Režie:
Lucile HadžihalilovićScénář:
Lucile HadžihalilovićKamera:
Benoît DebieHudba:
Joaquín RodrigoHrají:
Zoé Auclair, Marion Cotillard, Hélène de Fougerolles, Laisson Lalieux, Astrid Homme, Corinne Marchand, Sonia Petrovna, Véronique NordeyObsahy(1)
Šestiletá Iris rychle objeví pravidla své nové internátní školy, kde se výuka soustřeďuje na tanec, tělesnou výchovu a biologii. Je zde vyžadována bezpodmínečná poslušnost a dívka, která by se pokusila o vzpouru, nebo dokonce o útěk, bude odsouzena k tomu, aby zůstala ve škole navždy. Iris si postupně zvykne na nový způsob života. Něco jí však stále nedává pokoj: každý večer v devět, když se v parku rozsvítí lampy, nejstarší z dívek Bianka odchází na tajné setkání. Jednoho večera ji Iris sleduje až do velkého domu, v němž bydlí učitelé... Film, který je volnou adaptací novely Franze Wedekinda z roku 1903 Mine-Haha oder Über die körperliche Erziehung der jungen Mädchen (Mine-Haha aneb O tělesné výchově mladých dívek), je zároveň velice stylizovaným, magickým a metaforickým snem s prvky divadla, psychologického thrilleru a se záhadnou atmosférou hororu. (MFF Karlovy Vary) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
Předškolní Hitlermädchen pobíhají v kalhotkách po lese, mají roztomilý stuhy ve vlasech, skákají přes švihadlo, pak tančí balet, aby následně byly vykopnuty do života__ Hmm, od francouzské kinematografie čekám vždycky pecku. Innocence je sice pecka, ale totálně červivá a pro dost trpělivé diváky. Příběh mi přišel mysteriózní až až (což je vždycky plus..), ale popravdě sledovat bandu holčiček, které jsou v jednom kuse nahý, zrovna nepřispívá k lahodný atmosféře á la Amélie z Montmartru. Klaním se k Bohu alespoň za to, že byla obsazena Marion Cotillard, která je opět skvostná a film tahá dost nahoru. Hudba taky na jedničku, ale prostě jako celek to vůbec nedrží pohromadě. Člověka to akorát rozladí, že nedokáže pochopit tak primitivní dějovou linku...Strašná škoda... ()
Nebudu lhat. Prvni pulhodinka by se idealne hodila jako promo video urceneho pro nemeckou pedofilni klientelu. Kdo ovsem prekousne tento pro 'normalniho' cloveka na pokraji mravni unosnosnosti balancujici zacatek, musi byt postupne zakonite vtazen do uchvatneho mystery sveta tajemne baletni skoly za velkou zdi. Cim vice se film blizil konci, tim napjateji jsem ocekaval, co ze to po absolvovani drilu mlade absolventky ceka. Asi nebudu jediny koho konec prekvapil... deformace zpusobena dnesnim trendem krve a utrpeni nakonec nepotvrdila ocekavani znasilneni, prodani do sexualniho otroctvi ci nuceneho vyseku. konec vice nez netypicky, presto neohrozil patou * ;) ()
Jalová, primitivní, dokola se opakující symbolika (zvířata v kleci, motýli na špendlíku, housenka, had svlékající kůži, motýlí tanec, motýli to dělají...), nesmyslně dlouhé statické záběry (děvčátka se mrcasí u tyče, některé se při tom šťourají v nose, jedna po druhé odcvičí svoji sestavu, pak znovu jedna po druhé odcvičí trochu jinou sestavu - vše v jediném záběru, holt velké umění...). Mysteriózní atmosféra? Jistě, a jak vynalézavě - živé dítě v rakvi, kulhající úča v ponurém baráku, tajné chodby... A teď jsem tě dostala, stereotypně uvažující diváku! Trefný komentář: PartyzanFilm. ()
Jsem celkem zklamaný. Hadžihalilović opět vytvořila tajemnou atmosféru (i když mám dojem, že má sklony k pedofilii - natočila dva filmy a v obou jsou většinu času polonahá malá děcka), ale problém Nevinnosti je v tom, že je moc dlouhá. Mít to 80 minut jako má její druhý film Evolution, bylo by to lepší, jelikož je tady mnoho buď zbytečných, nebo zbytečně dlouhých záběrů. Mě nakonec i zklamal ten příběh, jelikož atmosféru to má vystavenou dobře, bohužel ten příběh, ačkoli je servírovaný dost složitě, je takový jednoduchý, přitom s takovou atmosférou klidně mohl vzniknout film jako Piknik na Hanging Rock (ale na atmosféru Pikniku by Nevinnost fakt neměla, ani kdyby se povedla víc. Chvílemi to dokonce působí i jako lynchovina, ale ten příběh prostě není nic extra, jenom je to dost složitě vyprávěný. Taky mi vadilo, že se nijak víc neřešil ten útěk a navíc, je tady tolik znaků, které víc rozvést a mohlo by z toho být něco fakt zajímavého, ale to by to zase bylo úplně o něčem jiném, než to být má... No jo, asi jsem neměl moc věřit tomu, že to bude něco ve stylu Pikniku na Hanging Rock. 2* ()
pro me jeden z nej filmu, ktere me nejvice ovlivnily. Film jsem videla na MFF v KV, kde ho uvadela samotna reziserka. Jak zde jiz bylo receno, film ma tajemnou az mysteriozni atmosferu a divaka nenecha v klidu, neustale premyslite o co v tom filmu jde. No a pak vam vsechno zacne docvakavat. Ze az tak mysteriozni pro nas to neni - spis pro ty male holky, ktere v tom filmu jsou. O cem je to divadlo, co nacvicuji? Co znamena podana rukavice a jednotlive pokroky devcat smerem k uvedomovani si sebe sama a sve zenskosti?...az pak internatni skolu (detstvi) opusti a zacinaji vnimat i o muzske okoli a jdou si svoji vlastni cestou. A zaver filmu:"Pani ucitelko, co se mnou bude, kam me to vedete"...ucitelka:"Nevim, ale jedno vim jiste...brzy na nas zapomenes"... V tomhle momentu si skutecne uvedomite, ze na detstvi zapominate bud uplne a nebo tim, ze se na neho divate s odstupem casu, jako dospeli. Ale tenkrat, jako deti, ten svet byl mnohem barvitejsi a adrenalinovejsi. ()
Galerie (41)
Photo © Mars Distribution
Zajímavosti (3)
- Vo filme digitálne vylepšili farby do „nerealistických“ tónov, aby dosiahli náladu a svetelný efekt, najmä denné pre nočné zábery. (Arsenal83)
- V „doplnkoch“ na vydaní DVD režisérka Lucile Hadžihalilović hovorí, že deti hrajúce sa bez dozoru v prírode (les, rybník) sú pre nich „oslobodzujúcim“ prostredím, „nekontrolovaným“ prostredím na objavovanie. Voda je veľmi dôležitá, pretože je vysoko viditeľným médiom vo svojich mnohých podobách (aj vo vnútri alebo pod povrchom) a je potrebná, zmyselná a príjemná, ale aj nebezpečná (utopenie) a vyvoláva množstvo emócií. Tečúca voda môže tiež symbolizovať plynutie času. Ďalšou dichotómiou, ktorú chcela režisérka zdôrazniť, je dynamika vzťahu detí k dospelým, ktoré nepodceňujú ich alebo ich činy, pričom ich vnímajú ako vzory. Dôležitými prvkami filmu sú aj nejednoznačnosť a „snová“ kvalita. (Arsenal83)
- Režisérka Lucile Hadžihalilović povedala, že nemá záujem vysvetľovať význam filmu: "To, čo mám rada sa už v kinách stráca. Mám rada filmy, ktorým úplne nerozumiem, takže po skončení so mnou zostávajú dlhšie. Verím, že každý si vo filme nájde svoj vlastný príbeh.“ (Arsenal83)
Reklama