Kičiku

Výjimečný film o intenzitě dětského hladu po rodičovské lásce. Hlavní aktér (Ken Ogata) nedokáže uživit svou milenku, která mu posléze na oplátku "hodí na krk" jejich tři děti. To naprosto nehodlá akceptovat jeho manželka (Shima Iwashita) a pod tlakem okolností uzrává rozhodnutí, postupně se nemanželských potomků zbavit. Svou myšlenkou mi snímek výrazně evokoval vynikající Oshimův film Shonen, jehož kvalit zhruba dosahuje, avšak na téměř identické téma se dívá z docela jiné strany. Už asi měknu, ale musím dát *****. (30.10.2009)

Chystal jsem se na Kichiku řadu let, jakoby na lahůdku, kterou si necháváte na konec výborné večeře. Západnímu divákovi mohou trochu shodit dojem "naivně" stavěné dialogy (říká se to všechno po lopatě bez jinotajů)... ale zde zcela fungují, jsou-li z úst dítěte nebo člověka, který je ze své neúnosné situace našponovaný na hranu šílení. Vybavuje se mi celá řada japonských příběhů, kdy žena svými dokonale promyšlenými uštěpačnými poznámkami dotlačí muže (jehož hlavní problém je, že je ve skutečnosti slaboch) k ohavným činům. Zbytečné rozebírat hlouběji, zhlédněte sami. Zfilmování získalo právem řadu cen. (03.08.2014)

Skvělé psychologické drama o tom, jak se zbavit potomků, ale s katarzí nakonec. (27.04.2022)

SPOILERY Jeden z filmů, na jehož zhlédnutí jsem se strašně těšil a ono to dopadne takovým zklamáním... Já chápu, že většina japonských filmů svá témata probírá buď strašně přehnaně, nebo tak uzavřeně, že je z nich občas těžké vše pochopit, ale i když tohle určitě spadá do té první skupiny, i tak mi přijde, že to vlastně řekne strašně málo. Zpočátku mě nadchlo, že by to celé mohlo být o rodičích, kteří na své děti nemají už nervy, uvědomují si, že rodičovství pro ně asi nebylo to pravé a teď se to celé snaží nějak zvládnout a ono to o tom taky je - ale jenom do první třetiny. Pak se z toho stane obyčejný thriller na téma "rodiče se chtějí zbavit svých dětí" a když říkám zbavit, tak myslím opravdu zbavit. Celá "psychologie" se pak omezí jen na to, co jsem napsal v předešlé větě. Ona je opravdu jako démon, on nemá koule cokoli říct a poslušně jí ve všem poslouchá, i když s tím viditelně vnitřně nesouhlasí, ale tím to končí, zbytek filmu je jen plytké a jednoduché vyprávění o tom, jak vše dopadne a jestli aspoň nějaké děcko přežije. Já hlavně celou dobu čekal na to, že se otec konečně postaví proti svojí manželce, když je na něm prostě vidět, že je mu zbavování se dětí tam uvnitř proti srsti, ale ono ne, i přes silnou emotivní scénu, kterou ke konci tráví se svým synem a kdy už to vypadá, že si něco uvědomil a radši bude vzdorovat manželce než aby vraždil, ho z toho útesu stejně hodí. Tak k čemu pak byly ty jasné náznaky uvědomování si? Mě to prostě naštvalo, ten film na psychologii postav prostě kašle, i když se tváří, že ji v tom svém stylu má, ale ne, není tam. Ani se to nepokusí pořádně vysvětlit, proč se otec chová tak jak se chová. Ano, má tam svoji určitou zpověď, ale měla by smysl jedině, kdyby své dítě z toho útesu nakonec neshodil. Takhle je to prašť jako uhoď, jen s trochou motivace na pozadí, která v tom všem ale stejně zanikne, jelikož se s tím činem, co udělá i nakonec, nedá brát dostatečně pochopitelně. A u ostatních postav to na motivace úplně kašle, matka asi chtěla jen sex a domácnost bez dětí, co já vím, když působí jako macecha z pohádky o Popelce. Přitom ten film na pozadí má na to rozebírat víc témat a být skutečně psychologický, ale nakonec se spokojí jen s jednoduchým thrillerovým námětem. Já se s ním ale nespokojím určitě a i přes skvělou filmařinu, solidní herecké výkony, dobrý začátek a určitou atmosféru tomu mám problém dát třetí hvězdičku. Takže končím u lepších dvou a mrzí mě to, protože od tohohle jsem čekal něco mnohem lepšího, jakýsi zapadlý klenot, ale to se bohužel nestalo... No co už, aspoň k tomu jsou české titulky. Btw, mysteriózního na tom není zhola nic. Lepší 2* (08.04.2023)