The Anatomy of Human Destructiveness Quotes

“Critical and radical thought will only bear fruit when it is blended with the most precious quality man is endowed with - the love of life”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“The "pathology of normalcy" rarely deteriorates to graver forms of mental illness because society produces the antidote against such deterioration. When pathological processes become socially patterned, they lose their individual character. On the contrary, the sick individual finds himself at home with all other similarly sick individuals. The whole culture is geared to this kind of pathology and arranged the means to give satisfactions which fit the pathology. The result is that the average individual does not experience the separateness and isolation the fully schizophrenic person feels. He feels at ease among those who suffer from the same deformation, in fact, it is the fully sane person who feels isolated in the insane society - and he may suffer so much from the incapacity to communicate that it is he who may become psychotic.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“The sick individual finds himself at home with all other similarly sick individuals. The whole culture is geared to this kind of pathology. The result is that the average individual does not experience the separateness and isolation the fully schizophrenic person feels. He feels at ease among those who suffer from the same deformation; in fact, it is the fully sane person who feels isolated in the insane society - and he may suffer so much from the incapacity to communicate that it is he who may become psychotic.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Man seeks for drama and excitement; when he cannot get satisfaction on a higher level, he creates for himself the drama of destruction.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Only dogmatic thinking, the result of the laziness of mind and heart, tries to construct simplistic schemes of the either-or type that block any real understanding.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Man cannot live as nothing but an object, as dice thrown out of a cup; he suffers severely when he is reduced to the level of a feeding or propagating machine, even if he has all the security he wants. Man seeks for drama and excitement; when he cannot get satisfaction on a higher level, he creates for himself the drama of destruction. [...] The human passions transform man from a mere thing into a hero, into a being that in spite of tremendous handicaps tries to make sense of life.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Nesmíme také zapomenout, že masochistické ponížení není opakem sadismu, ale součástí symbiotického systému, v němž úplné ovládání a úplné pokoření jsou projevy téže hluboce uložené neschopnosti prožívat plně svůj život.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“The human passions transform man from a mere thing into a hero, into a being that in spite of tremendous handicaps tries to make sense of life. He wants to be his own creator, to transform his state of being unfinished into one with some goal and some purpose, allowing him to achieve some degree of integration. Man’s passions are not banal psychological complexes that can be adequately explained as caused by childhood traumata. They can be understood only if one goes beyond the realm of reductionist psychology and recognizes them for what they are: man’s attempt to make sense out of life and to experience the optimum of intensity and strength he can (or believes he can) achieve under the given circumstances.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Když jsme mluvili o existenciálních potřebách člověka, ukázali jsme si, že je můžeme uspokojit různým způsobem. Potřeba uctívání může být uspokojena oddaností Bohu, lásce a pravdě - nebo modloslužbou destruktivním idolům. Potřeba vztahu k jiným může být uspokojena láskou a přátelstvím - nebo závislostí, sadismem, masochismem a destruktivitou. Potřeba jednoty a zakořeněnosti může být uspokojena solidaritou, bratrstvím, láskou a mystickými zážitky - ale také opilstvím, závislostí na drogách nebo odosobněním. Potřeba výkonu může být uspokojena láskou a produktivní prací - nebo také sadismem a destruktivitou. Potřeba podnětů a vzrušení může být uspokojena produktivním zájmem o lidi, přírodu, umění a myšlenky - nebo dychtivou honbou za stále novými zábavami.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Dokonce ještě v osmnáctém století narážíme na zákony, které zakazují kupci přebírat svému konkurentu zákazníky tím, že se bude snažit o přitažlivější vzhled svého krámu, nebo že vychválí své zboží ke škodě druhého obchodníka. Teprve s plným rozvinutím kapitalismu - stejně jako ve starších srovnatelných společenských systémech, například ve starém Římě - se chtivost začala šířit jako hlavní motiv jednání mezi rostoucí počet občanů. Přesto je chtivost - snad vzhledem ke stále živým náboženským tradicím - motivem, k němuž se málokdo přizná přímo. Tento rozpor byl odstraněn tím, že se chtivost začala interpretovat jako sledování vlastního zájmu.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Човешките наклонности не са банални психологически комплекси, които могат да бъдат адекватно обяснени като последици от травми в детството. Те могат да бъдат разбрани само ако се прекрачат границите на редукционистката психология и бъдат разбрани точно такива, каквито са: като опит на човека да намери смисъл в живота и да изживее оптимума на интензитета и силата, които може (или вярва, че може) да постигне при дадени обстоятелства.
Наклонностите му са неговата религия, неговият култ, неговият ритуал, който той трябва да крие (даже от себе си), до колкото не се одобряват от неговата общност. Сигурен съм, че с рушветчийство и изнудване, при умело уговаряне, той може да бъде заставен да изостави "религията" си и да бъде приобщен към общия култ към никого, към автоматизацията. Това психическо лечение обаче го лишава от най-доброто, което има, а то е да бъде човек, не машина.”
― Ерих Фром, The Anatomy of Human Destructiveness

“There are thousands of Himmlers living among us.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Oblast životních zájmů člověka je však daleko širší než oblast životních zájmů zvířat. Člověk musí přežít nejen fyzicky, ale také psychicky. Musí si udržet určitou psychickou rovnováhu, chce-li si zachovat schopnost vykonávat své činnosti správně. Pro člověka má všechno, co je nezbytné k udržení jeho psychické rovnováhy, stejně základní význam jako to, co slouží jeho fyzické rovnováze. Člověk má životní zájem na tom, aby si zachoval svůj základní orientační rámec. Na tom závisí jeho schopnost jednat a koneckonců jeho pocit identity. Když ho jiní lidé ohrožují idejemi, které zpochybňují jeho orientační rámec, zareaguje na ně jako na vážné ohrožení. Tuto reakci si může různě racionalizovat. Řekne třeba, že nové myšlenky jsou od základu "nemorální", "necivilizované", "bláznivé" nebo cokoli jiného, co ho napadne, aby vyjádřil svůj odpor - ve skutečnosti jeho nepřátelské pocity vznikají z toho, že se cítí ohrožený. Člověk nepotřebuje jen orientační rámec, ale také objekty uctívání, které jsou životně důležité pro jeho emocionální rovnováhu. Ať jde o jakékoli hodnoty, ideály, předky, otce, matku, půdu, vlast, třídu, náboženství a stovky jiných jevů, pociťuje je jako "svaté". Dokonce i zvyky se mohou stát posvátnými, protože symbolizují stávající hodnoty. Jedinec nebo skupina lidí pak reaguje na útok proti tomu, co je "svaté", se stejnou zuřivostí a agresivitou, jako by šlo o ohrožení života.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Různí vůdcové používali až příliš často heslo, že vedou svůj lid do boje za svobodu, zatímco ve skutečnosti ho chtěli zotročit. Že žádný slib neoslovuje člověka mocněji, dokazuje i to, že i vůdci, kteří chtějí svobodu potlačit, považují za nutné ji slibovat.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Ti, jejichž narcismus se upíná k nějaké skupině, jsou právě tak citliví jako individuální narcisté a zuřivě reagují na každou skutečnou nebo domnělou urážku, způsobenou jejich skupině. Jejich reakce jsou ještě intenzivnější a zcela jistě uvědomělejší. Jednotlivec, není-li vážně duševně nemocný, bude mít aspoň občas pochybnosti o svém vlastním narcistickém obrazu. Příslušník skupiny takové pochybnosti nezná, protože většina lidí v jeho okolí sdílí jeho narcismus. V případě konfliktu mezi skupinami, které vzájemně útočí na svůj kolektivní narcismus, propukne na obou stranách intenzivní nepřátelství. Narcistický obraz vlastní skupiny se vystupňuje, zatímco nepřátelská skupina se zase co nejvíc snižuje. Vlastní skupina se stává obráncem lidské důstojnosti, pořádku, morálky a práva. Druhé skupině se přiřknou ty nejhorší vlastnosti: je podvodná, bez skrupulí, krutá a od základu nelidská.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“V psychoanalytické terapii můžeme pravidelně pozorovat, že když se dotkneme vytěsněného materiálu, vyvoláme odpor. Tento jev však zdaleka nepozorujeme jen v psychoanalytické práci. I v denním životě pro něj nacházíme bohatě příkladů. Kdo by se nesetkal s pobouřenou reakcí matky, které někdo řekl, že chce držet své děti blízko sebe, jen protože je chce vlastnit a ovládat - a ne proto, že je tak velice miluje? Nebo když někdo řekne otci, že jeho starosti o panenství jeho dcery jsou motivovány jeho vlastním sexuálním zájmem o ni?”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Člověk, vědomý si své izolace, musí najít nové vazby se svými bližními, na tom závisí jeho duševní zdraví. Bez silných citových vazeb ke světu by trpěl pocitem nesmírné opuštěnosti a ztracenosti. Může však navázat vztah k jiným lidem, a to nejrůznějšími způsoby. Může k ostatním lidem cítit lásku, což vyžaduje nezávislost a činorodost, nebo se k nim může vztáhnout symbioticky - to znamená, že se stane jejich částí nebo je učiní částí vlastního já. V tomto symbiotickém vztahu buď ovládá druhé (sadismus), nebo jimi je ovládán (masochismus). Nemůže-li si vybrat ani lásku, ani symbiózu, může problém řešit vybudováním vztahu k vlastní osobě (narcismus). Potom se sám stává světem a "miluje" svět tím, že miluje sám sebe. To je častý způsob, jak se lidé vypořádávají s potřebou mít nějaký vztah, a obvykle bývá smíšen se sadismem. Je nebezpečný a v krajním případě vede k určitým formám šílenství. Poslední a zhoubný způsob řešení problémů (obvykle spojený s krajním narcismem) je vášeň zničit všechny ostatní. Když neexistuje nikdo kromě mě, nemusím se jiných bát a nepotřebuji s nimi navazovat vztahy. Zničím-li svět, zachráním se před tím, aby mě rozdrtil.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Ještě jednou zopakujme, že životu nepřátelské vášně představují odpověď na existenciální potřeby člověka stejně jako vášně život podporující. Oba typy vášní jsou hluboce lidské. První z nich se vyvíjejí za podmínek, kdy neexistují předpoklady pro uskutečnění těch druhých. Destruktivní člověk může být označen za zlého, protože destruktivita je zlo, přesto zůstává člověkem. Neklesl na úroveň zvířete, není motivován zvířecími instinkty, nemůže změnit strukturu svého mozku. Mohli bychom ho považovat za postiženého existenciálním selháním, za člověka, kterému se nepodařilo rozvinout se podle svých možností a být produktivní. To, jak člověk v tomto ohledu dopadne, závisí v podstatě na tom, zda jsou mu dány společenské podmínky růstu nebo ne. Současně musím dodat, že když říkám, že společenské okolnosti jsou zodpovědné za vývoj člověka, nechci tvrdit, že člověk je bezmocným objektem zevních okolností. Faktory prostředí podporují nebo brzdí vývoj určitých vlastností člověka a určují hranice, v nichž člověk jedná. Přesto však lidský rozum a vůle zůstávají jak individuálně, tak ve společenském měřítku velice mocnými faktory. Dějiny nevytvářejí člověka; člověk se vytváří v procesu dějin sám. Jen dogmatické myšlení, pramenící z lenosti ducha i srdce, se snaží vytvářet zjednodušující černobílá schémata, která brání každému skutečnému porozumění.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Duševní krutost, přání druhého člověka pokořit a ranit jeho city je snad ještě rozšířenější než tělesný sadismus. Tento typ sadistického útoku je pro sadistu mnohem méně riskantní, vždyť nepoužívá fyzického násilí, ale "jen" slova. Na druhé straně však může být duševní utrpení právě tak intenzivní nebo ještě silnější než utrpení tělesné. Příklady tohoto duševního sadismu nemusím uvádět. Rodiče ho uplatňují vůči dětem, učitelé vůči žákům, šéfové vůči podřízeným - jinými slovy používá se ve všech situacích, kde se oběť nemůže sadistovi bránit. (Je-li učitel bezmocný, často se stávají sadisty žáci.) Duševní sadismus může být maskován mnoha zdánlivě nevinnými způsoby - otázkou, úsměvem, poznámkou, která druhého zmate. Kdo by neznal nějakého "umělce" v tomto druhu sadismu, který vždy najde přesně to správné slovo nebo gesto, aby druhého tímto "nevinným" způsobem uvedl do rozpaků nebo pokořil. Tento druh sadismu je přirozeně často ještě účinnější, když se odehrává před očima jiných lidí.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Sadista se chce stát pánem života, a proto je nutné, aby jeho oběť žila. To ho právě odlišuje od destruktivního člověka. Ten chce druhého člověka odstranit, usmrtit, chce zničit samotný život, chce život ovládat a přiškrcovat.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Další charakterový rys sadisty tkví v tom, že ho vždy přitahují jen bezmocní, nikdy silní jedinci. Tak například zranit protivníka v boji dvou stejně silných jedinců není zdrojem sadistického potěšení, protože poranění v takové situaci není výrazem nadvlády nad obětí. Pro sadistický charakter existuje jen jedna věc hodná obdivu, a tou je moc. Obdivuje a miluje mocné, hrbí se před nimi, ale pohrdá bezmocnými, kteří se neumí bránit, a chce je ovládnout.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Sadista usiluje o moc nad člověkem právě proto, že nemá moc skutečně prožívat svůj život, být.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Situace, kdy jsme bezmocní, a proto jsme v nebezpečí zotročení, je stejně zlá jako situace, kdy máme moc, a proto nám hrozí nebezpečí odlidštění. Čeho se máme vyvarovat víc, je věcí náboženského, morálního nebo politického přesvědčení. Buddhismus, židovská tradice z dob proroků a křesťanská evangelia volí vždy jasně, v protikladu k dnešnímu myšlení. Je naprosto legitimní pečlivě rozlišovat mezi mocí a bezmocností, ale měli bychom se při tom vyhnout jednomu nebezpečí: že využijeme mnohoznačnosti určitých slov k doporučování, aby lidé sloužili současně Bohu a císaři, nebo - což je ještě horší - aby si je ztotožnili.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Během své klinické zkušenosti jsem nabyl dojmu, že strach z destruktivní matky je daleko silnější než strach z trestajícího, kastrujícího otce. Vypadá to, jako kdybychom nebezpečí hrozící od otce mohli odvrátit poslušností, proti destruktivitě matky však není obrany. Její lásku si nemůžeme zasloužit, neboť si neklade žádné podmínky, její nenávisti nemůžeme uniknout, protože ani pro ni neexistují žádné "důvody". Její láska je milost, její nenávist je prokletí, a člověk je nemá moc ovlivňovat.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness

“Právě jako jsou zlí a dobří duševně "zdraví" lidé, existují také zlí a dobří duševně nemocní. Zlo musíme vždycky označit jako zlo, náš morální soud se nezruší klinickou diagnózou. Na druhé straně i nejhorší člověk zůstává člověkem a má nárok na náš soucit.”
― Erich Fromm, The Anatomy of Human Destructiveness