Dvě sestry a láska

Moc hezká představitelka hlavní role, krásné barvy a kostýmy v tamilské verzi "Rozumu a citu". A to je tak všechno. Aishwarya Rai Bachran si zahrála o pár let později také Lízu v další austenovské romanci Moje velká indická svatba, která ovšem disponuje vtipem a atmosférou předlohy, což zde postrádám. Ale je užitečné znát i jiný kulturní přístup než klasické BBC adaptace a jejich diskurs. Díky tomu například kterákoliv verze Emmy působí vedle zbytečné, velmi povrchně modernizované, indické komedie Aisha jako veledílo. A díky této přemrštěně dlouhé taškařici opět a lépe docením scénář Emmy Thompsonové v režii Anga Leeho. (16.02.2014)

"Dvě sestry a láska", to je pitomý překlad. Naznačuje, že jde o romantickou komedii - což úplně nejde, je to takový nepopsatelný žánr. Tenhle tamilský film se v originále jmenuje "Kandukondain Kandukondain", což znamená "Našel jsem". Vypráví životní příběhy několika dost odlišných lidí - začínajícího režiséra, válečného veterána, programátorky a zpěvačky. Je to takové svérázné jihoindické zpracování Rozumu a citu od Jane Austenové. Zůstalo v něm skoro všechno z Rozumu a citu (kromě společenské kritiky - film vyzní spíš přátelsky). A přitom kdyby člověk nevěděl, že je film inspirovaný Austenovou, asi by ho to nenapadlo. Proto ho mohu doporučit i těm, kdo Austenovou zrovna nemusí. Co se týče mě, Kandukondain Kandukondain se postupně probojovalo do mé přízně. Ze začátku jsem nestíhala číst titulky, protože postavy zde mluví tamilsky rychlostí kulometné palby, a neorientovala jsem se v nesystematickém představování nových postav. Ale protože je v něm několik nádherných písní - třeba zpívaná báseň Konjum Mainakkaley http://www.youtube.com/watch?v=_hkiTbvjEK8 - lepší jsem v indickém filmu ještě neviděla - pouštěla jsem si je znovu a znovu, vždycky jsem u nich "zkejsla" a dodívala celý film. Výsledkem je, že jsem ho viděla už asi třicetkrát... Pokud byste se rádi podívali na nějaký exotický film plný barev, ale Bollywood vám úplně nesedne, doporučuji Kandukondain Kandukondain. Je v něm všechno, co divák čeká od indických filmů - humor, barvy, romantika, drama, rodinné záležitosti, hudba... ale na rozdíl od Bollywoodu vyzní tak nějak nenásilně přátelsky a civilně. Všechno je podáno bez patosu a přehnaných emocí, originálně a vtipně a přitom realisticky. Film je plný různých detailů z obyčejného života v jižní Indii roku 2000. Pokud se chcete dovědět něco o jižní Indii, tady máte příležitost. Najdete tu jak záběry na tamilnádské hory, tak přeplněné velkoměsto, tmavou hotelovou kuchyni, učebnu klasického tance, jihoindické orchideje... Kromě toho se filmu úžasně podařilo zobrazit všechny postavy tak, že je divák pochopí - nejsou tu žádní "hodní" a "zlí" a příběh není vyprávěn vlastně z žádného úhlu pohledu - chvílemi vyzní tak nezaujatě, že vás napadne, jestli ve skutečnosti nekoukáte na dokument. Zároveň tu nechybí milostné příběhy, které jsou podané tak, že by tomuto filmu většina amerických romantických komedií mohla závidět. Úžasně kombinují realističnost a všednodenní situace s nevtíravou poezií a romantikou. Jestli je tohle film pro vás? To asi dost záleží na tom, jestli vám sedne tamilské vidění světa a tamilský humor. Film je dostupný na internetu a za sebe ho rozhodně doporučuji aspoň vyzkoušet :-) (16.10.2012)

Filmová adaptace románu Jane Austenové Rozum a cit. Ovšem převedená do jižní Indie roku 2000. V hlavních rolích Tabu a Aishwarya Rai (Miss World z roku 1994). Film v tamilském znění. (01.07.2006)

Kandukondein Kandukondein je po Iruvaru a Jeans třetím tamilským filmem Aish Rai. Po svém zpracovává základní motivy z austenovské Pýchy a předsudku. To samo o sobě není problém, spíš se divím, že indické kinematografie po Jane nesahají častěji. Kde jinde také lépe načerpat ty věčné lásky her plné předsvatebního stresu s dostatečným důrazem na rodinné příslušníky a další doplňující postavy všeho druhu? V Kandukondein Kandukondein tedy není nouze o celou škálu figurek, která každá z nich má stále co probírat a k čemu se vyjadřovat. Divák znalý předlohy pak může jen postupně kalkulovat, co všechno ještě může přijít. A skutečně, dočká se „fatálního“ setkání za zuřivého deště, Aish si jako Meenakshi (prostřední „Dashwoodová“) řádně pohmoždí nohu… Starší „Dashwoodová“ také dostojí svého a radši si nechá málem vypíchnout oko scénářem od začínajícího režiséra. Nespravedlnost hýbá světem a já naprosto netuším, jak jsme se s Ajithem Kumarem dostali až k egyptské Sfinze na námluvy s Tabu. Pointou je, že početné hudební vložky si drží velmi vysokou úroveň, exteriéry jsou skvělé (opět se cestuje mimo domovskou půdu a Egypt všude po světě), hudba A. R. Rahmana (objevuje se tu také v cameu) je tu a tam pohádková, na před-Devdasovské Aish je nádherně vidět jak s každým filmem zrála jak víno (a dnes v sobě nalézá stále novou inspiraci pro to, jak se udržet svěží patrně navěky ;)). A je zajímavé sledovat, jak už v prvních letech své kariéry dokázala přehrát veškerý ansábl, aniž by ze sebe musela rvát cáry. Zřejmě to byl také důvod pro to, že se do tamilského kina vrátila opět až v momentě, kdy jí zase začalo stačit a mohlo jí nabídnou ambiciózní projekty. (15.01.2011)

Podívejte se na film na youtube s anglickými titulky! http://www.youtube.com/watch?v=sh5m76efDcY (30.10.2010)