Princezna

ocenenia : MFF Cannes 1983 - Zlatá Kamera (najlepší filmový debut) (04.02.2013)

Na tématiku, kterou Pál Erdőss zpracovává, je to poměrně pozdní film, natočený pravděpodobně pod vlivem "Lásky jedné plavovlásky", k čemuž se ve filmu také implicitně přiznává. Jeho zpracování je ale důslednější, bez "srandiček", které během doby stejně ztratily říz, jde přímo na věc, jako ostatně každý správný Maďar. Sociální status holek z pletáren a dívčích učilišť byl sám o sobě slabý (kdysi jsme je zvali na zábavy, které jsme pořádali jako středoškoláci),  a když se do toho ještě připlete slabé či žádné rodinné zázemí a touha něco si (ještě) užít, pak je na průsery zaděláno. (07.10.2024)

Zlatá kamera na MFF v Cannes 1982 hlavní cena Zlatý gepard na MFF v Locarnu 1983 Cena za ženský výkon na národním festivalu maˇdarských filmů (04.08.2007)

Jeden asi z nejvíce známých filmů režiséra Pála Erdősse, nám v dramatickém pojetí nabízí příběh o nelehkém životě mladé dívky. Od začátku sledujeme patnáctiletou Jutku, jenž nemá už od narození na růžích ustláno, jelikož její vlastní rodiče ji necht��li, a proto žila také nějakou dobu v dětském domově. Nějaký čas ji vychovávali pěstouni, kteří ale již umřeli, a proto se Jutka musí postarat sama o sebe. Snaží se žít svůj život, co nejlépe. Přitom poznává různé lidi, kteří ji zásadním způsobem ovlivňují a mění její život. Jedná se o sugestivně natočený snímek o mladé dívce a jejím nesnadném životě, jenž díky dokumentární kameře, působí jako velmi věrohodný a působivý. (12.01.2017)

Jelikož je mizivá pravděpodobnost, že by tento snímek mělo možnost zhlédnout nějaké větší množství zdejších uživatelů, nastíním zde jeho děj poněkud konkrétněji, abyste si mohli udělat alespoň přibližný obrázek toho, o co jste přišli/nepřišli. Patnáctiletá Jutka strávila část života v dětském domově, odkud si ji vzali pěstouni - ti však zemřeli a ona se teď musí začít starat sama o sebe. Odjíždí proto do města (Budapešti) za prací v továrně na textil. Ubytovaná je na koleji se svou nejlepší kamarádkou Zuzkou. Spolu se pak vydávají na návštěvu k Jutčiným pravým rodičům - zhrzená dcera chce vědět, proč se o ni matka nestarala, leč nedočká se odpovědi, nýbrž jen omluvných pohledů a nicneříkajících výmluv. Za nějaký čas se Zuzce narodí dítě - je vyhozena z práce a musí opustit kolej. Jutka začne "chodit" s jedním starším klukem a slaví s ním a jeho přáteli své šestnácté narozeniny (poprvé v životě dostala dort se svíčkami) - je to období štěstí, jaké dosud nepoznala. Zanedlouho však přijde rozchod a Jutka se seznámí s jiným - jeho rodina ji má ráda a dokonce se pomýšlí na svatbu. Avšak při bouřlivém silvestrovském večírku Jutku znásilní jeden z jeho přátel - druhý den se ve zlém rozcházejí a pro ni opět nastává těžké období. Jednoho dne jí Zuzka při jednom setkání nabídne, aby se za slušný peníz na nějaký čas starala o její dcerku, protože Zuzčin současný přítel má ženu a své vlastní děti - chtějí počkat, až se to "trochu uklidní". Jutka nabídku přijímá, avšak pouze pod podmínkou, že dítě vychová sama a Zuzka ho už nikdy neuvidí. Zuzka nakonec souhlasí. Jutka s dítětem si najde podnájem u starého manželského páru a žije se jim docela spokojeně - staří manželé nemohli mít svoje děti, a tudíž se o "Jutčinu" dcerku rádi starají, když je ona v práci. A Jutka má opět pro co žít - někoho, koho může milovat a kdo miluje ji - malý uzlíček, který jí jednou snad bude říkat "mami". Jednoho dne se však vrátí Zuzka i s přítelem a chtějí si malou odvést k sobě - už napořád - a také to udělají. Nic není platné Jutčino proklínání a ohánění se jejich nedávnou domluvou - dítě je pryč a ona opět upadá do letargie a znovu ztrácí smysl života - zůstává jí jen nekonečná dřina v továrně... . . . . . Hořký a syrový, černobílý příběh nešťastného života jedné dívky, které byl krutý osud předurčen již od samého začátku - ona se sním však rvala statečně a přes všechny útrapy se nevzdávala a nevzdala. Realistické výkony neherců (scény a dialogy byly často improvizovány) a syrová kamera (šestnáctka) - toť cinéma vérité v pravém slova smyslu - tak chladné a přesto veskrze lidské... (06.04.2007)