Režie:
Géza von RadványiKamera:
Barnabás HegyiHudba:
Dénes BudayHrají:
Artúr Somlay, Miklós Gábor, Zsuzsa Bánki, György Bárdy, László Kemény, Endre Harkányi, László Horváth, István Rozsos, Abraham Ronai, György Bodó (více)Obsahy(1)
V ruinách Evropy sužované druhou světovou válkou se pohybuje tlupa dětí. Bez rodičů a bez domova jsou nuceny uchýlit se k amorálním praktikám, aby přežily. Při křižování krajinou narazí na zříceninu hradu, kde by mohly najít únik z kruhu života redukovaného jen na uspokojení základních tělesných potřeb. (Letní filmová škola)
Videa (1)
Recenze (4)
Filmů obsahujících zájmenná příslovce neurčitá místa "někde" nebo času "tenkrát", je poměrně hodně. Přesto ale většinou přesně víme "kde a kdy". Tak je tomu i ve filmu Gézy von Radványi, který, včetně romantizujících prvků a jejich zdůvodnění, popisuje Sandiego. Romantizujícím prvkem je přeměna dětských "desperados" (nebo "olvidados" - Buñuel) v "dětský domov", který jim patří a který si sami řídí - zatím. Romatizujícím prvkem je i motiv Internacionály - ale ten jím byl vždy. ()
R: ČST 2 = 7.4.1988, réžia slovenského znenia (ČST Bratislava) = - Nadčasový film, podobný Buñuelovmu dielu LOS OLVIDADOS. Povojnovou Európou putuje tlupa bezprízorných detí, ktorá bez zábran, v snahe prežiť, na svojej púti rabuje, kradne a neštíti sa ani vraždy. Paralelu s osudom dnešných detí, ktoré bojujú s nezáujmom rodičov, tlakom médií, sociálnou nerovnosťou, rozmáhajúcou sa kriminalitou čoraz mladších jedincov a všeobecným rozkladom tradičných rodinných hodnôt, nie je ťažké - bohužiaľ - nájsť ... (8.4.2010) ()
Válka dovede udělat z dětí zmetky, ale naštěstí se vždy najde někdo, kdo se snaží pomoci. ()
Na rok 1947 a politické podmínky v postupně vznikajícím sovětském bloku značně odvážný a vymykající se snímek reflektující na takřka dobrodružném schematu důsledky války. Hlavně zpočátku není brutalita ani agresivita dětí připomínající v některých scénách až prapředky Kukuřičních dětí výrazněji tlumena a přičesávána. Na svou dobu jde o syrové, civilní ztvárnění, které jen násobí výborný kolektivní výkon dětských představitelů. Děj se značně zlomí až přesunutím děje na starý polozřícený hrad obývaný slavným dirigentem - po odvážné scéně dětské pitky následuje fáze "převýchovy", která se nese v trochu romantizujícím až rodinném duchu a postupně naplňuje podmínky předždanovovského "lidového humanismu". Hroty jsou uhlazovány a konec je až hollywoodsky dojemný a idealistický. Vzhledem ke kontextu vzniku by však nebylo na místě něco takového filmu vyčítat - tehdy stále vládla naděje a víra a bylo potřeba se vypořádat se stíny minulosti, když zvláště Maďarsko neslo z budoucích sovětských satelitů značný díl viny. Škoda, že slibný vývoj tamní kinematografie zhatila socrealistická doktrína a že scenárista Béla Balász se ocitl ve své zemi v nemilosti a byla mu znemožněna další práce se zestátněnou kinematografií. ()
Reklama