Jej telo
Her Body
Režie:
Natálie CísařovskáKamera:
Klára BelicováHudba:
Aid KidHrají:
Natalia Germani, Denisa Barešová, Zuzana Mauréry, Martin Finger, Cyril Dobrý, Zuzana Stivínová, Tereza Švejdová, Štěpán Lustyk, Karolína Krézlová (více)Obsahy(2)
Třiadvacetiletá vrcholová sportovkyně Andrea se připravuje na olympijské hry v Atlantě. Jako mistryně republiky ve skoku do vody nic jiného než tvrdý svět tréninků a závodů nezná. Až do chvíle, než si poraní páteř. Její sportovní kariéra náhle končí. Touha po úspěchu ji ale přivede ke kariéře pornoherečky. Stejně jako své tělo ovládala a využívala ve sportu, využívá jej při natáčení pornofilmů. Má slávu, peníze, komfortní život, nezávislost. Nakonec ale přece jen musí zpomalit…
Film je inspirován příběhem Andrey Absolonové, která byla v 90. letech jednou z našich nejúspěšnějších skokanek do vody a posléze neméně úspěšnou pornoherečkou Leou De Mae.
(Bontonfilm)
Videa (24)
Recenze (310)
Absolonová toho za 27 let zažila hodně (skoky do vody, úraz páteře, porno, rakovina), takže je škoda, že si její příběh vzala na paškál zrovna debutantka Císařovská, která jen proskákala jednotlivá témata a nedokázala hlavní postavu vůbec zhmotnit. Germani sice přiráží jako o život, což potěší asi každého heterosexuála, ale vývoj tam není žádný. Vystačit si s pouhým konstatováním, že život je někdy pěkná svině, na celovečerní film opravdu nestačí. ()
Když je Andrea v jednu chvíli napřímo dotázána, proč skáče, nemá na to odpověď. Tvůrci se s tím spokojují a po jejích motivacích po zbytek dvouhodinového filmu nepátrají. Její tělo je tudíž přiléhavý název. Film se vůbec nesnaží o její psychologizaci (a je v tom důslednější než nedávno Bratři). Zblízka vidíme, co v různých fázích života zakoušelo její tělo, ale do hlavy jí nevidíme. Scéna rozhovoru s novinářem naznačuje, že ani neměla moc co říct. V kontextu životopisných dramat, která mají potřebu vysvětlovat, proč někdo udělal to a ono, je to neotřelý přístup. Jenomže co z toho? Neschopnost jít hloub není kompenzována originalitou nebo intenzitou stylistických postupů. Na body horor je film málo tělesný, málo tvrdý. Opravdu nepříjemná je akorát scéna, kdy Andrea po úrazu klečí na čtyřech a protahuje si pochroumané tělo. Jinak se na to kouká až podivuhodně snadno. Dokonce i když protagonistka leží v nemocnici s krunýřem na krku nebo nádorem na mozku, vypadá výborně (víckrát jsem si vzpomněl na Ebertova slova o „Ali MacGraw's Disease“: a movie illness in which the only symptom is that the patient grows more beautiful until finally dying). Ve skutečnosti jsou bolestivé ještě rodinné scény s otcem nebo matkou, jenomže pro svou divadelní křeč a nepřesvědčivost, kdy jsem měl pocit, že sleduju několik cizích lidí (kteří napříč časem ani nápadně nestárnou), předstírajících, že je pojí pokrevní příbuznost. O fungování pornoprůmyslu na přelomu milénia se dozvíme minimum informací. Příběh je osekán na základní události. Žádný kontext (přitom zrovna akcentování v devadesátkách normalizované posedlosti výkonem a úspěchem by motiv práce s tělem jako s nástrojem mohlo učinit vrstevnatějším). Andrea má prostě jen sex s různými pornoherci. Nic okolo neřeší. Nemusí. Všichni jsou extrémně milí a chápaví. Je sympatické, že film k pornu nezaujímá moralistní postoj (na rozdíl třeba od švédského Pleasure). (On tedy kvůli opatrnosti v přístupu k životům reálných lidí nezaujímá žádný postoj k ničemu.) Jde jen o další fyzickou aktivitu, ve které chce být ctižádostivá hrdinka nejlepší... kterážto paralela je polopaticky zdůrazněna Adamovou replikou „tady nejseš na závodě“ (a podobně zbytečných, návodných replik je tam plno). Ale co dál? Problém nespočívá v tom, že by film málo vysvětloval, co vidíme, ale že prostě nemá co vysvětlovat. Je prázdný, nebaví, nedojímá, nevytváří dramatické napětí. Nemá jasné téma a hledisko (problém dramaturgie). Jen bez překvapení rekonstruuje pár volně pospojovaných epizod ze života Absolonové. Byla výborná skokanka, pak se zranila, pak se bez nějaké viditelné námahy stala slavnou pornoherečkou a pak v mladém věku zemřela. Blízký vztah měla akorát s mladší ségrou, což je ale ve filmu potácejícím se mezi dokudramatem a rodinným melodramatem stejně chabý, nepropracovaný motiv jako všechny ostatní (např. porucha příjmu potravy). Žádné drama a emoce navíc, žádná hlubší reflexe čehokoliv. Jen její (stále hezké) tělo. 50% ()
Docela konzervativní, nijak výrazně odvážný (vyjma proklamovaného, explicitního full frontalu), ale řemeslně dobře natočený životopis, který nejde na dřeň ale je fajn vidět životopisný film i o někom jiném, než lidech, kteří měly zásadní vliv na historii české a slovenské republiky. Zde máme obyčejnou sportovkyni, kterou nepřízeň osudu dovede do pornoprůmyslu. Natalia Germani je nejhezčí česko-slovenská herečka současnosti. ()
Po povrchu klouzající scénář, který se nepokoušel o nějakou deep penetraci. O to se naopak pokusili herci i jejich pornodubléři (penetrace v normálním filmu? No pořádnej odvaz). Spíš taková jednohubka ideálně někam na Voyo. Nic objevného, Germani se celkem snaží, ale z filmu cítím spíš takový slabý cumshot. 55% ()
Galerie (159)
Zajímavosti (18)
- Pre režisérku Natáliu Císařovskú bola dôležitou skôr životná cesta Andrey Absolonovej, teda ústrednou postavou nebola bezprostredne Andrea. Poslúžila ako inšpirácia k výpovedi na tému tela a ženského vnímania. Režisérka tvrdí, že toto je ten správny materiál cez ktorý sa to dá uchopiť a ukázať. To upokojilo predstaviteľku Nataliu Germani: "Chcela som hrať svoju Andreu, nie tú reálnu. O nej som vedela len základné informácie." (Biopler)
- Natálie Císařovská a Aneta Honzková vycházely při psaní scénáře především z hodin rozhovorů, které nahrály se sestrou Andrey Absolonové, Lucií. Její svědectví bylo podle režisérky natolik intenzivní, že nebylo třeba potkat se s někým jiným z rodiny Absolonové. (Komiks)
- Scéna, kdy hlavní hrdinka se svou trenérkou přijíždí do „španělského“ hotelu, je z olomouckého hotelu Theatre. (Natys95)
Související novinky
Kino na Hranici nabízí již po 26. to nejlepší ze středoevropského filmu
Filmová přehlídka, která se tradičně pořádá v polském a Českém Těšíně, opět poskytne novinky české, polské a slovenské novinky poslední sezóny. Koná se již od středy 1.5. do neděle 5.5. 2024.… (více)
aj napriek tomu, že fandím domácej (a za tu považujem filmy tak slovenské, ako aj české, v audiovízii – aj z praxe – je hranica medzi slovenskými a českými filmami veľmi rozmazaná, permeabilná a ťažko nájsť čisto slovenský a čisto český film – a aj keď také existujú, čisto na papieri, stále považujem aj susedné česko s ich kinematografiou za "našu" – v duchu akejsi tradície či, uznávam, že čisto nostalgickej a voči čechom zrejme neférovej, bratskosti/sesterskosti našich národov a kultúr) kinematografii a obzvlášť debutom (sám viem, aké náročné – a zdá sa, že čím ďalej náročnejšie – je u nás debutovať), musím byť zároveň nekompromisný v mene pozdvihnutia úrovne našej kinematografie, ktorá má po stránke kvantitatívnej slušné čísla, no podľa mňa upadá či prinajlepšom stagnuje po stránke kvalitatívnej. pri ambicióznom životopisnom filme JEJÍ TĚLO však konštatujem sklamanie z viacerých dôvodov – a to, že bol "vyplytvaný" tak zaujímavý a naozaj potenciálny životný príbeh je iba špičkou ľadovca mojej nespokojnosti/kritiky. v prvom rade – po stránke (hollywoodskymi pravidlami – možno na nervy lezúcimi, no FUNKČNÝMI) scenáristickej treba povedať, že film nemá jasnú tému, názvom zavádza a ukazuje, že tá téma by mala byť (módne a trendovo) o bodyshamingu, právach žien na to, aby so svojím telom nakladali, ako ony samé uznajú za vhodné a pod., ale to je iba (umne vymyslený) marketing, lebo okolo tejto témy sa tento film ani len vzdialene neobtiera, skôr sa zdá, že kdesi v druhom pláne (a zrejme v niektorej z prvých verzií scenára, prehlušené prepismi alebo realizáciou) bola ambícia vypovedať niečo o vzťahu dvoch sestier, kde každá predstavuje jeden z dvoch opačných protipólov morálky vo vzťahu k sexualite. ani to však do výsledného filmu neprešlo ako jasne akcentovaná téma. ďalej – hlavná hrdinka! tu vidím viacero problémov. hlavný je ten, že pri nej od začiatku až do konca nevidíme motiváciu, nevidíme, po čom túži, nevidíme nejaký cieľ a ani len náznak plánu, ako ten (neexistujúci) cieľ dosiahnuť a navyše nám je neustále nesympatická svojím správaním, svojimi rozhodnutiami a svojí konaním, v druhom rade obsadenie – buď bola natália germani zvolená nevhodne, alebo si s ňou ako herečkou, potrebujúcou jasné a pevné vedenie, nevedela režisérka rady a tak ju nechala celý čas v jednej (osvedčenej) rovine (zvykne sa to nazývať aj "škatuľka"). o scenári by sa dalo rozpisovať a jeho problémy vyratúvať aj dlhšie, no už tak je tento komentár dlhší, než je 90% návštevníkov ČSFD ochotných čítať. tak niečo k realizácii: okrem akejsi generickosti (na úrovni všeobecného zobrazovanie a filmového rozprávania, tak i na rovine ukazovania "tela" a intímnych scén) obzvlášť do očí byla akási nejasná, no každopádne lacno pôsobiaca a neživotná, odkrvená a veľmi neautenticky spracovaná štylizácia tej časti (filmu a filmového univerza), ktorá sa pohybovala a týkala sa pornografie. čo zaráža o to viac, že 1) režisérka je dokumentaristka a 2) vznikajú odvážne záberované, autenticky pôsobiace a smradom čpiace filmy už aj "u nás" (BANGER), nehovoriac o takých peckách, s akými iné kinematografie vyrukovali už pred rokmi (srbský KLIP napr.). () (méně) (více)