Režie:
Ettore ScolaKamera:
Luciano TovoliHrají:
Massimo Troisi, Marcello Mastroianni, Marina Vlady, Vernon Dobtcheff, Pamela Villoresi, Paolo Panelli, Giovanni Febraro, Giada Desideri (více)Recenze (5)
Zlatá Palma - výběr ()
Film plně oddaný jiným filmům. Stejně jako krátce před ním Giuseppe Tornatore v Biu Ráj, také Ettore Scola na konci 80. let zatoužil upřímně poděkovat kinematografu za to, že vůbec je. Nelehký úkol znázornit ideu pohyblivých obrázků vyřešil jednoduchým obsahem a složitou formou. Velkou část filmu vystavěného okolo historie jistého malého italského kina tvoří ukázky ze slavných děl italské i světové kinematografie (všechny kopie jsou poněkud necinefilsky dabované do italštiny) a následné diskuze o nich. Nejspíš se od nás vyžaduje hlavně znalost citovaných filmů a následné ocenění toho, nakolik trefný komentář k politickému vývoji Itálie a estetickým proměnám kinematografie poskytují. Emocionální napojení na některou ze tří hlavních postav je obtížné kvůli rozdrobenosti vyprávění. Žádná scéna netrvá dost dlouho a málokdy jsme svědky kontinuálního dějového toku. Jsou to spíše střípky vzpomínek. Občas černobílé, občas barevné. Stejně jako vzpomínané filmy, na něž se reálně prožité nejen váže, ale někdy, nejnápadněji v nepateticky dojemném závěru, s nimi splývá. Diváci přicházejí a odcházejí, filmy zůstávají. Myšlenka, kterou Splendor za cenu značné přehlíživostí k postavám naplňuje důsledně jako málokterý film. Zároveň myšlenka, která skutečné milovníky filmů nadchne, ale ostatním zřejmě nebude na celovečerák připadat dost nosná. 75% ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $141,000║ ()
ocenenia : MFF Cannes 1989 - Nominácia na 1. cenu ()
MATTY a nejeden profesionální kritik dělají filmu velmi dobré advokáty a Scolův nostalgický příběh jednoho biografu/vývoje filmového diváctví/moderní Itálie je bezpochyby na jiné úrovni než Tornatoreho "Bio Ráj" - přesto mě "Kino Splendor" nepřesvědčilo a často nudilo. Asi to opravdu bylo režisérovým citovým odstupem od hlavních postav, z nichž jedna mi připadala plochá, druhá příliš pitoreskní a třetí docela bezvýrazná. A závěr filmu: inu, jako z filmu... Jenomže tam se jen málokterý zázrak povede tak jako třeba ten kdysi v Miláně. ()
Reklama