Al-ard

V jedné ze čtyř recenzí se tu dozvídám, že nedostatek vody v Egyptě (potažmo v Etiopii a jinde na světě) je něco nepochopitelného a lhostejného. Stejně tak se to zřejmě má i s ornou půdou, nájezdy ladifundistů, bojem za právo a spravedlnost, a nakonec i samotnou touhou přežít u těch, kteří nejsou nejschopnější (survival of the fittest). Alard znamená v egyptské arabštině zemi, možná i půdu, nikdy ne krajinu (jak se film označuje v češtině; zřejmě jde přitom o podobné nepochopení), která tu nehraje žádnou roli. Na druhé straně známe různá "hnutí odporu" a jak se projevují v různých zemích; tato egyptská forma je skutečně v mnohém zvláštní, i když stejně končí tím, čím všechny ostatní. (18.04.2024)

Podle hodnocení egyptských filmových kritiků pořádaného novinami al-Ahrám ke 100. výročí egyptské kinematografie v roce 2007 je Šáhínova Země třetí nejlepší egyptský film všech dob. Aš-Šarkáwího literární předloha vyšla v českém překladu v roce 1958. Film knihu dějově víceméně sleduje, ale na rozdíl od jejího poměrně optimistického tónu se mnohem více zaměřuje na zdůraznění sociálních konfliktů. Vývoj některých postav i svým způsobem tragický závěr mě docela překvapil, kniha končí úplně jinak. V každém případě je docela zajímavé dohledávat paralely se soudobým Egyptem - některé situace se nemění, ať už v Egyptě vládne kdokoliv. (10.05.2011)

Když mě film během první půlhodiny seznamoval více s jeho tématem, podvědomě jsem vzhledem k problému nedostatku přístupu k vodě ze strany vesničanů v časech minulých očekával více tísně. Ta se mi snad i s ohledem na odlišnou egyptskou náturu postav, evokujících někdy i ve vyhrocenějších scénách spíše nadšené dělnické ochotníky v akci, tolik nedostávala. Nicméně Júsuf Šahín je režisér, který dokáže vytvořit velký biják a v něm jak poutavě rozpracovat zvolené téma do jednotlivých scén a dialogů, tak současně uchvátit zrak diváka vizuálním zpracováním. Šahínova Krajina je filmem, který nemá vyloženě hlavního hrdinu – toho zde nahrazuje kolektiv obyčejných vesnických lidí s národní hrdostí, hodlající se bouřit proti omezujícím politickým nařízením. Nejdříve především nebojácným činem, zůstává-li motivem jednání prospěšný čin ve jménu sociálního dobra, poté zase s odhodláním ve fyzickém boji s představitely zákona a moci. Film mě uchvátil mj. pestrobarevnou výpravou po stránce kostýmů, interiérů a zvolených lokací, stejně tak četnými davovými scénani, během nichž reálně před kamerou vlastně ani nepoteče krev, přesto svým ztvárněním dokážou přenést na diváka sugestivní prožitek. A přestože Šahín vysílá s ukázkou hrdinského lidu především pozitivní poselství, nebojí se zvýšit údernost filmu nekompromisním závěrem. [80%] (24.07.2023)

[1,5*]     Podobne ako aj film Bab el-Hadid (Cairo Station) (1958), je to opäť uvrieskané, šialené, postavy sa chovajú ako retardované. Je to proste iný vesmír, svet, ktorému nerozumiem a ani nechcem rozumieť. A to som pri svojich filmových potulkách zavítal snáď do všetkých kútov sveta a všade som dokázal nájsť krásu, vo svete tohto filmu však ani náznak. Dávno som tak netrpel ako pri jeho sledovaní. Herecké výkony sú tak nemožné, že pripomínajú ochotnícke divadlo. Zápletka a dialógy sú ako vystrihnuté z nejakej telenovely. Pokiaľ "Bab el-Hadid" mal aspoň nádhernú kameru, tak tu už ani to nie. (16.08.2021)

Boj o záchranu pôdy drobnými roľníkmi. Hrdlačia po generácie na malých pozemkoch. Snažia sa dopestovať bavlnu, tekvice a iné plodiny. K úrode potrebujú závlahy. Problémom je bohatý šejk, sledujúci vlastný nekalý záujem. Krytý okupačnou britskou správou a poslušným starostom vydá príkaz, obmedzujúci zalievanie na pár dní v mesiaci. Úroda je odrazu ohrozená suchom. Miestne neoficiálne autority, počúvajúce poddaných, prelamujú nezmyselné príkazy. Rebélia končí rozsiahlym zatýkaním tých, či si dovolili zavlažovať viac. Rebelujúcim roľníkom a ich neoficiálnym vodcom ostáva spoločný odpor voči vykorisťovateľom. Žiaľ, kolektívne zomknutie zlyhá na sebeckosti jedincov, sledujúcich vlastný záujem. Sugestívne a živo vyrozprávaný príbeh vykorisťovania rôznymi spôsobmi na všetkých úrovniach riadenia, krytého náboženským tmárstvom. Ukazuje i ženské ponižovanie a údel chudobných žien, odsúdených na hľadanie boháča, čo by ich vyviedol z marazmu. Krvavé finále je logickým vyústením spupného vykorisťovania a nepripustenia oponovania príkazom zhora. Napriek tragickému záveru sú vo filme naznačené i perspektívy odhodlaného solidárneho boja a oslobodenia žien. Film má presah do súčasnosti. Dnes vykorisťovanie pretrváva, len je rafinovanejšie. Ak treba odobrať pozemok bežnému občanovi (privilegovaní si svoje pozemky vždy včas ochránia), zakryje sa to tzv. verejným záujmom. (24.11.2020)