Game no na wa júkai

Chtěla jsem na začátek uvést fakta. Původně jsem si chtěla jenom přečíst něco od Keiga Higašinho. Tím "něco" myslím tu jednu jedinou knihu, která vyšla v češtině. Ale co se týká adpatací, tam jsou jiné možnosti. Nebudu lhát, tak trochu jsem měla jasného vítěze už dopředu, na co podívám jako první. (Snad je ale jasný, že myslím tohle, že jo?) Dost mě totiž zaujalo, že kniha The Name of the Game Is a Kidnapping má už čtyři adaptace. (Ta jedna kniha, která u nás vyšla je Oddanost podezřelého X, takže tyhle adpatace šly momentálně automaticky na lavičku.) Čínský film, japonský film, čínský seriál, japonská minisérie. Tak čím začít? (Že v téhle fázi stále jednomu z toho nádržuju, je snad stále jasný, že jo?) Docela mě tedy překvapilo, že většina komentářů pod minisérií adoruje právě čínský seriál, protože tam to v těch dvanácti dílech stihli lépe a tady se to ve čtyřech nestihlo. Zároveň jsem u japonského filmu o stodvaceti minutách narazila na "mít to o 15-20 minut méně...". No, asi tak. Takže vyhrála verze, které jsem nadržovala už od začátku: nejnovější minisérie (červen 2024), čistě kvůli obsazení. A co z toho vyplývá? Nikdy nečtěte komentáře. Nikdy! Za žádných situací! Ani tohle nečtěte! **** Tahle minisérie začíná poměrně nenápadně, ale časem se to rozjede. Jako dost solidně. A přestože ten základní zvrat je tušitelný, že se tam stane, ale není jasné jakým směrem, tak je cesta ke konci víc než příjemná. A samozřejmě se dočkáme ještě několika překvapení. A o čem tedy Game no Na wa Yuukai (The Name of the Game Is a Kidnapping) je? ***** Věc se má takhle. Shunsuke má všechno. Takovej ten na první pohled tajemně zasněnej typ, takže na něj letí baby a ještě rychleji letí zase pryč, v práci mu to jde, protože si jde za svym. Ale když ho šéf odstaví od projektu, který dával dohromady, docela mu to zkazí den. Tak moc, že by se mu chtěl nějak pomstít. S Juri ho svede dohromady tak trochu náhoda, byť si o svém novém nepříteli zjišťoval informace. A potom jedno vede k druhému a najednou spolu tyhle dva hrají hru na únos, protože i Juri má pifku na Shunsukeho šéfa, svýho fotříka. První polovina je tedy taková mile naivní (ale chytrá, to zase jo) příprava na to, aby nikdo nepřišel na to, kdo je vyděrač a tyhle dva nový parťáci dostali, co oba chtějí: jeden jenom pomstu, peníze nechce; druhý tedy všechny peníze, když je ten první nehce. A mezitím se samozřejmě začnou dít ještě jiné věci. Teda kromě toho očekávatelného, ale navíc Shunsuke začne být značně...jak to napsat...rozptylován, jo, to je to správné slovo, rozptylován svou novou parťačkou, protože spolu tráví teď hodně času, její příběh je tááák, vypadá dobře, je roztomilá, a protože "proč ne, mám dobrej plán". Ale jak se říká "Kam nemůže čert, tam nastrčí ženskou.". A jo, já to přiznám, já celou dobu doufala (myslela?), že to ví. Že tu jednu věc, která všechno na konci třetího dílu otočí, celou dobu ví. A jenom byl zvědavý, co se přesně děje. Ale on to nevěděl. Takže celý závěr je sprostě jeden zvrat za druhý, ale hezky to na sebe navazuje. A konec je vlastně docela milej. ***** Celá minisérie je luxusně natočená. Takový správně chladný ve vhodných momentech, moc dobře zahrané, často předvídatelné, ale taky zároveň nepředvídatelné. Tohle se moc povedlo. Naprostá spokojenost  :) (18.07.2024) (méně) (více)