Panenka pro štěstí

Podloudný bookmaker dostane do zástavy místo směnky pětiletou dceru svého dlužníka a poté, co otec zemře, se o ni musí postarat. Chatrná zápletka, že? Chatrná a otřepaná. Věděl jsem, že Panenka pro štěstí je (minimálně třetí) remake přeslazeného debutu Shirley Temple a nečekal jsem víc, než že to kvůli Walterovi nějak přetrpím, vlažně ohodnotím a navždy zapomenu. Ale ona je to nakonec docela zábavná komedie a pravděpodobně se na ni časem podívám znovu. Holčička v titulní roli není středobodem dění, neotravuje všechny kolem ušišlaným poučováním a dokonce ani nic nezpívá a nerecituje. Ve většině scén se s ní zachází jako s rekvizitou. Její repliky a akce jsou zkráceny na nezbytné minimum a jedinou skutečnou hvězdou filmu je Walter Matthau. Pokud se ve filmu mluví, je to jeho obvyklá rutina, ale mimořádně povedené jsou víceméně němé scény. Když třeba živou směnku ukládá do postele nebo ji krmí, připomíná to něco mezi laickým pokusem deaktivovat časovanou bombu a přijít na způsob fungování přístroje, k němuž nedostal návod. Hezká je i malebná stylizace filmu do 30. let, v nichž se odehrává, včetně pěkné hudby Henryho Manciniho. Na závěr musím varovat před dabingem. Patří k těm opravdu strašným ze začátku 90. let a Jan Vlasák má pochybnou čest být nejhorším dabérem Waltera Matthau, jakého jsem kdy slyšel. 70% (18.11.2010)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $6,321,392║Tržby Celosvetovo $-║ (28.10.2009)