Scénář:
Masaši TodajamaKamera:
Akira SakóHudba:
Tošijuki WatanabeHrají:
Džun Kaname, Manami Koniši, Kjóka Suzuki, Jódži Tanaka, Sósuke Ikemacu, Cujoši Muro, Jó Óizumi, Júsuke Santamaria, Takeši Masu, Kótaró Koizumi, Džin Katagiri (více)Recenze (4)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $10,390,863║ ()
Námět a jádro příběhu jsou vlastně fajn - hlavní postava má svůj sen za hranicemi Japonska, ale z existenčních důvodů je nucen se vrátit do své rodné vesničky, kde to žije jen udonem a kde má pocit, že ho nic nečeká, a postavit se tak čelem svým vlastním kořenům a svému otci. Potíž je v tom, že film má paradoxně problém tohle "jádro" ukázat. Dělá to dojem, že režisér chtěl do filmu nacpat až moc věcí (viz i délka filmu) a bylo mu líto cokoli vystřihnout, a tak to tam nechal všechno. Bohužel je pak výsledek značně rozplizlý. Je tam až moc zbytečných scén, až moc postav (přičemž mnohé z nich stejně nemají dostatečný prostor, aby je divák vůbec poznal - např. celkem zbytečná postava, kterou hraje Kaname Džun - paradoxně je zde v seznamu herců umístěn na prvním místě)... Iritující může být i to množství scén, kde se dokonce odehrává na obrazovce několik věcí zároveň = obraz roztříštěný do několika okének, které jsme nuceni sledovat současně. Ano, mohlo by to fungovat jako jednorázový efekt, který má ilustrovat šílenství okolo popularity nudlí udon, ale když se takový efekt nadužívá, je to velmi rušivé až otravné. Celkově film odvádí divákovu pozornost různými směry do té míry, že úplně ztratíme ponětí, o čem film vůbec je a co nám chce říct. Není to špatný film, ale to množství balastu tomu neskutečně ubírá na dojmu. Režisér (nebo režiséři) si měli dát jednotný cíl, kam chtějí film směřovat - jestli to bude spíš film o nudlích udon a o jejich oblíbenosti, nebo film o hlavní postavě a jeho životním snu (o čemž ten film mimochodem nakonec vůbec není), nebo film o vztahu hlavní postavy a jeho otce. Myslím si, že by filmu hodně slušelo, kdyby se o něco víc zacílil na tu třetí variantu (vztah syna a otce skrze nudle udon). Ať už by ale zacílení filmu bylo jakékoliv, vyžadovalo by to velké škrty scén i postav. Mám dojem, že to klidně mohl být film tak na hoďku a půl, což by znamenalo, že tam je 40 minut zbytečností navíc! Je to velká škoda, protože filmu v podstatě chybí jen ta koncentrovanost a škrty. Fungoval by tak o dost lépe. Kvůli jeho nezacílené formě typu "od všeho trochu" jsem se ale nakonec nedokázala sžít ani s těmi "hlavními" postavami, a to mi u filmu přijde jako zásadní nedostatek. Můj výsledný dojem je tak bohužel pouze vlažný... ~(3,0★)~ ()
K.Motohiro ma na kotne najuspesnejsie japonske filmy poslednej doby, seriu Bayside Shakedown. Udon je mensi film, oddychovejsi. Ide cestou typickeho japonskeho jemno ironickeho humoru skrz kuchynu a japonske makarony Udon. Podobna tema ako Itamiho film Tampopo. Akurat Izami je premyslajuci filmar a Motohiro len take remeslene motovidlo. Tampopo bolo o zivote a umeni robit dobre cestoviny, Udon chce byt o zivote a dobrych cestovinach ale je len instantou polievkou. Pravda, aj instatne polievky sa predavaju dobre, 10. mil. v jap. kinach na takyto maly film nie je zle. ()
Je to až fenomenálne ako sa dá urobiť celovečerný film o jedle! No, samozrejme nie je len o jedle je to aj trochu o ľudských vzťahoch, životnej ceste, schopnosti milovať a veľa iného pre čo je tento film lahôdka pre brucho ale aj dušu. Samozrejme keď máte radi nudle na 1000 spôsobov. So svojim pomalým rozprávaním môže akčnejšie naladené typy odradiť čo prichádzajú o naozaj kulinársky zážitok. Na film sa musíte patrične naladiť lebo ide o JAPONSKÝ film. ()