Divoši

I přes to, že si myslím, že jde o velmi důležitý film, jsem naprosto přesvědčen, že nebýt shody náhod (kdy jsem zaměnil Stoneovo Savages za Jenkins The Savages) nikdy bych se na tento film nepodíval. Nemám rád dialogová drama, nemám rád natahované a pomalé příběhy a nemám rád režisérky (do filmů cpou moc emocí). I přes to všechno jsem film shlédl až do konce a jsem za to rád. Málokdy se vidí tak dokonale sehraná herecká dvojice jako je Linney a Hoffman. Sakra proč Linney nedostala za toto Oskara? Kdo uvidí neuvěří jak moc dobrá herečka to je. Jen kvůli ní a Hoffmanovi dávám 4 hvězdy jinak spíše doporučuji na lehce depresivní večer. (16.06.2013)

Scénář: Tamara Jenkins .. Než si pro něj přijde, prožije si sourozenecká dvojice, o kterou se otec ne zrovna staral, pestrou škálu nepříjemných, ale zcela přirozených dilemat, které nejsou vůbec k smíchu, ale ani k pláči. Autorský počin Tamary Jenkins je sice kapánek dlouhý, ale nenudil jsem se ani na moment, protože děj jde pořád dopředu a to hezky civilně, citlivě a v rodinném duchu. Pokud nebyl scénář psán jak se říká na tělo pro perfektní dvojici herců Laura Linney - Philip Seymour Hoffman, tak si další velkou pochvalu zaslouží právě casting. Taktéž producentské duo Alexander Payne - Jim Taylor jde v pozadí velmi cítit - Savages drží velmi podobnou náladu jejich filmů. 75%. (15.04.2008)

Život je stejně nějak postavenej na hlavu. Když jste malý, fotřík na vás prdí a když se pak štracháte po svejch věcech a Guggenheimovo grantech, máte ho tu na vozíku s demencí a starejte se, je to přece táta. Přitom jste sami tak silný, že brečíte nad smaženýma vajíčkama a bez analgetik nezačnete den, protože vstát a jít znovu do boje bolí. "A v pečovatelákách to smrdí". A vy smrdíte taky. Čím? Přece člověčinou. Krásný ztráty a nálezy, na kterejch ulítávám. (05.02.2009)

Dnes jsem v situaci, kdy jsem vůbec nebyla nastavená na tenhle žánr, ale budiž. Oba herci byli velmi dobře vybraní pro tuto sourzeneckou roli. Philip Seymour Hoffman je opravdu sympaťák a Laura Linney za ním nebyla o moc pozadu. V momentě, kdy bylo zapotřebí postarat se o zestárlého otce se sami sourenci potýkají nejen se svými zdravotními a citovými problémy, ale současně i se vztahem k sobě navzájem. Smutné a uvěřitelné. 75% (25.07.2012)

Hned na začátku se schovívavější přístup k postavám skryje u nespláchnuté záchodové mísy, aby z její výkalové náplně namaloval hybatel příběhu na kachlíky sprostý vzkaz pečovateli své přítelkyně. Ta následně aby zemřela při manikúře přímo v salónku. A tak se o svého osamoceného, demencí nemocného otce přijíždějí postarat dvě jeho děti, kteří doteď ani pořádně nevěděly, v jakém státě bydlel. A teď jsou vyděšení, že ho daly někam do domova a on ani sám neví kde je. Ale není to taková depka, jak to zní. A jestli ano, tak rozhodně ne slzopudná, ale spíš pro mě taková až sarkasticky pohodová, už jen protože není nekonečná, že. Prostě takové věci se dějí a nic se s tím nedá dělat. A určitě není náhodou, že Wendy píše divadelní hru, kterou sama popíše jako pitomé bulení střední vrstvy. Celý film by se tak při moc velkém tlačení na pilu mohl zformovat. Nejde v něm totiž jen o smrt rodiče, ale i o vztahy, práci, bydlení nebo životní standard. A Laura Linney je prostě boží. Hoffman hláškuje pravdy, kterým se člověk musí jen smát, aby mu pak došlo, že má pravdu. A prostě já nepochopím, proč se musí pořád opakovat, jak je rostoucí střední délka života jednoznačným pozitivem. Když potom takový podíl starších lidí s Alzheimerem nebo podobných mozkovým nemocí snad ani neumí doufat v brzký infarkt. (25.05.2008)