej umeleckej kreativity a prepisovania histórie, ktoré boli v československom filme prítomné (nielen) v 50. rokoch. Trefne volené ukážky doplnené výpoveďami vtedajších tvorcov majú aj pre súčasného diváka hlbokú výpovednú a takpovediac náučnú hodnotu. Či tých umelcov súdiť za ich službu režimu, je veľká morálna dilema, ku ktorej sa Šafařík našťastie nevyjadruje a všetko necháva na diváka. Zaujímavý dokument. (8/10) ()
Tenhle slepenec mi nesedl... ()
První dva díly tak nějak mapují hlavně perzekuce lidí, proložené ukázkami filmů z té doby. To, jak režim drtil lidi všeobecně vím a mám mnoho načteno. Co chybí, jsou lidé, kteří nadšeně souhlasili. Vždyť jsme si komunisty demokraticky zvolili a národa byly v Únoru plné ulice a náměstí. Toho nadšení se dočkáme ve třetím díle, ten hodnotím jako nejlepší. Nádherné zpovědi Květy Fialové, Otomary Krejčy a hlavně Antonie Hegerlíkové. Ti se nestyděli a řekli jak to bylo, jak budovali. Tahle diskuze nám tu chybí, "tohle je náš Ródós a tady skáčeme". Takže za mně rozhodně za pět. ()
Dokument jaký jsem chtěl vidět už dávno..komunismus a film v jeho službách řekl bych...k vidění je zde mnoho ukázek ze starých agitek povětšinou z let padesátých, který musely bejt pro český film opravdu kritický. při pohledu na ukázky z filmů jako karhanova parta, veliká příležitost a další zrůdnosti jsem byl fakt v šoku...v dokumentu mají slovo i obrpostavy č. filmu, které měly z filmy z těchto let co dočinění (jako Otakar Vávra, Květa fialová....) a u jejich komentářů člověk rostě jen kroutí hlavou a nevěří...hrozná doba ()
Po podobném dokumentu jsem už prahnul velmi dlouho. Aneb padesátky jak je známe z našich filmů (nebo neznáme?). Většinu filmů jsem viděl, proto bylo velmi zajímavé slyšet výpovědí herců k těmto svým rolím. ()
Viděl jsem jenom část týkající se filmu a musím říct, že v tomto specifickém odvětví je všechno nějak tak ostřejší a jasnější. Pobavil mě Otakar Vávra, jeho kauza s "dodabováním" Průchy v Němé barikádě byla podle jiných dokumentů mnohem komičtější, než je zde. Vávra na pokyn oněch "nejedlých" ho požádal, aby do telefonu Čest práci řekl. Průcha ho totiž poslal do... a tak Vávra až při psosynchronech tohle udělal. Vypovídá to o něm hodně. Ale aspoň si na nic nehraje. Obdivuji všechy herce, kteří zde vystoupili a nijak neomlouvali svoje působení v nejhorší době existence tzv. socializmu u nás. Nejvíc mě ale zaujala A. Hegerlíková, která snad nepřesněji popsala a nejúpřímněji vyjádřila svoje pocity ze zklamaných představ a přání z padesátých let. A ten příměr k oné zarostlé trati, kterou budovala (opravdu rukama na rozdíl od odpuzujících karieristů typu Pavla Kohouta, kteří se na této vlně jenom vezli se záplavou osobních výhod) a o které se po mnoha letech dozvěděla, že tam nikdy neprojel ani jeden jediný vlak, je dokonalým symbolem. Původně jsem tuhle herečku nikdy moc rád neměl právě pro role, které ztvárňovala (s výjimkou Babičky), ale na jednu stranu mně jí teď bylo líto a na druhou stranu jsem k ní pocítil skutečný úctu. Překvapila mě i ona kulturní referentka z Dovolené s Andělem a vlastně všichni ostatní Radovanem Lukavským počínaje přes Ilju Racka až k Marii Tomášové. Klobouk dolů o to víc, že velká většina herců (zejména těch mladších) nás dodnes oblbuje historkami, jak byli protirežimní a jak je komunistický režim "brutálně" utlačoval... ()
Velice výstižné! ()
To víš, na to co se dělo a na to co se děje teď, budou jednou lidi taky jenom vzpomínat, ale to co budeme dělat potom to tady zůstane a s tím i my a podle toho nás jednou ti dnešní malí prckové i ti co se teprve narodí ... podle toho nás budou soudit .. ()
Perfektní dokumentární film. Nejvíce jsem vděčný těm mnohdy osobitým přiznáním herců, jak byly tenkrát buď mladí a blbí nebo vědomi si toho, že pokud člověk nebudete držet ústa a krok, tak špatně skončí. Myslím si však, že je škoda, že je dokument tak krátký a nevybral všechny aspekty a neudělal hlubší sondu do toho, jak vypadal československý film v padesátých letech. ()
Reklama