Ip Man 2

(82%) Druhý IP MAN má co se týče soubojů podobnou kvalitu, takže v tomto ohledu jsem nadšený jako v nepřekonatelné jedničce, která měla i výborný příběh. Zde tu o nějaký originální děj nezavadíme, ale to nevadí. Líbí se mi, jak se to zpočátku filmu rozbíhá, ta chudoba, IP Man hledá žáky, aby je učil, přitom i nutně potřebuje peníze. Tohle vše je v pohodě, jen ta celá cca ½ filmu je taková rozvláčná, určitý náboj tam chybí a krom toho je zde moc postav, ale to je asi tak vše, co bych mírně vytkl. Zahazuji to za hlavu a celkově jsem téměř nadšen. Bitky jsou opět super, nejvíc se mi asi líbí scéna, kdy IP man bojuje na kulatém, vratkém stole a to především s hlavním mistrem. Jak už tu někteří píší, ke konci to trochu připomene americké filmy, viz ROCKY IV apod. Byl jsem nadšen pozorovat ten rozdíl, kdy se poměřuje čínské umění kung fu proti klasickému, západnímu boxu. Tam je opravdu vidět, že rychlost a síla jsou dvě protichůdné aspekty. Porážka velkého mistra byla opravdu tvrdá a až emocionálně pojatá. Proto jsem se na finální zápas, IP man proti Twisterovi těšil. Byl dle mého gusta dlouhý a vcelku i realistický, IP man zde nepůsobil klasicky neporazitelně jako v jeho běžných soubojích. I závěrečná IP manova řeč je skvělá a upřímná – jako bych slyšel mluvit Rockyho Balbou v Moskvě … ;) Nezklame ani dobrá hudba a ostatní prvky filmu. Takže, první snímek to určitě nepřekoná, ale jeho hrdým pokračováním jistě je. Za mě super. (25.04.2020)

Ve dvojce prý IP-Man místo kung-fu bruslí! Ne, nebruslí, ale Brus Lí! Tak, kurva, bruslí nebo nebruslí? Ježiš, ty jsi debil, myslím Brus Lí jako Bruce Lee! Aha, a já myslel, že je to o kung-fu! Ne, je to asi o směrování v sítích, blbče - o čem asi jiném, když Brus Lí?? No asi o bruslení ne?? Ach jo, co se s tebou vůbec vybavuju, ty ignorante. Brus Lí až na konci, ale předtím si to pan Yen rozdá s nějakým boxerem. Aha, takže než začne bruslit, tak šuká čínské povstalce?? (09.06.2010)

Rocky! Rocky! Rocky! teda vlastně Yip Man Yip Man Yip Man!!! Ne jen kvůli západnímu boxu, ale hlavně kvůli tomu, čím si Pan Ip musel projít, mi připomíná druhý Yip Man trochu Rockyho. I oba charaktery hlavních hrdinů jsou podobné. Dobráci od kosti, co jim život hází klacky a soupeře před ruce a nohy. A oba si vás získají a postaví při závěrečném souboji ze židle. Slabší jedinci upustí slzu a skákajíc budou oslavovat vítěze. Děkuji za krásný emoční zážitek pane Ipe. Sice bez slz, ale fandil jsem kurevsky. 90 procent. Doporučuji neodsoudit po prvních 30ti minutách. Kde kdo by tu chybu mohl udělat. (27.07.2015)

Na druhej dil sem se tesil a nezklamal, i kdyz jsem teda cekal, ze by mohlo dojit i na trenink Bruce Lee, coz se nestane, s "Brucem" tu je jen jedna spis takova zabavna scenka, takze je tu porad jeste puda pro treti dil. Dej zacina pravdepodobne par mesicu po konci udalosti z minulyho dilu, jelikoz Ip uz je zdravej a zacina rozjizdet skolu bojovejch umeni a jestli jsem o prvnim dile rek, ze ma jednoduchej dej, tak me nenapada, jak to pojmenovat tady. Protoze veskerou napln filmu tvori jen v prvni polovine souboje a v ty druhy dohadovani se zlejma amikama, cili taky souboje. Navic jelikoz se dej neodehrava uz za valky, nema to takovou atmosferu jako prvni dil. Nicmene musi se uznat, ze souboje jsou opet spica, navic tentokrat jsou tu i nejaky prijemny ozvlastneni - bitky na stole a souboje s boxerem. Ten sice vypada fakt jako slusnej rizek, ale to zaverecny natahovani ve Van Dammeovskym stylu je trochu zbytecny. No a co se tyce Donnieho, tady plati to, co v minulym dile. Pri soubojich s kamenou tvari je spickovej, ale jeho pokusy o hrani jsou tragicky, jeho smutnej vyraz je spis k smichu, obcas se podivne kreni nebo vypada, ze usne. Souboju je sice vic, nez v prvnim dile, ale celkove precejen lehce slabsi, nicmene porad na 5*. (30.05.2010)

Snad malinko melodramatické a přímočaré, ale ta idea Ip Manovské dvojky je rovněž velmi jednoduchá – bojová umění nejsou o kopech, nýbrž cestou duševního a duchovního rozvoje člověka. Což může samozřejmě vyústit v to, že vám v hospodě pořádně nabančí, jak se akademičtějším bojovníkům sem tam stává a jak se i zde odráží v konfliktu mezi britským rváčem a slabším Ip Manem coby zpozdile kolonialistickou synekdochou mezi zlými britskými okupátory, násilným zločineckým spolkem, jež po sobě zanechal snad jen dva památníky: hru zvanou fotbal a výraz „fuck off“, a ustrčenými asijskými raby. Karate, kung-fu ad. je a vždycky bylo hlavně o diplomacii (vzpomeňme Seagalovo aikido, kde dokonce nejsou útočné chvaty), o ovládnutí sama sebe a pokorných mistrech, kteří si celý život vyčítali, že zlomili ruku zloději, který je napadl, což vystihuje nejlépe policejní komisař Fatso, ten nejméně bojující, respektive vůbec nebojující, co to hraje na obě strany - dovedl diplomacii na maximum a nebojuje vůbec. Není v tomhle náhodou zakletý základní rozdíl mezi Evropou a Amerikou? V Evropě kdykoliv dojde na generační dialog, končí distancí a bariérami mezi lidmi, zatímco v protestansky smýšlející Americe rázným činem, který tyto bariéry roztíná. Pesimismus a zachmuření, to se v USA opravdu nikdy nenosilo a nosit nebude. O čem je vlastně Van Dammův Dvojitý zásah, jak ten se staví ke generačnímu dialogu? Je o dítěti, kterému zabijí rodiče a které, až vyroste, oba rodiče pomstí. Není tohle náhodou vrcholně etický moment, pomstít smrt vlastních rodičů? A pak že jsou americké filmy násilné a vedou mládež špatným směrem. Evropě náramně vyhovuje ohánět se pacifismem a nechávat špinavou práci s bagdádskými či balkánský řezníky na americkém Rambovi. Z jisté perspektivy násilné americké filmy skrývají ve skutečnosti etické jádro postav, z nichž každá má dobrou povahu, je morálně založená a poslušná zákonů přírodních i lidských, a je tudíž zcela jasné (a taky od nich hezké), že těchto svých schopností používají výlučně ke konání dobra. V tomto ohledu by pedagogické sdělení těchto příběhů, i na úrovni dětské četby, bylo naprosto přijatelné, neboť i jednotlivé epizody, vložené do vyprávění, v nichž se násilí objevuje, se zdají být rovněž zaměřeny k závěrečnému odvržení zla a triumfu poctivosti. Jenže to ti slušní, hodní humanisté nahlížející na filmy přes ideologický a psychoanalytický mustry nikdy nepochopí a radši budou potvrzovat starý známý, že každý Evropan v sobě má malého Adorna a malou Lauru Mulvey. Potrestané zlo a šťastné konce Evropanům zkrátka nevoní, vidí v nich kýče a hladivost, viz známé pošklebky na účet Menzela, který za normalizace namísto ostrých výpadů poetizoval, za což mu nemůže přijít vybraná obec mravokárců dodnes na jméno. Dospěli jsme k důležitému poznatku: dobře končící filmy dostávají špatná hodnocení, špatné končící filmy dobrá hodnocení. Takové jsou zákonitosti - třebaže se dobře končící film může krýt s tím, že bylo spravedlnosti učiněno zadost. (27.11.2010)