Režie:
Martin ProvostKamera:
Laurent BrunetHudba:
Michael GalassoHrají:
Yolande Moreau, Ulrich Tukur, Geneviève Mnich, Nico Rogner, Adélaïde Leroux, Serge Larivière, Léna Breban, Françoise Lebrun, Corentin Lobet, Anne Benoît (více)VOD (1)
Obsahy(2)
V nekonečném tichu, samotě a především pokoře k umění a přírodě se odehrává filmové drama režiséra Martina Provosta Séraphine. Vypráví příběh Séraphine Louis, řečené Séraphine de Senlis, naivní malířky, která žila v letech 1864–1942. Chudobná pradlena a uklízečka se vedle své těžké práce věnovala v životě pouze jediné věci – malířství. Za vše, co vydělala, si kupovala malířské náčiní, sama míchala barvy podle svých tajných receptů a celé noci malovala, tak jak to cítila skrze přírodu a Boha. Všemi opovrhovanou Séraphine objevil německý obchodník s uměním Wilhelm Uhde, jeden z prvních, kteří kupovali Picassa, který objevil Celníka Rousseaua a hledal klid právě v Senlis, kde ho bohužel zastihla první světová válka. Ještě před svým útěkem před německou armádou stačil objevit jedinečný talent naivní malířky a koupit její první plátna, takže se Séraphine mohla věnovat pouze svému umění. Film Séraphine je perlou v životopisném žánru, nechává znít malířské umění stejně jako kruté životní osudy umělkyně. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (63)
Nehezká Séraphine mi přišla v některých scénách až krásná a mnohý z jejich obrázků bych si ráda doma pověsila. Nejvíc mě ale okouzlila její dílka z doby, kdy její umění prý ještě nebylo tak vyzrálé. Zářila z nich stejná čistota a jednoduchost, jako z malířčiny duše. To, jak se Séraphine začala později měnit a zdála se být mamonem přitahována více než samotným uznáním svých děl, bylo možná způsobeno už její počínající duševní chorobou. ()
Tak obrovská byla a tak křehká ve svých náladách; kdy propadala smutku, že její zvěčněné květiny jsou pouhým výplodem primitiva, který mimoděk vyměnil hadr za štětec. Že není jen loutkou, která jakousi náhodou byla objevena v zatuchlých zdech francouzské honorace. Tam to začalo a tam to mělo končit. Yolande je úžasná, taková zkroušená bludička, která nemluví - spíš se vyjadřuje skrz plátno. Usíná s představami, že se zavděčí andělům, aniž by si všimla, že jí všechno utíká skrz prsty, že se jí urousané, zpité vlasy až příliš často vpíjejí do maleb. Přál bych si, aby film byl jen o ní. Detailně s ní šel přímo do nitra hlavy, kde by vyplula na povrch minulost, která ji nutila měnit obvodové zdi v umění. Andělé byli, myslím, zástěrkou. 70% ()
Filmy o nepochopených, nedoceněných mučednících umění, co pláčou za dlouhých nocí akvarely a z nouze okusují násadky štětců a po jejich bídné smrti se celý svět chytne za nos, hlavu i srdce mám ráda. Film o Séraphine mi ale vadil tak, že jsem se násilím držela, abych to nevzdala po první hodině. Měla jsem. Přemýšlela jsem, co mi tak moc vadilo. Nemám problém s umělkyní, prostou i prostoduchou, ani s tím, že ke mně její naivní umění nepromluvilo, dokázala bych přejít, že ostatní postavy jsou podivně sterilní a místo poslední čtvrthodiny by bohatě stačil titulek. Asi považuji za nespravedlivé, že talent byl nadělen někomu, kdo si s ním nevěděl rady a nejenže kvůli němu trpěl – nadání se nedá zašít do strožoku, dere se na svět – ale dospěl až k děsivému konci. Být Séraphine „jen“ služebnou s kartáčem a kostelními zpěvy, asi by se o jejím životě netočily filmy, ale možná by byla v rámci svých mentálních schopností šťastnější. Anebo to zavinil ten Němec, který jí dal naději výměnou za všechno ostatní. Těžko soudit. ()
----- "Zdrávas Královno, Matko milosrdenství, ty jsi naděje naše ... " ----- Snímek, který je zrcadlem prosté, upřímné duše Séraphine Louis - nemajetné, nenápadné, soucitné ženy, pro kterou bylo malování podobně jako souznění s přírodou útěchou i vyjádřením víry ... drobnou, čistou radostí na strastiplné cestě ke spáse. Dost možná se pro ni nikdy nemělo stát velkým posláním, protože velká poslání mnohdy stravují - bez ohledu na všechny možné (a nikoli vždy a každému dostupné) výhody se stávají břemenem, které vyčerpává ... berou si víc, než můžou dát. ()
Přiznávám, že se ve světě malířství nijak zvlášť neorientuji a kdyby jste přede mě postavili dva obrazy, pochybuji, že bych dokázala rozpoznat, který z nich je umělecké dílo a který už ne, pokud by na něm tedy nebyly pozlacené kočičky, ale příběh prosté ženy tíhnoucí k přírodě a silné víře mě zaujal, stejně jako její krásné obrazy. Snímek asi nedocení odpůrci poklidného tempa vyprávění a optimismu tam taky není na rozdávání, ale pokud si jako já nepotrpíte na nějaká velká melodramata a máte zároveň rádi filmy o malířích, tak rozhodně doporučuji. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (1)
- Film získal 7 prestižních ocenění César, a to v kategoriích nejlepší film, nejlepší kamera, nejlepší kostýmy, nejlepší hudba, nejlepší výprava, nejlepší původní scénář nejlepší herečka v hlavní roli, o kterou se zasloužila Yolande Moreau. Neproměnil nominace na cenu za nejlepší režii a zvuk. (Sherlock Holmes)
Reklama