Ohnivé léto

Ačkoli jde o velice důležitý a zajímavý film z historického hlediska, z diváckého je to problematické. Snoubí se zde návrat Lídy Baarové do českého filmu po té, co dostala zákaz pracovat v Německu, spolu s obsazením její mladší sestry Zorky Janů. Společně předtím hrály jen v Madle z cihelny, přičemž v případě tehdy dvanáctileté Zorky nelze mluvit ještě ani o roli. Dále je zde nástup režisérů Čápa a Kršky (Čáp už od roku 1937 pracoval jako scenárista), a pozvolna dozrávající Beneš v kontrastu s pozvolna dohasínající Nedošinskou. Ovšem ve výsledku mám dojem značně rozpačitý, celé to na mně působí jako koláž slepená z budovatelské básně z Extase, mladické naivity Před maturitou a na závěr okořeněné nezvladatelným dívčím srdcem, které osciluje mezi Pohádkou máje a Sextánkou. Závěrečný výkřik pak cele náleží do Hříchu mládí. (14.02.2009)

Ohnivé léto je tak nečekaně dobře natočený film, z něhož přímo sálá krásná teplá letní atmosféra, že mu zkrátka a dobře musím odpustit i těch pár ne zrovna přesvědčivých hereckých výkonů. Především tedy toporný ochotník Josef Stadler mi lezl krkem a Zorka Janů také nehrála úplně podle mého gusta. Jo, to když Lída Baarová sváděla nesmělého studenta nebo když Svatopluk Beneš dobýval Lídu Baarovou, to byla úplně jiná písnička. A tahle pochvala mě oslím můstkem přivádí k pochvale hudby - nevzpomínám si totiž na "pamětnický" snímek, který by měl tak skvělý soundtrack. Už se těším na léto u řeky. (09.02.2016)

♫...a člověk pozná, když chce žít, že vlastně nežije... Každé noci se horce chví strach, jež se v touhu promění. Ty jsi má láska, mládí mé. Milujem to, co ztrácíme... Co je to pravda, víš to ty? Nikde nenajdeš jistoty.♪ Kdo ví, jak se slavná Lída po svém milostném skandálu s nacistickým ministrem propagandy mohla cítit při interpretaci tohohle šansonu o nešťastné lásce... Každopádně, ať už byla, jaká byla, stokrát obdivována a zatracována, národem milována i mnohdy nenáviděna, Lída Baarová se mi v tomhle filmu opravdu moc líbila. A to nejen, když u piána zpívala Svatoplukovi Benešovi zmíněný smutný song. V tomhle romantickém dramatu, plném kouzla přírody, doslova zářila přirozenou krásou i svým projevem. Na svou dobu mne film překvapil až nečekanou dávkou jemné erotiky, včetně malého homosexuálního náznaku(!) mezi Petrem a Šimonem, který při první setkání lehce objímá polonahého zahradníka, ale dívky se následně docela štítí a pak se Petr a Šimon úplně nahí vykoupou spolu v řece. Tohle v českém filmu v roce 1939? No to mě podržte! Jinak stejně, jako v mladším Krškově filmu o oslavě mládí a veselého života v přírodě i pro členy bohatých panských rodin, Řeka čaruje (1945), mě oslovila ta nádherná poezie s přírodními záběry a písňovými zpěvy. (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (09.02.2019)

Ako sľubovalo žánrové zaradenie, film to bol skutočne poetický a romantický, no a leto skutočne Ohnivé (ale nie až tak, ako pri dnešných klimatických zmenách). Zatiaľ čo zápletka ma naozaj zaujala (tajomný cudzinec v zámočku, kde sa odohráva ideologický boj), menej už jej spracovanie. Režisér s kameramanom dokážu kúzliť krásne obrazy, práca s hercami však zlyháva. Až na Nedošinskú, ktorá si v pokoji perfektne odohrala to svoje aj bez zvláštneho režisérskeho vedenia (a na cca 13-ročného chlapca, ktorý je ďaleko lepší než hlavná mužská postava) všetci podľahli väčšiemu či menšiemu afektu. Buď nevedeli hrať naozaj, alebo niekto usúdil, že k závratne krásnym obrazom prírody sa hodí jedine patetický prejav. Hodí sa pravý opak. Aj keď dávam 3 hviezdy (41-60%), priznávam, že v tom filme je čosi také podmanivé, že mi to stále ešte straší v hlave. (07.06.2019)

Důkaz toho, jak čeští filmoví tvůrci (konkrétně Fr.Čáp a V.Krška-a před nimi G.Machatý s Extází, po nich snad už jen A.Radok Dalekou cestou) předběhli dobu. Na této filmové básni mi vadí snad jedině „výkon“ V.Sovy v roli Julia, L.Baarová (píseň "Milujem to, co ztrácíme“) snad nikdy nebyla v českém filmu krásnější. (26.02.2007)