Režie:
Luis BuñuelKamera:
Roger FellousHrají:
Jeanne Moreau, Georges Géret, Michel Piccoli, Jean-Claude Carrière, Françoise Bertin, Jean Ozenne, Dominique Zardi, Pierre Collet, Bernard Musson (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Na odlehlé panství rodiny Rabourů-Monteilů přichází do služby půvabná komorná Celestina. Stařičký aristokrat Rabour městskou dívku hned zve do své pracovny a snaží se podivným dvořením oživit vzpomínky na svou mrtvou ženu. Domu tvrdou rukou vládne jeho dcera, zahořklá a přísná paní Monteilová, jejíž manžel Celestině ustavičně nadbíhá. V bizarním prostředí plném přetvářky se Celestina, neustále toužící vrátit se do Paříže, sblíží s jediným člověkem: malou Klárou, chudým a téměř bezprizorným děvčátkem. Když je Klára zneužita a zavražděna, Celestina má jasno v tom, kdo je vrah, a místo kýženého návratu do Paříže se rozhodne dívenčinu smrt pomstít.
Pro film Deník komorné se Luis Buňuel nechal inspirovat románem francouzského spisovatele konce 19. století Octava Mirbeaua a na scénáři se tu poprvé sešel se svým pozdějším dlouholetým spolupracovníkem Jean-Claudem Carrierem. Do hlavní role krásné Pařížanky Celestiny obsadil jednu z největších hvězd tehdejšího francouzského filmu Jeanne Moreauovou.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (59)
Denník komornej som videl pred viac ako 15 rokmi a prakticky nič okrem Jeanne Moreau som si z neho nepamätal. Dnes som pozorne sledoval dianie na obrazovke, ale spokojnosť sa nedostavila. V niektorých detailoch a vo vykresľovaní prostredia a života na panstve som nemal vážnejšie výhrady. Tie som mal k celkovej koncepcii diela, nekonzistentných dialógoch a konaní postáv, vo vyšumení niektorých motívov do stratena a koncu, ktorý považujem za pohŕdanie divákom. Herecky samozrejme dominovala Jeanne Moreau a nestratili sa pri nej ani niektorí z ďalších hercov. Film ma nesklamal, iba utvrdil v rezervovanom postoji k dielu Luisa Bunuela. ()
Nekompromisně chladný pohled na lokální příspěvek zkaženosti celého světa, s nevypočítatelnou a neuchopitelnou hrdinkou, kterou Buňuel úzkostlivě nenechává prozradit o sobě nic víc než pár strohých informací. Obrazové leporelo bez motivů, jen se zmatečnými důsledky a spíše nenápadnou sociální kritikou je v Buňuelově filmografii jistě zajímavým počinem předznamenávající v mnohém podobnou Tristanu, ale absentující znepokojivá atmosféra a ironie přeci jen film vzdaluje od vrcholných děl jako je Viridiana či Anděl zkázy. ()
Luis Buñuel obsadil do hlavní role snímku "Deník komorné" krásnou Jeanne Moreau, která ukázala, jak je skvělou herečkou a dovedla tenhle celkem silný příběh podat naprosto úchvatně. Není hlavní devizou, tou je i režie a kamera, ale díky ní skutečně poznáte, jak také může vypadat život na aristokratickém venkově. ()
Já vím, zní to jako klišé, ale tak vzácně propracované a filmařsky okouzlující adaptace knižních příběhů se dnes již nevidí... Stačilo mi jméno režiséra a herečky, abych věděl, že se chci na film podívat. Vůbec jsem netušil, o čem bude vyprávět, rozjezd probíhal pomaleji, ale už od úvodních titulků mou pozornost plně zaměstnávala nádherná černobílá kamera, která krásně dotvářela atmosféru venkovského panství ve Francii 30. let. Luise Buñuela mám spojeného se surrealistickými či jinak provokativními snímky, v nichž jejímu tvůrci většinou nezůstává nic svaté. Deník komorné je jedním z filmů, v němž Buñuel dokázal, že umí perfektně natočit i klasické drama, opět se projevil Buñuelův cit pro detailní vykřeslení charakteristik a psychologie postav. Právě často podivné charaktery i drobné neshody uvnitř domku či mezi sousedy dávají tušit, že se rozjede napínavé drama, v němž pak Buñuel obratně přechází z psychologického dramatu k menší kriminálce i výrazné historicko-společenské linii. A je to vskutku až do závěrečné symbolické scény opravdová filmová pastva. Bylo mi potěšením i díky Jeanne Moreau a Michelu Piccolimu opět v jednou odlišných hereckých polohách; novým objevem pro mě je výborný představitel záporné role Georges Gergét. 90% ()
Můj oblíbený Španěl si tentokrát odpustil surrealistické výjevy a místo bloudění v krajině snů se soustředil na realistické zobrazení francouzského venkova 30. let se vzrůstajícím napětím, antisemitismem a plíživě narůstajícím autoritářstvím. Svět patriarchální společnosti s pokřivenými mezilidskými vztahy je nazírán pohledem služky z velkoměsta, která lavíruje mezi city a fyzickými potřebami několika mužů rozdílných společenských vrstev. I zdánlivě banální život na venkovském sídle může ale přinášet rizika a minimálně jeden z místních obyvatel skrývá temné tajemství. Buňuel znovu dokazuje, že jsme naladění na jednu vlnu a téměř každý jeho filmový kousek ve mě vyvolává pocit zpříznění a radosti. Celkový dojem: 90 %. ()
Galerie (50)
Zajímavosti (3)
- Protest na konci filmu je založený na skutočnom proteste, ktorý sa odohral v roku 1934. Pravičiari (Ligues d'extrême droite) protestovali proti odvolaniu Jeana Chiappa z funkcie prefekta polície. (Bilkiz)
- Toto je jediný film Luisa Buñuela v anamorfnom širokouhlom formáte. (Bilkiz)
- V závere filmu vidíme demonštrujúcich fašistov skandovať heslo "Nech žije Chiappe". Jean Chiappe bol šéfom parížskej polície, ktorý v tridsiatich rokoch zakázal Buñuelov surrealistický film L'âge d'or (1930) po tom, čo fašisti zničili kino, kde bol premietaný. (Georgei)
Reklama