Režie:
Hans W. GeißendörferScénář:
Hans W. GeißendörferKamera:
Michael BallhausHudba:
Jürgen KnieperHrají:
Rod Steiger, Marie-France Pisier, Flavio Bucci, Hans Christian Blech, Margot Hielscher, Charles Aznavour, Leslie Malton, Kurt Raab, Irm Hermann (více)Obsahy(1)
Hans Castorp přijíždí do plicního sanatoria v Davosu za svým nemocným bratrancem Joachimem. Během krátké návštěvy je vtáhnut do dění uzavřené společnosti a po zjištění, že jej "léčba" nepřijde o nic dráž, než život v nížině, nechá se "diagnostikovat" a zůstává sedm let jako rovnoprávný pacient sanatoria. V modelovém prostoru léčebny se profiluje mnoho jevů a názorů zdánlivě poklidné epochy těsně před první světovou válkou - jmenujme především pokrokový humanismus v konfliktu s náboženským fanatismem, ba dekadencí, která předznamenává zárodky nacismu, ale i další jevy, jako okultismus, bonvivanství, politickou emigraci a mnohé další, které se staly ve dvacátém století běžnou součástí života statisíců lidí. První světová válka se mohla v době tvorby románu jevit jako očistný rozvrat semeniště zmatku, které sanatorium pro mladého hrdinu znamenalo. (garmon)
(více)Recenze (2)
Nikdy nebyla Evropa dosud (ani potom) tak nemocná jako v období před 1. Světovou válkou. Síly nemoci, jak dokládá Thomas Mann, přestože byl těmito silami určitou dobu také ovládán, zachvátily a prostoupily všechny lidské činnosti. Nebylo možné rozeznat, zda si člověk strká do pusy cigaretu nebo teploměr. Nebylo možno rozlišit Totentanz od tance živých. Domnívám se, že se filmu - ani za zhruba za 5,5 hodin nepodařilo docílit a obsáhnout Mannovu románovou "předlohu", nepodařilo by se to ani za 55 hodin. Nůžky mezi filmem a románem zůstávají otevřeny po celou dobu. Proto jen pár poznámek: Hanse Castorpa jsem si představoval rozhodně menšího, trochu již obtloustlého, s ne příliš výrazným obličejem, jeho dikci uvážlivější, skromnější, méně sebejistou. Kromě Claudie Chauchat (a snad Marusje) jsem zapoměl na všechny ženské postavy, především na Frau Stöhr a Frl. Engelhart, film jim opět přiřadil jejich nezaměnitelné místo. Film má v jednotlivých dílech progesivní gradaci, vrcholící vystoupením a pádem Mynheera Peperkorna, Staré Evropy. ()
Vynikající zpracování náročného románového díla Thomase Manna. Sáhodlouhé filosofující literární pasáže a rozvláčný způsob vyprávění, na které již často ani zaujatý čtenář nemá dneska dostatek trpělivosti, jsou úspěšně převedeny do filmových obrazů a několika koncentrovaných, vysoce výstižných dialogů a monologů. Přesná kresba charakterů, práce s výmluvnými detaily, dějový spád stavěný na ostře gradovaných epizodách, skvělá výprava a dokonalé vystižení dobové atmosféry - to vše dělá z tohoto snímku majstrštyk, který ani po třiceti letech neztratil nic ze své umělecké ceny. Film ještě zřetelněji nežli román staví na ostrých protikladech nemoci a smrti na straně jedné a na straně druhé až hystericky radostného "užívání" si života ve skleníkových podmínkách luxusního plicního sanatoria ve Švýcarsku v letech před první světovou válkou. Závěrečný dějinný zlom pak rázem rozmetává dosavadní cíle a hodnoty pacientů z Kouzelného vrchu a tváří v tvář nastupující apokalypse znicotňuje jejich osobní zápas s hrozivou chorobou. ()
Galerie (22)
Photo © ZDF
Reklama