Symetrie

Symetrie představuje v rámci vězeňského subžánru zvláštní a menšinovou kategorii filmů, které neprodávají ani tak extrémní charaktery, násilí a psychózu narušeného světa věznice plné psychopatů, sadistů a deviantů, jak se spíš snaží popsat psychologickou proměnu jedince nečekaně vytrženého ze svého bezpečí a fungujícího světa do prostředí, které uznává úplně jiné hodnoty a kde je nutné v rámci přežití přizpůsobit se odlišnému hodnotovému žebříčku a splynout s okolím. Symetrie je přesný opak nedávno zhlédnutého amerického snímku Zločinec. Spíš komorní snímek bez efektních scén, který stojí na přesvědčivém herectví charismatických herců, jako je Andrzej Chyra nebo Borys Szyc. Docela nepříjemný film bez obvyklého amerického happyendu. Ať jste, kdo jste, vězení vás stejně semele a když z něj vyjdete, už nejste to, co jste byli předtím. Celkový dojem: 80 %. (16.05.2012)

Pro mě osobně šestihvězdičkový film. Opět jen potvrzení toho, že se u Poláků točí filmy, které v současné české kinematografii dlouhodobě postrádám. Nedávno zhlédnuté Fígle a Symetrie mě každý dostal po svém. Fígle svou idealistickou hravostí a Symetrie svou syrovou autenticitou a bezprostředností. Až mě napadlo, kolik reálných vězňů si ve filmu zahrálo sama sebe. Na film aby si jeden vzal slovník vězeňského slangu. Mimochodem překladatel u mě opravdu zabodoval. Kromě obsahu film vyniká i formálně, a to jak svým obrazovým ztvárněním, tak hudbou, jež neskutečně umocňuje skvělé herecké výkony. (18.06.2011)

Dokonalá ukázka toho, že i vězeňské drama se dá natočit jako civilní, skromný snímek bez brutálních, explicitních a silně realistických scén násilí. Symetrie není žádné syrové a mrazivé drama, jež by Vás dokázalo šokovat, zaměřuje se především na psychologii hlavního hrdiny (velký sympaťák, připomínal mi Vallo Kirse z Klass:) a jak se vyrovnává s nespravedlivostí, špinavostí a lhostejností zákona. Také na to, jak postupně pobyt za mřížemi začíná měnit jeho plachou a introvertní povahu. Charaktery jeho spoluvězňů jsou ztvárněny rovněž excelentně. Nejvíce se mi líbil Borys Szyc (který mi zase připomínal nějaký mix Roberta Englunda a Jürgena Vogela:) a Andrzej Chyra. Podmanivá hudba Michała Lorence. Nejsilnějším momentem je pro mě závěrečná scéna (následující po jistém činu vůči pedofilnímu spoluvězni), kdy Lukáše přijde navštívit matka, přes sklo s ním hovoří a Lukáš má zcela nepřítomný pohled a poté bez rozloučení odchází pryč. Film má tak vlastně otevřený konec, ale zároveň ukazuje to, jak člověka takové místo a lidé v něm můžou zcela proměnit a vzít mu i poslední zbytky osobnosti, kterou předtím byl. (22.02.2012)

Pokus o sondu do nitra uvězněného má své silné i slabé chvilky. Síla tkví především ve snaze o psychologické prokreslení jednotlivých postav, o vysvětlení jejich motivací především skrz rozhovory, což působí poměrně nenásilně. Na druhou stranu jsou jednotlivé postavy typově ohrané a často se sklouzává ke klišé (žena mrcha, dcera anděl; inteligent mstitel, bojující za dobrou věc; samotný závěr). Podobná nevyváženost funguje i u vizuální stránky filmu. Jako by nebylo jasné, zda tvůrci chtějí dělat syrové psychologické drama či umělecký snímek. Na jednu stranu detailní záběry na utrápené tváře vězňů, na druhou stranu časosběrné záběry svítání a soumraků, jež svou artistností rozbíjejí komorní atmosféru uzavřené cely. Filmu příliš nepřidá ani hlavní myšlenka, která hlásá cosi o spravedlivé popravě. Dobru a zlu v rovnováze. Tomu bohužel nevěřím a považuji to za neetické. A tak i přes poutavost tématu a jistě kvalitní herecké výkony zůstáváme někde na půli cesty. Což je vlastně poměrně symetrické. (14.06.2011)

Strašně nudný - a zbytečný - film. Bylo-li cílem tvůrců evokovat v divákovi alespoň náznak empatie s klaustrofobickým prostředím vězeňské cely, snad je možné prohlásit, že se tak podařilo, ale právě za cenu, že se celý ten film vine odnikud nikam, podobně jako monotónní pobyt za mřížemi. Co ale na tom, když 99,99% lidí se o podmínky vězňů nezajímá, nejradši by obnovili trest smrti a v životě by nedali práci propuštěnému trestanci - při vědomí této sociální stigmatizace, kterou majoritní společnost vězně vystavuje, mi přijde jako licoměrné pokrytectví dojímat se u podobných filmů. Jděte k čertu s vašimi ódami na všechna ta vězeňská dramata, na která se tak dobře kouká z tepla obýváku - každý, kdo nekriticky adoruje všechny ty filmy na jedno brdo z vězení a současně v reálu hledí na skutečná vězení a skutečné mukly se směsí bázně, ostýchavé zvědavosti a přehlíživé pohrdavosti, je u mě pokrytec par excellence, se kterým se nemám o čem bavit. (23.03.2012)