Kajícník

Stejně tak jako Francie ve své době měla Belmonda, Venturu nebo Delona, tak Itálii zachraňoval nejcharismatičtější Ital na světě - Franco Nero. Ten si svojí postavou tento film naprosto ukradl pro sebe. Horší to ale bylo s příběhem, který byl zajímavý akorát v momentě, kdy se konala nějaká akce. Té ve filmu sice pár bylo a dělala vysloveně radost svojí opravdovostí, která by se mohla vyrovnat právě i francouzské kriminálce, ale na její úkor musím říct, že jsem se přeci jen trošku dost mimo akci nudil. (16.11.2017)

Pěkný, stylový a velmi realistický gangster/mafia film, film který si i přes svou vysokou stopáž drží rytmus, má docela dobrý spád a je i patřičně napínavý a vzrušující. Příběh filmu je volně založený na skutečné události zkoumání role policie v Itálii, soudců a politiků v boji proti mafii. Z filmu jsem měl pocit jako bych sledoval některá nejlepší díla od Damiana Damianiho (viz např. ''Confessions of a Police Captain"), k němuž měl Squitieri svým stylem a pojetím velmi blízko. Drsné zúčtování mafie-někdy v druhé polovině filmu, kdy na řadu přichází divoká akční jízda, kde je hodně střelby, různých pronásledování, nájemných vražd, bombových útoků, výbuchů aut, apod. Tady v té části jsem se skutečně nenudil a film si náramně užíval. Masakr v bytu.. hmm skutečně paráda, pěkná byla i dlouhá scéna obřího policejního zátahu proti členům a příznivcům mafie, výborná sekvence pak je např. i ta; kdy Franco Nero leží v nemocnici a má divoký sen (noční můru), ve kterém se mu zdá, že se nalézá v uzamčeném autě spolu s policejním doprovodem, to vše po divoké honičce s mafií, kdy i hned po aktu je auto i z posádkou rozstříleno samopaly na padrť, snímek ale bohužel má i několik slabších-hluchých míst, ve kterých se toho moc neděje, a které vzhledem k vysoké stopáži a pomalému tempu spíše nudí. Příběh je jinak docela složitý, je těžké se v něm místy docela orientovat, ale má výbornou režii (zkušený harcovník Pasquale Squitieri, známý svými několika velmi dobrými mafiánskými filmy především ze 70s, viz "I Guappi" nebo "Il prefetto di ferro"), dále výborný obraz a zvuk. O parádní hudební doprovod se zde postaral mistr Morricone, a opět to byla trefa do černého, soundtrack k filmu vyšel samostatně. Hlavní herci Nero a Musante dobří, ale viděl jsem s nimi nakonec daleko lepší filmy, herecké obsazení bylo ale jinak vůbec výborné, nebyli tu jen ti dva, ale celá plejáda známých tváří, ze 70s subžánru poliziesco. Erik Estrada a Max von Sydow mě tady spíše zklamali. Ale i tak jde o velmi dobrý film, jeden z nejlepších v rámci italských zločineckých filmů. (04.06.2012)