Návštěvní hodiny

Československý televizní film pojednávající o vztazích v rodině Machů. Příbuzenstvo se setkává každý týden v nemocnici, kde je hospitalizován otec rodu (tradičně skvělý R. Hrušínský), přičemž je vedena debata o rodinných záležitostech. Nejpalčivější rodinný problém se ukáže v momentě, kdy se řeší, komu má připadnout dědictví rodinného sídla Háje. Během této debaty se ukazují pravé charaktery postav a díky totálně neshodě mezi nimi a otcem dochází též ke zhoršení patriarchova zdravotního stavu. Herecky mě nejvíce zaujal B. Poloczek jakožto bodrý a mnohomluvný zeť Míla a také L. Frej hrajícího těžkého intelektuála Karla se zajímavě neuchopitelným charakterem. Poměrně zajímavě působily scény z nemocničního pokoje, kde rodinné setkání ostře komentoval pacient Zoula (J. Skopeček). Celkově se však domnívám, že se jedná o průměrnou televizní podívanou. (09.02.2014)

Podle mě výborná hra, která stojí jen a pouze na hereckých výkonech. Sourozenci se totiž mezi sebou neustále dohadují a vedou konverzační války. Rudolf Hrušínský byl také výborný. Zajímavé je, jak se doma mění. Zatímco tenkrát se hádali o to, co bude s domem a nikdo jej nechtěl, dnes by se nejspíš servali o to, čí dům bude. Doba se sice mění, ale povahy lidí ne. Bratři a sestra se hádají o barák a postupně se to stává ústředním tématem jejich návštěv. Scénář je horší. (27.07.2020)

Zástupce televizního nadstandardu, kterému z kapsy nápadně vykukuje kvalita. Hereckou jistotu má jasnou. Je jí Rudolf Hrušínský, kterému se dá věřit každé gesto, které udělá. Sestava kolem něj je neméně silná. Většina herců z ní je herecky už dost ostřílená, takže nebyl problém ani u nich. Podstata příběhu tkví v tom, že smrtelně nemocný otec z nemocničního lůžka zjišťuje, jak rakovina obrazně rozkládá i jeho rodinu a jejich rodinné vztahy. Předmětem sporu se stává rodný dům, o který už nikdo nemá zájem. Pavel Háša režíruje místy poněkud jednotvárně, ale jede v dobře nasazeném tempu. Z nemocnice, do nemocnice, úplný odpich se nekonal. Postavy mají různorodé charaktery, není jim cizí sobecký, manipulační a pokrytecký přístup. Následné neurčité vyznění jejich charakterů působilo dost unáhleně, protože divák poměrně tápal, zda brát postavy souhrnně za negativní. Sice s umírajícím otcem vždy na rovinu a čestně nejednaly, ale posléze přece jen k nějakému stmelení dojde. Divák vesměs sledoval přetahovanou o dům ve zkušeném režijním provedení. Převládal kolovrátkový průběh s řadou neshod a výměn názorů mezi rodinnými příslušníky. Herci ale ze svých dobrých kreací nic nesleví a v pohodě dotáhnou tenhle mírně neurovnaný počin až do optimálního závěru. Scenáristická důslednost i vybroušenost by určitě neškodila. Dá se to vidět, ale je třeba tolerovat rok vzniku. 60% (18.10.2015)

Tu otázku už možná v životě řešil nejeden z nás. A přiznám se, že já také. Co je lepší? Krutá zničující nekompromisní pravda, která může být někdy i smrtící, nebo milosrdná lež vyřčená jen s nejlepším úmyslem? Pravda je pravda a lež je lež. Lež lží vždy zůstane. Ale někdy je to opravdu těžké a v určitých případech já zastáncem milosrdné lži jsem. Mnoho komentujících tu děj filmu mnohokráte rozebralo, nemluvě o obsahu, který vyžblebtal skoro všechno krom hodnot ranní sedimentace R. Hrušínského, takže asi netřeba více dodávat. Herecké obsazení je skvostné a každému jeho postava perfektně typově sedí. Krom skvělých hereckých výkonů pozorného diváka zaujmou některé dobové socialistické návyky, které člověku dneška mohou přijít podivné  a při zjištění o co vlastně jde i úsměvné. Například sundavání a nasazování stěračů, které pan Frej provádí před každou jízdou a návštěvou nemocnice  bylo dáno tím, že jeden čas nebyly stěračové  gumičky ani samotné stěrače a tak si je motoristé zhusta v ulicích ze zaparkovaných vozů  kradli. Kradení byl takový tehdejší národní sport, zavinění plánovaným hospodářstvím soudruhů a nedostatkem všeho.  Resp. hlavně toho co chtěl občan, protože třeba tanků a BVP se v té době vyrábělo dost, stejně tak mnohdy zcela nepotřebných věcí o které nebyl na trhu zájem. Bezpečnější tedy bylo je po jízdě sundat, zamknout ve voze a nasadit až se zase někdy někam jelo. To samé platilo o anténě, pokud měl někdo už v té době ve voze rádio nebo dokonce rádio s kazetovým přehrávačem.  Pamatuji, že strýc jednou zapomněl, v dešti lišty nasadit a stěrače zapnul čímž si ostrými kovovými konci poškrábal do půlkruhu přední sklo své stodvácy škodylaku. Stejně tak to cpaní peněz do obálky aby doktor nemocnému věnoval trochu více té své péče než ostatním, nebo podal západní lék.... Bohudík je ta doba pryč. Dávám za 4 pokoje v domku na Hájích. * * * * (10.10.2024)

Krasny film o tom, ako otec /Rudolf Hrusinsky- Vesnicko ma Strediskova, Smrt Krasnych Srncu, Kulovy Blesk/ chce uzmierit rozhadanu rodinu. Normalizacia sa roku 1986 v byvalom Ceskoslovensku zdala byt nekonecna a normalizacne filmy pomaly ale isto dodychavali a ponukali tak akurat hodne zidealizovany zivot na vidieku /Vesnicko ma Strediskova/, lebo ak zobrazili realitu /Prodavac Humoru/, siel film hned do trezoru. A tak sa tocili taketo normalizacne filmy. A mne je to po srsti- Hrusinsky v roli dobraka, normalizacny film s optimistickym koncom - a nepotrebujem to tu zase zadristovat pseudoynteleguanskym hnojom ako to vedia Bluntman alebo Madsbender. Teda proti nikomu nikdy neutocim - odporuje to mojej metafyzike - ale delat si prdel z vystudovanych filmovych ynteleguanov a prechytralych tlchub ma neskutocne bavi a nikto mi v tom nezabrani. 88 % (09.05.2015)