Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tři roky po ztrátě svého bratra Vittoria, se kterým sdílel celou svou kariéru, se Paolo Taviani vrací k dílům Luigiho Pirandella, jehož díla bratrská dvojice již dříve adaptovala, a to v letech 1984 (Kaos) a 1998 (Ty se směješ). V souladu s vizí sicilského dramatika není film vůbec tím, čím se zdá být. Název sice může pocházet z novely z roku 1910, ale po žárlivosti protkané zápletce této knihy není ani stopa. Místo toho se pozornost soustředí na samotného Pirandella, respektive jeho popel, který je převezen z přeplněného pohřebiště ve fašistickém Římě na místo jeho současného trvalého odpočinku na Sicílii. S filmem se vydáváme na cestu, která nás provede poválečnou Itálií a jejími zfilmovanými vzpomínkami díky záběrům z filmových týdeníků, amatérských filmů a fragmentům neorealismu. Poté, co ve filmu Leonora addio pohřbíme mistra, snímek přeřadí rychlost z road movie na filmovou adaptaci, kdy si vybere jiný Pirandellův příběh – konkrétně ten poslední, napsaný krátce před jeho smrtí v roce 1936. Od rozloučení s titulem až po jeho návrat k posledním slovům spisovatele. Je těžké nebrat toto dílo – tak svobodné, a přesto tolik součástí světa Tavianiho – jako dojemné bratrské rozloučení. Dílo, které stejně jako v roce 2012 vítěz Zlatého medvěda Caesar musí zemřít, opět využívá kinematografii k tomu, aby napomohl literatuře a historii promluvit. (Film Europe)

(více)

Videa (5)

Trailer 2

Recenze (1)

blondboss 

všechny recenze uživatele

Občas si rád pozriem alternatívny film, ale niektorým sa priznám, že nerozumiem. Tento snímok je jedným z nich, kde som viac-menej úplne nepochopil celkovú pointu a ani smerovanie filmu. Je to v zásade pozliepaný paškvil z viacerých filmových sekvencií od režiséra, ktorý sa v konečnom dôsledku celý rozsype a divák si z toho veľa neodnesie. Ako odkaz bratovi v umeleckej forme možno fajn, ale ako diváka ma to až tak nezaujalo a bolo to pre mňa príliš ťažkopádne. Asi som moc jednoduchý :) 40 % ()

Galerie (22)

Reklama

Reklama